Tomáš Bečica pověsil na stovku hřebík svoji opravnu dřeváků v Humpolci a v únoru se vydal do Bagdádu. Spolu s další stovkou občanů České republiky chce jako lidský štít chránit vysoké irácké důstojníky před americkými bombami. V Iráku se však setkal s něčím, s čím ani ostatní živé terče nepočítaly – Iráčané chtějí sami rozhodnout, kam české civilisty pošlou. Tamní bezpečnostní složky by si na nich také rády předem vyzkoušely účinnost a proto některé z nich hodlají bombardovat ještě před začátkem amerického útoku. „No uvidíme. Jestli se to osvědčí a jejich těla zachrání pár zbrojních skladů, můžeme na tyto akce nasazovat i vlastní civilisty. Není to zas tak blbý nápad,“ nechal se slyšet Rašmín Kašlín – irácký ministr zdravotnictví.
Tomáš a dalších pět set českých odpůrců války seděli v únoru v autobusu městské hromadné dopravy, v němž se vydali z Humpolce do Iráku. Bohužel na konečné si museli vystoupit a dál cestovat po vlastní ose. Ani to je neodradilo, jejich záměrem totiž bylo ukázat, že to budou právě obyčejné lidské bytosti, jako například důstojníci irácké armády, kteří budou v případném konfliktu zabiti. „To nechceme připustit. Budeme stát bok po boku jako živé štíty před touto armádou a v případě potřeby a v zájmu všeobecné spravedlnosti můžeme vzít i zbraně do rukou a postřílet pár našich vojáků,“ spravedlivě se rozčiluje Tomáš, když ho velitel 3. irácké tankové roty poslal chránit jeho psa.
Sedmnáct aktivistů však z Bagdádu v minulých dnech odjelo. Místní úředníci jim vzali náladu, když jim sdělili, že jim nevěří a jejich ochranu si musí nejdříve vyzkoušet na svých vlastních zbraních. Ochraňovat vysoké politiky totiž musí opravdu zkušené živé štíty a ne ty, co „se rozsypou při prvním zásahu protipěchotní miny“. „Chtěli jsme tedy chránit aspoň školy, nemocnice či zaopatřovací ústavy. Bylo nám však řečeno, že nic takového tady nemají. A skutečně, když jsme některým lidem popsali, co je to domov důchodců a ptali se, kde ho najdeme, poslali nás na hřbitov a popřáli upřímnou soustrast,“ kroutil hlavou Tomáš při leštění důstojníkových bot.
Zbylé živé terče se soustředily v hotelu Saraja a ve volném čase po sobě pro formu stříkají vodními pistolkami. Místní obyvatelé se na ně chodí dívat jako na hezkou atrakci a snaží se jim skrz okno podstrčit nějaký ten rohlík. Sami sice mají díky Husajnově politice málo až nic, ale za tu srandu se jim to vyplatí.
Napište komentář