Ptačí chřipka konečně u nás

„Česko má první případ ptačí chřipky,“ nadšeně oznámil všem přítomným novinářům ministr zemědělství Jan Mládek. „Není třeba propadat panice, ale v okruhu deseti kilometrů budeme muset vybít všechno živé. Ženy a děti půjdou pochopitelně jako první,“ pokračoval ministr v líčení apokalypsy. Teprve po dávce svých ranních vitamínů upřesnil, že vybíjet se teda zatím bohužel nebude, ale na těch deseti kilometrech trvá.

Vstřícnější a objektivnější informace přinesl starosta v Hluboké nad Vltavou, obce, odkud tato zpráva přišla. Nenápadně postával u zdechliny králíka a šeptem odpovídal na otázky novinářů. „Dosud víme jen to, že u nás nalezená labuť je mrtvá a že jde o labuť. Máme v pohotovosti krizový štáb, který by labuť, v případě, že by nebyla mrtvá, okamžitě zastřelil. Nebo aspoň zranil na ploutvi v případě, že by to nebyla labuť.“ Na otázku, proč ještě nevaroval obyvatele města zamumlal něco v tom smyslu, že na paniku je vždycky času dost a klacíkem přitom pomalu pošťuchoval králíka směrem k Budějovicím.

Na slovo skoupý nebyl ani mluvčí Státní veterinární správy. Na své vlastní one-man-tiskové konferenci popsal barvitě, co by se stalo v případě stoprocentního potvrzení výskytu ptačí chřipky v České republice. „Opatření pamatují na dvě možnosti. První je, že by se našel uhynulý divoký pták. V tomto případě bychom obkreslili jeho obrys na zem a to, prosím, touto bílou křídou. Dále by bylo nutné vyhradit území o průměru tři kilometry, v jehož okruhu bychom vyslechli všechnu drůbež včetně křížových výslechů a rekonstrukce.“

(11 hlasů, průměr 4.91 z 5)  Načítám ...

3,104 přečtení