Stranický e-shop v ohrožení, statisíce členů SPD nedostanou šálu

V posledních dnech musí SPD řešit několik nepříjemných problémů. Nejzávažnější z nich je návrh na rozpuštění a zrušení stranického e-shopu, který v srpnu přijal Ústavní soud. Tento návrh podal bývalý člen SPD Kamil Papežík, kterému místo slibované šály „Volím SPD“ přišla na dobírku cihla. Když zásilku reklamoval, byla mu druhý den doručena dlažební kostka, tentokrát osobně oknem do ložnice. „Reklamace byla uznána, dlažební kostka byla proto doručena dokonce před zákonným termínem třiceti dnů,“ upřesňuje mluvčí hnutí Zeťová. I přesto je ale Papežík z celé situace zklamaný: „Tu šálu jsem chtěl pro svou babičku, ať má na hrobě něco pěkného. Ta cihla to tam nevytrhne.“ Paradoxně zatím největší postih hrozí právě Papežíkovi. Podle mluvčí totiž dosud neuhradil fakturu, ve které byla dlažební kostka zabalena.

Další problém se týká počtu členů hnutí. Tomio Okamura na svém facebooku oznámil, že hnutí má již 100 tisíc členů. Přitom jich má pouze 1200. Kde se vzal ten rozdíl? IT specialista SPD Miloslav Rozner vysvětluje: „Máme vlastní jakoby takové webové stránky naprogramované v jazyce OKMR. Na těchto stránkách používáme takzvané cookies. To jsou takové sušenky. Jejich odsouhlasením zároveň žádáte o členství v SPD. Máme tam takovou větu, abysme ten proces zbytečně odbyrikritizovali. Naše stránky navštívilo za posledních pět let asi tak určitě 100 tisíc lidí, proto ten přesný odhad počtu členů. Dál do toho snad zabrušovat nemusím, teď jsem se totiž úplně neposlouchal.“

Ani toto vyjádření není úplně dostačující. Odsouhlasením cookies se člověk stává teprve čekatelem. Řádným členem se může stát až po uplynutí zkušební dvacetileté lhůty. A mezi čekatelem a řádným členem je propastným rozdíl. Čekatel musí platit příspěvky, musí pracovat pro hnutí zdarma, musí objednávat zboží ze stranického e-shopu, ovšem nemůže volit vedení hnutí. Schválený člen naproti tomu musí samozřejmě také platit příspěvky, musí také pracovat pro hnutí zdarma, i když s větším nadšením, ale na zboží v e-shopu má slevu už 3 procenta a navíc může být přítomen volbě vedení. Volit vedení ovšem samozřejmě také nemůže.

A nepříjemným problémem, který decimuje popularitu SPD u případných voličů, je válka s Piráty. Válečnou sekeru přitom vykopal osobně Okamura historkou, kterou umístil na svém facebooku: „Bylo to na hotelu Baťov v Otrokovicích. Přišel za mnou zfetovaný předseda Pirátů Bartoš, sotva se držel na nohou a nabízel mi heroin. Myslel jsem, že jde o jednu dávku a byl jsem na vážkách. Ukázalo se, že mi ho chce prodat deset kilo. Balení bylo maskováno jako sáčky s rýží. Bohužel za ně chtěl 20 miliónů. Okamžitě jsem ho vyhodil.“ Na toto obvinění Bartoš reagoval prohlášením, že je to nesmysl, tehdy šlo prý skutečně o rýži. „Vyhrál jsem ji v tombole, myslel jsem, že má jako Číňan rýži rád.“

Navíc Bartoš na svém twitteru zveřejnil úryvek z Okamurovy šest let staré knihy Můj hoboj, kterou psal evidentně pod vlivem tvrdých drog: „Jsem rozhodně pro legalizaci jakýchkoliv drog. Všichni by měli brát drogy. Dětem konopí, důchodcům extázi. Detoxikace by měla být nelegální.“ Problém je v tom, že dnes hnutí SPD prosazuje nulovou toleranci pro jakékoliv drogy. Spor se proto překlopil do osobní roviny a v současné době pokračuje ve Sněmovně drobnými útoky a naschvály jednotlivých stran proti sobě. Zatímco Pirátům někdo neustále poškozuje brzdový systém jejich automobilů, poslanecký klub SPD má na dveřích nasprejovaný hákový kříž. „Nám to nevadí“, směje se místopředseda hnutí Fiala. „Aspoň dlouho nebloudíme.“