Když má člověk silné a drahé auto, nemusí se předvádět a zřejmě ani nebere úplatky a jde o čestného člověka. Alespoň to tvrdí poslanci, kteří našli zálibu v luxusních vozech a investují do nich nemalé peníze. K takové nákladné vášni se hlásí třeba levicový poslanec Miroslav Svoboda (ČSSD), známý svým neutuchajícím bojem za zvýšení mezd, prozatím tedy jen těch poslaneckých. Se svým třílitrovým VW Phaetonem s pěti metry délky, s patnácti majáčky a s přihrádkou na úplatky pro řidiče i spolujezdce bývá na parkovišti před Poslaneckou sněmovnou nepřehlédnutý.
„Je to moje úchylka, nemoc, kterou mám od dětství a převzal jsem ji od svého otce. Ten vlastnil několik historických předchůdců mého vozu,“ ukazuje novinářům potvrzení od lékaře poslanec Svoboda. Přiznává, že díky této vášni ho provoz auta stojí dost peněz, ale stojí to za to. „Nedávno jsme si museli opět zvýšit platy. Vždy to opláču, ale pro tu vášeň jsme ochoten to udělat opět.“ Před tvrdými pohledy zklamaných daňových poplatníků pak ovšem pokračuje daleko skromněji: „Zase si ale nemyslete, že utrácím nějak moc. Můj Phaeton jsem koupil už ojetý normálně z bazaru, nikdo ho nechtěl.“ Což potvrzuje i ředitel pražské pobočky AAA: „No ano, na tohle auto jsme si dali čistý zisk tři milióny, to bylo i na nás moc. Už jsme to chtěli zlevnit, ale nakonec se jakýsi blázen našel.“
Navlas stejným vozem konkuruje ve Sněmovně Svobodovi ještě šéf kontrolní komise pro policejní odposlechy Jiří Bílý (ODS), který má rovněž čich na výhodné obchody: „Koupil jsem ho ojetý na leasing a vyšlo mě to levněji, než kdybych kupoval třeba fungl nové Ferrari Enzo. Které jsem si mimochodem taky koupil.“ K zálibě v bezpečných a rychlých autech se přiznává také Robert Vokáč (US-DEU): „Jsem z Vysočiny – chudého kraje s malou zaměstnaností, takže dávám přednost čtyřkolkám a od roku 1994 jezdím pouze mercedesem.“
Podobně je na tom i Oldřich Vojíř (ODS). Ten před rokem přiznal čtrnáct miliónů vedlejší příjem za prodej akcií ČEZ, ke kterým přišel jako slepý k houslím. Z stržené peníze si pořídil luxusní BMW 645, které normálně stojí 2,5 miliónu korun. „Klíčové je pro mě bezpečné auto, protože ročně najedu zhruba něco přes šedesát kilometrů. To, co mám, je ze všech nejbezpečnější v rámci Evropy, to už můžu být šťastný,“ ukazuje poslanec na svého domláceného bavoráka, který na různých parkovištích u supermarketů přišel i o ty poslední kousky rovného plechu. „No co, žádný učený z nebe nespadl. Ta přednost zprava mě jednou zabije,“ směje se na mikrofon šťastný Vojíř.
Napište komentář