Leninova pravidelná hygiena

Dvanáct moskevských vědců má v těchto dnech napilno. Po třech letech musí znovu probudit nejslavnějšího pumpaře na světě – V.I.Lenina v jeho mauzoleu a znovu jej budou namáčet v solném roztoku, aby byl schopen přežít v uvěřitelném stavu několik dalších let. „Snažíme se, aby vypadal stejně přirozeně, jako by si jen chvilku po dobrém obědě dáchnul, ale co nevidět vstane a napíše dalších několik set stran svého Stručného životopisu,“ popisuje svou nevděčnou práci jeden z pracovníků Ústavu lékařských biotechnologií a se smutkem v očích pokračuje. „Bohužel, jak vidíte, zatím vypadá, jako kdyby po cestě z hospody utopil v močůvce a ještě ho někdo cestou praštil heverem do hlavy.“

V současné době je tělo ve velmi dobrém stavu, nebývalo tomu tak ale vždycky. Zápisky z pracovní porady balzamovačů v lednu v roce 1924 hovoří za vše: „Přes neustálé zmrazování a usilovné pokusy o konzervaci se tělo začíná kazit. Levá ruka dostala šedozelenou barvu, uši ztratili tvar úplně a nos je zcela zarudlý. Lenin tvrdí, že to nic není, ať se mu raději podíváme na játra.“ Vlastně teprve až po Leninově smrti se dalo s tělem něco dělat. Postupně se natíralo speciálním balzamovacím roztokem a každý druhý den vodkou, což bylo Leninovo poslední přání na smrtelné zemi pod stolem.

Dodnes se vedou nekonečné diskuse, zda tělo Iljiče ponechat na Rudém náměstí nebo jej semlít do žrádla pro pokusné krysy. Většina ruského národa je zatím pro uchování těla v bezvadném stavu ve skleněné rakvi a tak balzamovačům nezbývá, než se o něj starat i nadále. „Nám to nevadí, děláme to rádi. Každý třetí rok dostane nové šaty a já si můžu odnést ty staré, je to škoda vyhazovat. Chodím v nich na každoroční Balzamovací ples,“ usmívá se Serjožka, pomocník hlavního technika a na objektiv fotoaparátu ukazuje ponožky s malou dírou na patě, které má také po profesionálním revolucionáři.

Jediné, co může výherce sedmi ročníků světové soutěže Miss mumie přivést do hrobu, jsou, jak jinak, peníze. O tom ví své Serjožka: „Jistě, údržba těla něco stojí a vláda nám moc peněz dávat nechce. Vyřešili jsme to ale po svém – sponzoringem. Tyto tři roky nám budou Lenina opět sponzorovat společnosti Shell a L’Oreál Paris. Je to děsně výhodné, akorát lidi s tím mají problémy. Pořád se diví, proč musí mít Lenin žlutočervenou kšiltovku a nad katafalkem nápis ‚Já za to stojím‘.“

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.