Polykač mečů, klaun, hadí žena, tři prasátka na kole, medvěd muzikant i orangutanka Judy. Ti všichni a ještě mnohem víc chtějí kandidovat v podzimních komunálních volbách. Společnými silami chtějí zlepšit podmínky cirkusů na radnicích ve všech městských částech Prahy. „Náš cirkus není nic moc, většina zvířat stejně končí na asijské tržnici, ale například proti radnici na Praze 8 jsme ještě pořád prvotřídní podnik,“ tvrdí klaun Cimprfón a pláče u toho z umělohmotné kytky v klopě. Jeho slova mlčky a opatrně potvrzuje i polykač mečů. A jasno ohledně kandidatury má i hadí žena: „Ráda bych pokračovala v tradici hadích žen v čele Prahy. Myslím, že budu důstojnou následnicí, i když laťka je nasazena hodně vysoko.“
Bylo by to pouze další hnutí z mnoha, která chtějí ráj na zemi. Problém je v tom, že většina lidí i zvířat z kandidátek tohoto hnutí vůbec netuší, že někam kandidují. „Byl to pro nás šok, spadly jsme z kola,“ líčí svoje překvapení tři prasátka. Našla se na kandidátce do zastupitelstva na Praze 6. „My umíme jenom jezdit na kole a kvičet,“ přiznávají. Jejich umělecký vedoucí Ignác Harapes sice tvrdí, že je to o padesát procent víc činností, než umí třeba David Rath, ale sám z toho také není moudrý: „Na zasedání zastupitelstva vydrží pouze tak dlouho, dokud vydrží rautové občerstvení. Pak je tam nikdo neudrží.“ Při sledování videozáznamu z posledního zasedání zastupitelstva ale pomalu roztává: „Vidím, že mezi ně zapadnou. Asi by to šlo.“
Medvěd hrající obstojně na vozembouch se zase našel na kandidátce do Senátu. „Nasadili mě proti Jaklovi za SPD, takže úplně bez šancí nejsem. Ale včera tu byl mladý Klaus a zlomil mě vozembouch. To nejsou lidi, to jsou zvířata,“ stěžoval si medvěd na serveru Novinky. A o tři články níže vyšel shodou okolností ten samý den komentář Václava Klause juniora o tom, jak jsou dnešní medvědi drzí a hloupí a že za jeho mladých let byli medvědi rozumnější, opice větší a migranti bělejší.
Celé toto cirkusové hnutí, které si dalo honosný název Gauner, vede Václav Šimek. Bývalý neúspěšný kandidát do Senátu, do Sněmovny, do zastupitelstva i do SRPŠ má o svém projektu jasno: „Chci, aby celá Praha fungovala jako cirkus. Klauni by měli červené nosy, prasata by při vystoupeních krásně kvičela a oslíci by hýkali na povel.“ Nad touto myšlenkou se samozřejmě pozastavují obyčejní Pražané, kteří měli za to, že toto všechno už Praha dávno má. „Dokonce vám k nim přiřadím konkrétní jména,“ směje se jeden z obyvatelů Prahy během sledování zasedání zastupitelstva a ukazuje přitom na radního Dolínka, který během zasedání mistrně žongluje s balíkem peněz pro dopravní obslužnost.
Zůstává tedy otázkou, zda má takové hnutí v Praze nějaký smysl. „Určitě,“ myslí si orangutanka Judy. „Přece ten stav, který tady na radnicích je, nemůžeme jenom tak nechat. Pokud vyhrajeme my, můžeme celý ten cirkus zlegalizovat pod hlavičkou našeho hnutí. A pak už si nikdo nebude stěžovat.“
Strana přátel destilátů pobavila moc.
Možná by to chtělo představit hlavní strany, nebo vyhlásit soutěž o nejtrefnější (nejvtipnější, nebo nejlepší, no prostě best) výraz skrývající se za názvem strany.
Např. Kárná strana čestných milicionářů, Síla pevné domobrany, apod. Ale teď si nejsem jistý, zda to tu už někdy nebylo..
Jeden rejpavej postřeh – prasátka spadly, ale už se našla.
Fandím orangutance Judy, aby se jí podařilo založit takový cirkus, jaký jsme tu ještě neviděli. Měla by si ale pečlivě prověřit, zda se mezi účinkujícími artisty a eskamotéry nevyskytují umělci z bývalého cirkusu „Rudá hvězda“, který v roce 1989 vyhořel, zapálen naštvanými diváky. Jejich triky, salta a veletoče jsou totiž už okoukané, a ani trojitý odpíchnutý Filip už nás nemůže nijak ohromit.