Foldyna brání Noční vlky. Jazyky nedáváme každému

8. květen – Olšanské hřbitovy. K pietnímu místu přijíždí kolona amerických motorek, které řídí drsní chlápci v koženém oblečení. Ruka malého kluka v zástupu kolem ulice automaticky vyletí k pozdravu a kluk zakřičí „Hello, Boys!“ Z kolony motorkářů se ozve radostné „Zdrástvuj málčik!“ a zapráská výfuk Harleye. Kluk se bázlivě přitiskne k tátovi, který na kolonu hrozí pěstí.

„Tatínku, co je to za lidi?“ ptá se malý kluk a mává vlaječkou EU.
Tatínek svírá rty a mezi zuby procedí: „Noční vlci. Putinova propaganda.“
„A nepůjdeme raději domů?“
Tatínek zkontroluje hodinky na mobilu.
„Ještě půl hodiny. Ukážeme jim, co si o nich myslíme.“
„Nemůžeme jít už teď?“
„Ještě ne, Honzíku. Neziskovky mě zaplatily celou hodinu.“

Takhle nějak to podle médií mohlo vypadat během státního svátku na Olšanech. Kolona ruských motorkářů tam přijela uctít památku sovětských vojáků, kteří padli při osvobozování Československa. „Chceme se poklonit památce Hitlerových obětí,“ vysvětluje jeden člen motorkářského gangu. Ke stejnému hrobu poté přichází skupinka aktivistů a také k němu s úklonou pokládají kytici. „Přišli jsme se poklonit památce Stalinových obětí,“ vysvětluje organizátor protestu. Zmatený motorkář je chvíli nechápavě pozoruje a poté se jde se zeptat na svůj názor předsedy ústředního výboru Nočních vlků. Po chvíli se z ÚV vyčlení poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna, přestrojený za skupinu Judas Priest a přichází ke skupince aktivistů.

„Kdo chce jazyk?“ ptá se na rovinu. Zatímco aktivisté mlčí, z davu motorkářů se nesměle zvedá několik rukou. Proti Foldynovi vystupuje aktivista Uhlíř. Foldyna si ho plete se známým skladatelem a chválí mu písničku Dělání. Odpovědí je mu nekompromisní obžaloba stalinistického režimu zhuštěná do pěti vět. Ohromený Foldyna posílá aktivistu do prdele a prchá středem davu jako fanoušek Motörhead z koncertu Petra Kotvalda. Večer pak natáčí emotivní video, ve kterém sedí zpocený v posilovně na záchodě, mlátí se boxerkou do hlavy a slibuje věrnost Rudé armádě. Tvrdí, že se už nikdy nikomu nebude omlouvat, což dokazuje tím, že když mu někdo začne tlouct na dveře kabinky, omlouvá se a poprosí ho o papír. Prý už mu došel.

Tento incident samozřejmě nenechal chladnými jeho spolustraníky z ČSSD. Někteří neberou Foldynu vážně a omlouvají jeho vulgarity jeho koníčkem, kterým je primitivní nacionalismus. Jiní ovšem omluvu skutečně požadují. Mezi ně patří předseda strany Hamáček, ale i předseda senátu Štěch. Na pátečním jednání ČSSD se měl celý incident projednávat. Jednání probíhalo za zavřenými dveřmi, na které někdo z druhé strany neustále narážel různé předsedy, až opadávala omítka. Jednostranná výměna názorů naštěstí nebyla dlouhá. Po deseti minutách se dveře odemykají a zpocený Foldyna s kamerou v ruce odchází na WC. Ze dveří se pak vypotácejí zle potlučení oba předsedové. Konstatují, že Jarda Foldyna je prostě svůj a každý může mít koníček, jaký chce. Konec konců ČSSD je demokratická strana a každý si může nenávidět, koho chce.