Dva sociální demokrati, jedna komunistka a půl lidovce prosadili ve středu v poslanecké sněmovně zákon o zásluhách druhého československého prezidenta Edvarda Beneše a jeho psa Colina. Zákon má jednu větu a to ještě dost zprofanovanou: Edvard Beneš – převážně neškodný. Původní znění obsahovalo 76 stran hustého tiskopisu dodaných historiky ze stejné základní školy jako předkladatelé návrhu. Pak předlohu dostal do ruky zbytek poslanců a začalo se přepisovat, upravovat a hlavně škrtat.
Nejvíce odpůrců měl kupodivu mezi řadami poslanců za KSČM. Miloslav Ransdorf ho označil za „produkt choromyslných historikofilů“. Téměř totéž přirovnání použil i Zaorálek, ovšem na Ransdorfa. Pozadu nezůstala ani PNEU – Unie svobody. „Doktor Beneš provedl český lid druhou světovou válkou a vyvedl jej z egyptského područí. Ocenil to i Winston Churchil, který mu ve svých pamětech věnoval dost dlouhou řádku, těsně před koncem 356. kapitoly. A dokonce se myslím podepsal Benešovi břicho, tak bacha na to,“ uzavřel svou oslavnou řeč Petr Mareš. Na to kontroval Ivan Langer s tím, že „Beneš byl možná bezva chlápek se skvělým sestřihem, ale nebyl zas tak významný jako někteří další politici, třeba namátkou takový Václav Klaus, který svůj zákon nemá“. K tomu dodal pouze Pavel Rychetský, že Klaus svůj zákon má, ovšem v trestním zákoníku, v paragrafech týkajících ekonomických zločinů. I přesto zákon ve zkrácené úpravě nakonec prošel do druhého slabikování.
Komunisté tohoto neúspěchu ihned využili a jako zadostiučinění žádali po poslancích zrušení nějakého jiného zákona. A jako první přišel na přetřes zákon o lustračních prověrkách. Opodstatnění bylo jednoduché – lustrační zákon jako takový porušuje listinu základních práv a svobod, což komunisté nikdy nedělali. To tvrdil Vojtěch Filip, kterého za tento výrok okamžitě začal lidovec Josef Janeček kamenovat magnetofonovými páskami s projevy Milouše Jakeše a Pepy Laufera. Komunisty však podpořilo i 13 sociálních demokratů, hlavně těch, kteří si moc dobře pamatovali jak to bylo za komunismu těžké. „Kolikrát jsme neměli ani na výjezdní doložku do Jugoslávie,“ postěžoval si ministr Kultury Pavel Dostál.
Napište komentář