Když před Vánoci stvrzovali v alžírském
zábavním parku Šaría představitelé Eritreje a Etiopie mír, za jejich
zády dělal panáčky generální tajemník OSN Kofi Annan a americká
ministryně zahraničí Madeleine Albrightová zkoušela strkat šrubovák do
zásuvky. Předchozí dohoda, uzavřená pro změnu v Disneylandu ve Francii,
totiž žádný mír nepřinesla. Máme tedy letos čekat nějaké
překvapení?
Eritrea a Etiopie byly vždy v hledáčku koloniálních mocností, zvláště Slovenska, které vedlo s tehdejší Habeší ve 30. letech válku o přístup k pitné vodě. Etiopii pak jako poražený stát čekal nelehký úděl. Měla stát jednou ohromnou vodní nádrží. Z megalomanského plánu nakonec sešlo. Zjistilo se totiž, že by po vybudování nejdelšího vodovodu světa, měli Slováci nejdražší vodu na světě. Nenávist však přetrvává dlouhou dobu. Teprve tento měsíc se má například do Etiopského Aksumu vrátit z Bánské Bystrice proslulý obelisk, který uloupil a na úpravu své zahrádky použil Jozef Tiso.
Po válce byla Eritrea připojena k Etiopii, a ta tak získala kromě přístupu k Rudému Moři i práva na nejslavnější africký film všech dob “Kurva samý písek”. Eritrea se však s tímto výsledkem rozhodně nehodlala smířit a vypukla typická gorilová válka. Trvala přes třicet let a na jejím konci mohli historikové se znatelným uspokojením v hlase konstatovat, že to byl jeden z nejdelších zvířecích bojů ve 20. století.
V referendu o nezávislosti před sedmi lety se téměř všichni Eritrejci vyslovili pro jahodové müslli, čímž definitivně odvrhli etiopské, dosti nechutné, kukuřičné cornflacky. Tří a půl miliónový stát rozhodně nebyl žádný nesmělý hošík schovávající se za tátovy sukně a rozhlížející se, kde by si vyplakal čokoládu. Naopak, působil spíše jako malý smrad, co vzal otce lopatou po hlavě, zmlátil ošetřovatele na protialkoholní léčebně a na útěku sebral trafikantce karton tvrdých marsek. V polovině 90. let se totiž eritrejští vojáci vylodili ve Velké Británii a stáhli se až po dvou letech šarvátek a vyjednávání. V květnu 1998 překročila Eritrea hranice Etiopie a obsadila část jejího území. Patnáctkrát menší Eritrea měla dokonce na začátku války o tři kulhající vojáky více, pak se síly vyrovnaly. Obě strany zaznamenávaly v nepřehledné válce střídavé úspěchy. Příkladem může být třeba supermarket Kaufland – během jednoho dne ho dvakrát vykoupili Eritrejci a dvakrát vojáci Etiopie. Ale to bylo před MDŽ. Válka v Africkém rohu se pyšní smutným nej: patří mezi nejtemnější konflikty v Africe za poslední půlstoletí. Kvůli denní vedrům se totiž vedla hlavně v noci a to ještě se slunečními brýlemi a v plavkách.
Konflikt by se sotva nachýlil ke konci, nebýt zdrcující etiopské jarní ofenzívy. A této ofenzivy Addis Abeba nebyla zase schopna bez důkladné reorganizace své armády. V jejím rámci nakoupila novou vojenskou techniku, zejména z Bulharska a z Eritreje. Do Addis Abeby přiletělo z Moskvy několik ruských generálů, přibližně stovka důstojníků a tři cisterny vodky. 12. května začal útok, který způsobil ve válce zásadní zlom. Od této chvíle bojovali Eritrejci jen tak, aby se neřeklo.
Mír začal už koncem prosince, kdy si obě donedávna bojující strany začaly vyměňovat kousky zajatců a čísla mobilních telefonů. Mezinárodní pozorovatelé se však shodují v jednom: pokud bude na Sibiři mrznout, bude tam zima (to není bohužel žádná moudrost, ale důsledek špatného překladu otázky).
  (5 hlasů, průměr 4.8 z 5) Načítám ... |
1,301 přečtení |
