Říj

Velká cena Japonska: sláva vítězům – čest taky vítězům

Formule 1

Vložil Petr Tomšů 14. 10. 2003

Velká cena Japonska měla být podle podplacených pisálků krasojízdou Kimi Räikkönena za svým prvním titulem mistra světa. Bookmakeři neměli jiného favorita, vždyť tento fenomenální jezdec uměl řídit, nebál se kromě brzdy občas šlápnout i plyn, na rozdíl jeho stájového kolegy Coultharda věděl, kde je vlevo a vpravo a na co jsou u monopostu zpětná zrcátka. Na tiskových konferencích nepoužíval pouze holé věty, ale občas se pustil i velkého dobrodružství vět rozvitých. Přesto ale titul nezískal. Svůj šestý titul mistra světa získal překvapivě všemi opovrhovaný, nadaný, přitom skromný jezdec stáje Ferrari Michael Schumacher. A právě pro tyto vlastnosti si zasloužil vyhrát.

Do závodu startoval až ze čtrnácté pozice. Během kvalifikace totiž začalo naneštěstí pršet a stáj, aby si nezničila své výstavní monoposty, doporučila Michaelovi odjet měřený úsek na kole. Pouze jednou v kariéře stál ještě víc vzadu a to bylo v dobách, kdy ještě nejezdil. Kvalifikace se ale nepovedla ani Räikkönenovi, stáj McLaren nesehnala více peněz na úplatky a tak mu muselo stačit místo osmé. Pole position ale patřila dalšímu ze zázračných jezdců – Rubensi Barrichellovi.

Ten také skvěle odstartoval, avšak starost o jeho kolegu ho donutila stáhnout se k němu víc dozadu, čehož využil známá malá ryba kolumbijské narkomafie Montoya a bez skrupulí Rubense na dvacátý osmý pokus předjel. To se už mechanici ve stáji BMW začali poplácávat po zádech tak mohutně, že kdyby nebyli tak známí svou bezpáteřností, určitě by si ji teď na několika místech zlomili. Zde se ale uplatnilo známé přísloví ‚neříkej hop před večeří‘. V osmém kole praskl Montoyovi klínový řemen, vytekl mu fridex z chladiče a navíc mu přestala fungovat kontrolka vyhřívání zadního okna. Zcela zdecimován se odplížil s vozem do boxu a tiše se do konce závodu styděl.

Záhadnou strategii zvolila stáj McLaren. Coulthard, který svůj monopost rozbil už na Štěpána, kdy s ním najel do vánočního stromečku, musel i tuto poslední velkou cenu odjezdit v náhradním voze, v noci vypůjčeném z boxů Minardi. Zvolil si tři zastávky u mechaniků na dotankování a osm na svačinu. Přestože svůj monopost měl nejlehčí, nepodařilo se mu dojet stále jasněji vedoucího Barrichella. Jeho kolega neměl Kimi neměl strategii až tak naplánovanou, do boxů zajížděl, když se tam zrovna trefil.

V šestém kole se stalo něco, po čem i Němci začali litovat, že byli s Japonskem za války spojenci. Takuma Sató, domorodý řidič podřadné úrovně, jehož umění svede každá slepá tříletá holčička na trojkolce bez dvou kol a řídítek, odmítl v záchvatu sebeponížení a marnosti nad svou vlastní neschopností pustit před sebe Krále a drze mu urval přední křídlo. Oba jezdci si to vyříkali, Sató pochopitelně okamžitě spáchal harakiri šlauchem od přívodu teplého saké, ale bylo to málo platné. Michael musel do boxu, kde strávil dobrou půlhodinu.

Horší závodník než Sató byl v neděli snad už jen Ralf Schumacher. Smyk střídal smyk, digitálky sázel jak ve fabrice a za to, že se dostal na lepší místo než poslední, může děkovat ještě větším nulám, než je on sám. Body si nakonec ale nepřičetl. Po nezdařeném pokusu o atentát na Krále, kdy Michael musel prudce dupnout na brzdy, aby se vyhnul da Mattově dávce z kalašnikova, do něj zezadu Ralf narazil a udělal si bouli na čele. Načež se rozplakal a starší bratr ho musel chvilku utěšovat.

I díky těmto událostem dojel Michael Schumacher do cíle až jako osmý, což mu ovšem bohatě stačilo na celkové prvenství v tomto ročníku F1. Druhé a třetí místo si už od března zabral známý úplatkářský klub sázejících spekulantů a teprve čtvrté místo v pořadí je opět seriózní. Dostal se na něj Rubens Barrichello. Kdo by to na začátku sezóny čekal.