Úryvky z deníku

Nedávno nám do redakce přišla obálka se značně potrhaným sešitem uvnitř. Po důkladném zkoumání po obědě na záchodě jsme zjistili, že jde o deník jedné české ženy s neuvěřitelnou příhodou z dovolené na konci. Popisuje v něm ztroskotání výletní lodi a následný nucený pobyt na opuštěném ostrově. A jakou to má spojitost s naší politikou? Posuďte sami.

Den první
Moře mě vyplavilo na břeh ještě se spoustou dalšího harampádí. Chvíli jsem jenom tak ležela, než jsem sebrala dostatek sil, abych se postavila a hledala přístřeší na noc. Světla totiž kvapem ubývalo a podezřelé skřeky z džungle se blížily čím dál víc. Ze zbytků lodi jsem na kraji pralesa postavila provizorní chatu a pomocí nalezeného plynového zapalovače jsem rozdělala oheň. Nad ním jsem si ohřála vepřovou konzervu a chtěla jít spát. V tu chvíli mi do chatrče vtrhlo strašné individuum. Teprve o něco později jsem pochopila, že se jedná o jednoho pasažéra ze stejné lodi. Z jeho zmateného vyprávění jsem se dozvěděla, že ačkoliv tuto katastrofu prognózoval již před dvěma lety, zůstal na lodi poslední a voláním sháněl svou již několik let mrtvou matku. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než se převléct do plavek a učebnicovým kraulem v pohodě doplavat na ostrov. Dle jeho totálně zničeného zevnějšku jsem usoudila, že omdlel na sudu s pitnou a ten ho odnesl až sem. Nejprve jsem tomu byla ráda, na pitnou vodu jsem zde ještě nenarazila. Dotyčný mě ovšem odmítl odlít deci do kelímku, sám má prý málo a navíc to musí odhlasovat grémium. Sám si ovšem dopřál pár pořádných hltů této vody a nakonec si v ní ještě umyl nohy. Potom mi snědl večeři a místo díků se mi podepsal na kapesník. Musela jsem ho drhnout dvě hodiny, než to pustilo. V noci si ustlal na mých fíkových listech a usnul spánkem nespravedlivých.

Den druhý
Ráno, ještě než se trosečník probudil, jsem natrhala nějaké to ovoce a nachystala si snídani. O tu jsem bohužel záhy přišla, probuzený kolega z lodi mi ji zabavil s vysvětlením, že se musí zprivatizovat. Dal mi za ni nějaký kupón, patrně lístek od čistírny. Nacpala jsem mu ho do nosu a řekla, že by mohl taky něco udělat. Pokýval hlavou a do oběda napsal na víko od margarínu odbornou ekonomickou stať o vlivu barvy jeho kravaty na pohyb kurzu koruny vůči mongolskému tugriku. Netřeba dodávat, že oběd mi taktéž zprivatizoval. Odpoledne přišel s dalším šíleným nápadem, v restituci si chtěl vrátit mou chatrč. Vyhodila jsem ho i s jeho poloprázdným soudkem vody. Na večeři jsem si uvařila pár raků, které jsem ulovila v nedalekém skrytém jezírku v lese. A zatímco já si pochutnávala na skvělé polívce, bývalý pasažér se snažil zastrčit kreditní kartu do otvoru ve skále a neustále do nefunkčního mobilu křičel něco o hodně, ale opravdu hodně falešné dovolené. Když jsem mu z milosti nabídla nocleh pod střechou odmítl s tím, že bude venku, protože je teplo a nepotřebuje žádné úlevy. Navíc prý má silnou imunitu. Šla jsem si lehnout.

Den třetí
Ráno jsem ho našla na pláži, přimrzlého ke kaluži vody. Když jsem ho po chvíli námahy vyprostila z ledového sevření, nabídl mi k podepsání opoziční smlouvu. Kopla jsem ho do hlavy a vypravila se na lov. K obědu jsem během dopoledne chytla jednoho zajíce. Soused z pláže mezitím dokázal pouze pořádně naštvat kolonii tučňáků, které se snažil přesvědčit o prospěšnosti Temelína. Jídlo přišel jako obvykle loudit ke mně. Odolala jsem a nedala mu ani kostičku – musí se holt chlapec naučit hospodařit sám. Nedala jsem mu kousnout dokonce ani tehdy, když s tajemným výrazem ve tváři vylovil z kapsy potrhaného saka tři gastrotůrky a snažil se mi je vtisknout do dlaně tak, aby to náhodou nikdo neviděl. Na večeři jsem si udělala lehčí zeleninový salát s plody podzemnice olejné. Nebožák od vedle si na večeři sypal písek na hlavu a zkoušel si zašít sako. To se mu kolem půlnoci rozpadlo v rukou.

Den čtvrtý
U snídaně jsem byla obviněna z prohradního zaměření. Dala jsem mu jednu posledních vepřových konzerv, s dodatkem, ať s ní šetří. Snědl ji i s plechem, ani ji neotvíral. Dopoledne jsem se pokoušela trošku pokypřit lesní hlínu a na ní začít pěstovat kukuřici, jejíž semena jsem našla v jednou ze sáčků vyplavených na pobřeží. Stále hladový kolega uspořádal u skalky volební mítink pro osadu tučňáků. Ty se snažil přesvědčit o výhodnosti volby právě jeho strany za účelem zlepšení daňové politiky ostrova. Tučňák Karel ho klovl do nosu a debatu tak předčasně ukončil. Na oběd jsme měli uzeného lososa. Po obědě mi chtěl spolustolovník zdanit novou udírnou. Z chatrče letěl tak rychle, že se zastavil až o příliv.

Den pátý
Záchrana. Kolem svačiny přijela k ostrovu záchranná loď. Celé posádce jsem ze srdce poděkovala a pozvala je na malé ovocné hody. Soused chtěl vybírat vstupné.

(5 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

1,601 přečtení