Skládka odpadků v kanadském městě Nixon je
označována za jednu z nejslavnějších na světě, jejíž proslulost jí
mohou chudé slumy na periferii českých velkoměst pouze bledě závidět.
Okolí tohoto městečka totiž bývá každoročně svědkem zajímavého a
nebezpečného divadla. Do malého přístavu na pobřeží Hudsonova zálivu se
vždy na podzim stěhují tisícovky divokých tučňáků. “Naučili jsme
se s nimi žít,” křičí na novináře starosta města skrze malou
díru ve své betonové zdi kolem svého domu. Právě on má největší
zásluhu na tom, že dokázal proměnit každoroční přítomnost této
nebezpečné šelmy ve městě ve výhodný turistický artikl. Místní
obyvatelé mu to nikdy nezapomenou a občas mu připomenou svůj názor na tuto
věc dlažební kostkou.
Nixon, který Kanaďané považují za světové hlavní město tučňáků, leží totiž na migrační cestě těchto zvířat, dorůstajících někdy délky i půl metru a váhy i dvaceti kilogramů. “Do města mohou přijít kdykoliv,” soudí starosta. V přístavu je proto trvale umístěna vojenská jednotka a několik tun munice, především napalmových bomb. Všichni mají ještě v živé paměti, který se tu odehrál před dvěma lety, kdy rozběsnění tučňáci roztrhali celou ranní směnu v místní továrně na konzervovaní sardinky. Odborníci proto nabádají obyvatele k dodržování zásadních pravidel při setkání s tučňákem. Základem je rychlý útěk, musí být ale opravdu rychlý. “Ti malí kujóni jsou i přes svou značně komickou chůzi, děsně mrštní. Pokud vás tedy nakonec dohoní, dá vám tu svoji námahu pořádně sežrat. Pár takových nešťastníků jsem už sešíval. Není to pěkný pohled,” vyplivuje zbytky tabáku známý televizní znalec zvířat a dobrodruh Bob Stone.
Důvod, proč nemůže být místní populace tučňáků zcela vymýcena nějakým jedem je jednoduchý – ekologické organizace. Seskupení v této oblasti stejně populární jako křestní jméno Adolf u malých dětí v Rusku. “Jejich členové často vlastními těly brání odstřel tučňáků, jejichž malé zobáčky jsou ještě pokryty krví našich nevinných dětí,” shrnuje situaci jeden z domorodců, černoch v bederní roušce Nao Kami Nung. Povolen je odstřel pouze těch kusů, které se prokazatelně chystají napadnout člověka. Což je třeba jen za poslední rok asi dvanáct tun těchto oblud.
Situace se však má ještě zhoršit. “Naše záběry z družic ukazují, že tučňáků hodně ubývá a je také docela možné, že se s nimi za pár let už vůbec nepotkáme. Což je ovšem sen všech místních maloměšťáků,” stěžuje si známý ruský specialista na družice Adolf Bogorun.
  (5 hlasů, průměr 4.6 z 5) Načítám ... |
1,965 přečtení |
