Skoky na dno

Jak hluboké může být dno české reprezentace ve skocích na lyžích? To nikdo neví. Vždy, když si naši skokani řeknou tak super, už tam konečně jsme, klesnou příští závod vždy ještě o něco níž. Prestižní Turné čtyř můstků skončilo bez jediného českého jména a národ Jiřího Rašky pokořil dokonce i Nizozemec Nikkel, který skáče zásadně bez lyží. Kde je teda chyba?

Chyb je více. Závodník Hlava přišel v hotelu o lyžáky. Byly po dědovi ještě z války a on jiné nechce. Sucháčka zase bohužel trenéři učili jiný styl. Byl zvyklý skákat do vrchu a oni to teď po něm chtějí z kopce. Navíc mu po skoku porota vždycky strhne několik bodů za ten šnorchl u brýlí. Jakub Jiroutek pro změnu trpí závratěmi a strachem ze sněhu. Kdo tomuto chlapci vybíral sport, musel před tím zřejmě spadnout ze schodů a ošklivě si poranit hlavu.

Naší poslední nadějí tak zůstává Jaroslav Sakala. Přes všechny životní útrapy (prohrál všechny své úspory ve sportce), si našel zaměstnání a po nocích opět skáče z harrachovského můstku. Zatím pouze vždy jedenkrát za noc, ale už si prý koupil baterku. Ne, že by kvůli tomu snad zvýšil frekvenci skoků. To ne. Ale dřív ho tak najdou.

(1 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

1,828 přečtení