Se Špidlou v zádech

ČSSD drží smutek za eurokomisaře Vladimíra Špidlu, kterého musel jeho předseda Paroubek obětovat. Proč k tomu došlo, vysvětlil Paroubek svým spolustraníkům v tajném interním dokumentu, který mu pomohla distribuovat MF DNES. Mimo jiné v něm píše: „Já… nenacházím slov. Je to tak bolestné, tak neuvěřitelné. Marně zatínám pěsti v bezmocném vzteku, marně polykám slzy zármutku. Ani na smrtelné posteli si neodpustím, že tě, Vladimíre, z tvého životního poslání v Bruselu stahuji zrovna v době, kdy končíš první lekci angličtiny pro naprosté začátečníky. Přes slzy se smíchem vzpomínám na společné rošťárny v parlamentu. Ani ten ti již zajistit nemohu. Přijmi tedy, jako projev neskonalé úcty, první místo na kandidátce do politického nebe – do Senátu. Jednou tam musíme všichni. Někdo později, ale někdo, jako ty, si ho zaslouží dřív. Budiž ti Senát lehký.

Ve stejném dokumentu Paroubek Špidlu popisuje jako vrchol evoluce. Doslova uvádí: „Vladimír Špidla je ideál osobní statečnosti a symbol odporu proti cizím jazykům. Svět nepoznal lepšího eurokomisaře.“ Podle několika zdrojů obsahovala zpráva také návrh na celostátní minutu ticha za Vladimíra Špidlu. Nakonec ale předsedu ČSSD jemně upozornil Tvrdík, že Špidla ještě neumřel. „Škoda,“ viditelně zesmutněl Paroubek. Ale zesmutněl i samotný Špidla. Jeho dosavadní měsíční plat, který se pohyboval někde mezi půl milionem korun a absolutním štěstím, výrazně klesne, téměř až na hranici politického minima 60 tisíc brutto. Budoucí bývalý eurokomisař to ale bere jako životní zkušenost: „Jako odborník na sociální oblast často slýchám o chudých lidech. Tak si to aspoň zkusím, jaké to je.

A jak k této tragédii vůbec došlo? Podle všeho omylem. Paroubek vše straníkům popisuje takto: „Večer před hlasováním za mnou přišel Liška od Zelených a přísahal, že bude volit Špidlu i kdyby trakaře padaly. Ráno ale bylo všechno jinak. Ke snídani jsem dostal SMSku, že dohoda padá. Letmým pohledem z okna jsem zaznamenal pouze lehké mrholení, o nějakém zemědělském náčiní nemohla být ani řeč. Z toho usuzuji, že Liška nedrží slovo.“ Předseda Zelených Ondřej Liška má ale svou verzi: „Ano, večer jsem se u Paroubka stavoval, ale nic jsem mu neřekl. Vůbec jsme spolu nemluvili, natož abych mu něco sliboval, to je lež.“ Na otázku, co tam teda dělal, Liška s rozmyslem odpověděl: „No já jsme teda jako zazvonil, Paroubek otevřel, tak deset minut jsme si hleděli z očí do očí a pak mu utekl pes. Potom jsem šel hned domů, protože jsem dostal hlad.“ Jeho slova víceméně potvrzuje i Paroubkova manželka Petra: „Kdosi zazvonil, pak byl dlouho klid a najednou manžel na kohosi zařval, že nedostane týden nažrat, jestli ho neposlechne.

A co na svou ztrátu říká sám Špidla? V emotivním projevu ke své manželce si vypomohl lingvisticky upraveným citátem, když svou řeč zakončil patetickým: „Ich bin ein Eurokomisař!

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.