S Dvořákem v zádech

Vážení přátelé, snad mi odpustíte dnešní osobní poznámku. Myslím, že to nedělám běžně, ale rád bych se zde podělil s dojmy ze včerejšího kulturního zážitku. Do otrokovického kulturáku přijel Josef Dvořák a odehrál tam, podle mě, úplně skvělé představení S Pydlou v zádech. Mnozí asi znají, jde o obnovenou premiéru hry Semaforu z osmdesátých let. Matně jsem si ji pamatoval i z televize, tak jsem zakoupil lístky pro mě i pro mou drahou polovičku. A nelitoval jsem. Josef Dvořák prakticky neslezl z jeviště a já se prakticky nepřestal smát. Horší to bylo, když přece jen občas na chvilku z pódia zmizel a představení musela táhnout Markéta Hrubešová. Vzhledem k textu scénáře a jejím proporcím, je mi jasné, proč obsadil právě ji. Ale, bohužel nebo bohudík, Ulice není divadlo, a když herečka neumí zařvat a jenom tam něco kuňká, to je bída.

Nicméně to je jen skvrnka na jinak úžasném představení. Nejde o humor typu Monty Python apod., jde o humor živočišný, tak, jak ho u nás předváděl například Menšík. Ten, co mají lidi rádi, ale přitom nejde o slaboduchou pitomost typu Novotný a daší známé firmy mediálního entertainmentu. S radostí jsem kvitoval vyprodaný kulturák v okamžiku vrcholu televizní zábavy – posledního dílu Ošklivky. Je to tak, je zábava a Zábava a komici a Komici. A Josef Dvořák je Komik. Jeho závěrečný výklad rozdílu, když na pódiu umírá Čech a když Japonec (to abychom nechodili pro příklad daleko :), to vážně mělo grády. Anebo můj oblíbený dialog začínající neškodnou otázkou na počasí:
„Jak je venku?“
„Lidi pijou. Ti, co pili, nepřestali, a ti, co nepili, začali. Teď nám to tam chlastá všechno!“

Akorát by mě zajímalo, co bylo nahrané a co byla improvizace. Herci se občas smáli Dvořákovi s námi diváky a asi dvakrát se tam chechtali úplně všichni na jevišti i v hledišti a hrozilo reálné nebezpečí, že se představení úplně rozklíží. Nestalo se tak. Ale já bych jim stejně odpustil.

Tags: Josef Dvořák

(16 hlasů, průměr 3.19 z 5)  Načítám ...

2,761 přečtení