Rozhovor s Tomášem Hanákem

Tomáš Hanák – nepopulární kvaziumělec, který je znám tím, že pokud denně nerozdá aspoň z patnáct rozhovorů, zmlátí doma všechny děti, které najde. Nám se ho podařilo odchytnout poté, co odkvačil z hloučku novinářů Receptáře, kterým popisoval svůj úžasný, vlastnoručně vyrobený hydraulický lis na hraboše. Zamířil ke svému oblíbenému busbaru, kde si poručil dvě deci vody z dřezu a vylil si je na hlavu.

Proč to děláte? Tak. Třeba je tu okolo nějaký další novinář a napíše o tom do Story. Nebo někam jinam, to je celkem fuk, hlavně, že to bude o mě. Něco v tom smyslu “Hanák opět originální!” na titulní stránce. A kdo vy vlastně jste? Z reklamy? Palmexmana už nedělám.

To je divný. No, my jsme ale ze Strachu, potřebujeme jeden rozhovor. Na pondělí ještě nic nemáme. Chtěli jsme něco s tím chlápkem, co tu hlídá záchodky, ale neměl čas. Tak jsme si vzpomněli na vás. To je paráda. Tak pojďme na to. Bude to vtipný nebo vážný? Mám tu pár otázeček, které si můžete opsat rovnou, jestli máte nějaké vlastní, vezmu je, budete mi ale muset dát nějaký čas na vymyšlení vtipných odpovědí.

Kolik? Pomáhá mi s tím Luděk Sobota, ten je ale teďka na turné po rovníkové Africe, a vrací se až o Vánocích.

No to si snad děláte srandu, ne? Vy jako myslíte, že to bude lidem připadat vtipné? Aha, no jo. Dobrý, to se mi povedlo. Tak to tam nechte. Tyhle otázky si nevemete?

Ne, byly teďka v sobotní Mladé frontě. Co vůbec máte proti Ester Kočičkové? Kdo to, sakra, je? Nějaká pornohvězda?

To byl vtip? Co? No jo! Dejte to tam. Dneska se mi daří. Ale tu ženskou, na kterou jste se ptali, neznám. Asi nějaká fanynka, že?

Dalo by se to tak říct. Ale s tím hydraulickým lisem na hraboše jste to trošku hodně přehnal, ten si patentoval už Přemek. Sakra, blbý Sobota. Prý to někde četl a připadlo mu to jako dobrý fór. Teď budu vypadat jak idiot. A já mu za to dal pět stovek!

Vy si platíte za vtipy? Jasně. Hláška je za tři kila, nějaký vtipný nápad za pět a humorná historka ze života se může vyšplhat až na tři litry. Normální vtipy se ale pohybují kolem stovky, těch je plno na internetu.

A kdo vám to vymýšlí? Já nevím, většinu z toho má na svědomí jakási parta z Moravy. Ani ty vydřiduchy neznám. Už párkrát nás pěkně natáhli. Teď už si na to pro jistotu sepisujeme i smlouvy. Tady mám jednu pro sebe. (vytahuje kus čtverečkovaného papíru, na kterém je podrobně popsaná historka, ve které jeden ministr spadne do kanálu a glosuje to hláškou “připadám si tu jako v práci”) Tohle je hodně slabý, uznávám, ale chtěl to po mě Šimek do Politiků. Planeťákům to prý stačí. Dám mu to za tři kila. Ať nežeru. Bubílková se do toho začne smát a planeťáci se uplácají smíchy. Nebo tam ten smích namixujou. Tomu říkám podnikání bez rizika.

Jaký vůbec máte vztah ke komerční lidové zábavě? Ten nejlepší. Občas si taky sednu a napíšu něco pro svou potřebu. Pak to proberu a ten odpad, kterému se už nesmějí ani mé malé děti, výhodně prodám do Novy či Primy. Nebo poslední dobou i do ČT. Takový Eda Hrubeš by ode mě odkoupil i noviny, kdybych mu řekl, že se tomu lidi budou smát.

Dobrá, ale proč… Echm, echm…

No co je? Nó, byl tam vtip.

Kde jako? Ty noviny. Dobrý, ne?

Dalo se to. Možná by tam víc sedělo třeba parte nebo korespondenční lístek z Gulagu. Myslíte? A víte, že máte pravdu? Sakra, sakra, sakra!

Tak ven s tím? S čím?

Za kolik vám to kdo prodal? Vávra, za pětikilo. A ještě si myslel, co mi nedává. Zkrachovalý architekt.

Když tuhle estrádní zábavu tak milujete, proč jste se pustil v pátek do Krampola? Co vám ten chudák udělal? Zastavil mě na jednom náměstí a prý kolik je hodin. Samozřejmě jsem věděl, o co jde a tak jsem vtipně odpověděl, že půl páté. Chápete, ne?

Ne. No ono bylo totiž třičtvrtě na sedm. Pak jsem přidal historku, jak jsem na ulic šlápl do hovna, chtěl jsem to otřít, ale nakonec se ukázalo, že to byl policajt. Tu mám od Izera. A Krampol na to, že jsem úplný kretén a poslal mě do prdele. Což mě celkem naštvalo, protože jsem nakonec zjistil, že s sebou neměl ani kameru. No tak jsem mu to vrátil. Je hodně naštvaný?

Nevím. Před chvílí šel po vedle po ulici, pod paží traverzu a ptal se na vaši adresu. No pojďme teď ale k nějakým konstruktivnějším dotazům. A nebude opravdu lepší, když vám dám ty hotové dotazy? Jsou fakt třeskutě zábavné.

Zkusit to můžeme: Co si myslíte o současných mladých hercích? Tihle lidé jsou pod hranicí dolního života, skoro úplně mimo jakýkoliv společenský žebříček. Nejspíš ani neví, kde nějaký žebříček je, a pořád musejí chodit jen po schodech. V potravním řetězci jsou tak daleko, že si nejspíš i plankton dělá srandu z toho, že je ten upocený herec až za ním. Dobrý, ne?

Jezdíte hromadnou dopravou? Rozhodně ne, obzvláště ne v noci – daleko menší zlo je zůstat doma a dát si pár facek sám ve vlastním pohodlí. Dobrý, ne?

Co vy a moderní technologie? Muselo to být bezva, když vás počítače mohly prudit jenom v práci tím, že předstíraly, že nemůžou najít tiskárnu. Teď jsou tak inteligentní, že vás můžou přechcávat úplně pořád. Dobrý, ne?

A co vy a ženy? Když se s nimi bavím, většinou nevypadají, že si o mě myslí něco špatného, ale to jsou pak dost pitomé na to, aby si myslely, že Ebola je něco super. Dobrý, ne?

Sportujete? Jasně, strašně rád. Ale najímám si na to lidi. Dobrý, ne?

Ne. Všechno je to kradené. Můžu vám říct i odkud. Co s tím teď, tohle do redakce nemůže. Tak tam dejte, že je to všechno, jako celý ten rozhovor, vtip. Že jsme to jako vůbec nebrali vážně, však oni si to už nějak přeberou. Dobrý, ne?

(2 hlasů, průměr 4 z 5)  Načítám ...

1,808 přečtení