Jedno z největších zklamání života zažil
Vladimír Mečiar během uplynulého víkendu. Po jeho posledním debaklu, kdy
se s písní Sbohom, iděm od vas umístil na 156. příčce žebříčku
slovenské TOP20, se mu nepodařilo prorazit ani s nejnovějším hitem HZDS
Referendum 2000. Kdybychom napsali, že účast Slováků na tomto všelidovém
hlasování byla malá, určitě bychom urazili všechny příznivce tohoto
slova. Spíše by se dalo použít nějaké jiné slovo s předponou mikro nebo
nano. Hlasující by se dali spočítat na prstech jedné ruky (teda pouze tom
v případě, že by vlastník této ruky měl trvalý pobyt hlášen
v Temelíně). Konkrétně jich bylo sedm.
Jako první se dostavil k urně sám velký Vlado. Přišel dokonce už ve středu a proto jeho hlas nemohl být započítán. Další tři odvolili v sobotu ráno. Byla to kompletní sestava kapely Tublatanka, jejíž frontman Maťo Ďurinda věnoval komisi kromě volebního lístku ještě písničku Judáš. Potom se odpotácel na dětské hřiště, kde se pokusil oběsit na skluzavce. Pátý volič přijel luxusním Ferrari kolem oběda. Vystoupil, zapálil si camelku a německy se komise zeptal, kudy se jede na Teplice. Když místo odpovědi dostal nabídku na levné digitálky, otočil se na podpatku a zmizel. Volič číslo šest se do urny snažil nacpat podezřele tlustou obálku. Komise si vyžádala její otevření. Jak se ukázalo, volič evidentně nepatřil mezi zámožnější občany republiky. V obálce byl popel z jeho dědečka. Aspoň tak se mu dotyčný snažil zajistit pokojný odpočinek. Poslední volič doběhl na poslední chvíli. Vřítil se za plentu, odkud nepozorovaně odcizil odpadkový koš a propisovací tužku. Do urny pak hodil jednoho člena komise a zmizel v šeru noci.
Slovy fotbalistů, referendum dopadlo tak, jak dopadlo. Všichni měli stejné podmínky, ale zápas trvá vždycky devadesát minut. Musíme na to rychle zapomenout a soustředit se na příští kolo. Je to jenom hra.
  (3 hlasů, průměr 4.33 z 5) Načítám ... |
1,473 přečtení |
