Rasistický útok nebo opilecká hádka? Český Rašomon v poslaneckém baru

Staník je členem bojkovické domobrany

Nezvyklý incident se přihodil v jednom baru přímo v Poslanecké sněmovně, který si oblíbili čeští zákonodárci. Podle slov hlavních aktérů i svědků šlo o jakýsi rasistický útok, nicméně podrobnosti se ztrácejí v mlze nejasných výpovědí. Oslovili jsme proto oba hlavní aktéry a jednoho nezaujatého svědka, aby nám přiblížili, jak se podle nich celý incident odehrál. Pravdu jsme se sice nedozvěděli, ale něco o našich zákonodárcích ano.

Marksová:
„Bylo to hrozné, ještě teď kvůli tomu nemůžu spát. Ten obraz už z hlavy nikdy nedostanu. Procházela jsem sněmovním barem. Byla jsem tam poprvé v životě. Hledala jsem sociálně slabé poslance, abych jim pomohla postavit se zpátky na nohy. Pod jedním stolem ležel pan Staník. Nehýbal se. Jeho kolegové si ho nevšímali. Ptala jsem se, co mu je, ale odpovědí mi byl jen obhroublý smích a zpěv Mešity. Sklonila jsem se nad panem Staníkem a snažila se ho probrat. Vydával zvuky jako mrož. Nakonec na mě zaměřil svůj kalný zrak. Asi mě poznal. Chtěl něco říct, otevřel pusu, ale vypadl mu z ní vršek od piva. Potom začal křičet. Zcela jasně jsem zaslechla slova Engels, Lenin a Marfuša. Slušně jsem se ho zeptala, jestli něco nepotřebuje. Odpověděl, že Cyklon B. Potom vstal a odříkal mi seznam lidí, kteří musí okamžitě do plynu. Překvapilo mě, že se naučil volební program SPD nazpaměť. Vyčetla jsem mu, že se nestydí a řekla mu sbohem. Pan Staník se asi opravdu zastyděl, protože mi slušně odpověděl Heil Hitler.“

Staník:
„Ano, na ten incident si vzpomínám, o nic nešlo. Seděli jsme ve sněmovním baru s kolegou Roznerem. Popíjeli jsme zelený čaj a pan Rozner mi vysvětloval své vize, které hodlá prosazovat jako ministr kultury. Po vzoru sloučení Národního divadla a Státní opery se chystá sloučit Národní muzeum s Helenou Vondráčkovou, Karlův most s Karlštejnem a Zdeňka Trošku s Krtečkem. Zrovna jsme probírali možné sloučení Gotta s Argemou, když se do baru přiřítila paní Marksová. Už ode dveří si místo pozdravu objednala láhev vodky a cestou k barovému pultu shodila na zem několik odpočívajících poslanců. Když do sebe kopla prvních pět panáků, zaměřila se na náš stůl. Nevybíravými slovy nás označila za fašistické kriply a trvala na tom, že zaplatíme její útratu. Souhlasili jsme a ona spokojeně objednala další láhev. Potom se rozloučila a lehla si do chodbičky mezi bar a WC, takže jí museli všichni překračovat. Po půlhodině se probrala, přísahala věrnost Kim Ir-senovi a otočila se na druhý bok.“

Svědek:
„Když jsem otevřel dveře baru, vyvalil se na mě hustý cigaretový dým. Uvnitř nebylo vidět na krok, jen blikající světýlka cigaret ukazovala cestu k baru. Vlastního slova člověk taky neslyšel, obrovský kravál ohlušoval. Podle hlasité hudby a světelných efektů jsem si zprvu myslel, že poslanci pořádají diskotéku, ale šlo jen vyzvánějící mobily nedostupných zákonodárců a o Mílu Roznera, který se snažil vyšroubovat žárovku ze stropního LED panelu. Když jsem konečně dorazil k výčepu, nebylo možné si objednat. Na desce baru tančila paní Marksová s panem Staníkem na melodii Nokia Tune. Poprosil jsem je, zda by nemohli odtančit kousek dál, ale místo odpovědi mi za krk vylili pivo. Smáli se tomu jak dva blázni, načež spadli do hloučku poslanců STAN. Vzhledem k tomu, že tento hlouček byl velmi řídký, ošklivě se potloukli a na konec i pohádali. Tam to pak asi celé vzniklo.“

2 Komentáře

Napsat komentář: krysarr Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.