Premiér v Egyptě

Je osm hodin ráno a na káhirském letišti je takové vedro, že se jednomu členu profesionální ochranky českého premiéra vypařila voda z kolena, druhému z plic a třetímu z hlavy. Vladimír Špidla totiž v rámci svého propagačního turné „ČSSD or Die 2003“ zavítal i do Egypta na pozvání svého protějšku Hnusního Mubaraka. Pozvání je o to cenné, že během něj přijdou na přetřes i otázky společných obchodních zájmů a vrácení káhirského kamionu plného shnilých pomerančů na reklamaci.

Pomalu se otvírají dvířka vládního speciálu L-159, premiér Špidla opouští pozvracený kokpit a Symfonický orchestr egyptské filharmonie spouští českou hymnu v úpravě pro dva triangly, tympán, jednoho houslistu bez nástroje a klakson projíždějícího taxíku. Špidla nejdříve netuší, že jde o hymnu a stěžuje si Mubarakovi na hrozný kravál. Když je mu taktně naznačeno, co za skladbu se tu hraje, staví se ukázněně do pohovu a snaží se chytit aspoň některými slovy textu. Když kapela dohraje i hymnu slovenskou, maďarskou a kousek hymny rakouské, kapelník ukončí produkci mávnutím biče a zhroutí se na zem. Pro vládní delegaci je tento okamžik vysvobozením.

Do Káhiry se Špidlou přijíždí i zástupci mnoha českých firem, stánků a dokonce i banky ČSOB. Egyptští politici mají stejný problém s bankami jako Česko před několika lety, jen tomu neříkají tunelováni – v Egyptě se pro tyto transakce vžilo pojmenování „klausování“. Od české delegace chtějí vědět, jak si s tím mají poradit. Ani nikdo z egyptských politiků nechce jít za mříže a tudíž hledají skulinku, jak obejít jejich stejně chatrné zákonodárství. Už po první schůzce s našimi specialisty je jasné, že nikdo do vězení nepůjde a tak se celá výprava přesunuje v poněkud povznesené náladě za další povinností.

Tou je návštěva egyptského muzea, kudy ho provází přední český egyptolog Miroslav Verner. Jeho zasvěcený výklad nad starověkými obrazy každou chvíli přerušuje premiér otázkou „To je Mona Lisa?“ Celou tu dobu se egyptská ochranka chová nekompromisně, k premiérovi je možné se přiblížit pouze na deset kroků a to ještě se zavázanýma očima. Po půlhodině mu zoufalý Verner u jedné z polorozpadlých mumií konečně potvrdí, že jde o legendární Monu Lisu, čehož Špidla okamžitě využije k předvedení svých znalostí: „Opravdu zajímavý úsměv.“ Načež strčí tajně Vernerovi do kapsy desetikorunu a mizí směrem k východu. Času málo – práce ještě míň.

(4 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

1,358 přečtení