Odpůrci demonstrují. Koněv potřebuje přebalit, trvá si na svém starosta Kolář

Konev Praha

Nepovolená demonstrace pod záštitou prezidenta republiky proběhla minulý týden u sochy maršála Koněva v pražských Dejvicích. Akci odstartoval aktivista Černohorský slavnostním strhnutím plachty, která sochu zahalovala. „Prezident Zeman vám vzkazuje, že vy jste solí naší země,“ vyřídil účastníkům demonstrace vzkaz mluvčí Ovčáček. S tím souhlasil i jeho odpůrce, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář: „To je přesné. Posypte naši zem solí a výsledky budou stejné.“ Demonstrace se konala v den, kdy starosta nechal kolem kontroverzní sochy postavit lešení. Na všetečné dotazy nejprve odpovídal tvrzením, že se socha musí zateplit. Potom ale musel s pravdou ven: „Toto lešení je pouze provizorní řešení. V příštím roce chceme sochu zalít do betonu, postavit nad ní olověný sarkofág a pak už jen budeme měřit radioaktivitu.“ A takovéto řešení si našlo své odpůrce.

Víte, kolik lidí osvobodil Koněv z koncentráků?“ hřímal Ovčáček pod sochou. „A kolik jich do koncentráků dostal?“ neudržel se poslanec Foldyna, aby svého přítele nepodpořil. „Potřebujeme tady nové Koněvy! Aby tady přijeli, vypráskali tu pakáž z radnic a z parlamentu a všechny pěkně odvlekli do gulagů,“ přál si Foldyna do mikrofonu, který pak předal Janě Volfové. „Já jsem učitelka. Když jsem dětem pouštěla film o Sovětském svazu, ty děti plakaly. I kvůli těmto dětem tady tato socha musí zůstat, aby nezapomněly na Sovětský svaz.“ Pak už se k mikrofonu opět dostal mluvčí Ovčáček: „Víte, kolik lidí Koněv zachránil, když osvobodil Prahu?“ To už se lidé nedozvěděli, protože policii se povedlo sochu opět zahalit do černého igelitu i s několika řečníky.

Takhle ne, soudruzi,“ hrnul se na pódium komunista Ondráček. „Asi mě všichni znáte a víte, že pro ránu pendrekem nejdu nikdy daleko. Narodil jsem se v roce 1969, tedy rok poté, co nás hrdinný maršál Koněv osvobodil podruhé. Doma jsme to vždy oslavovali a já si říkal, že jednou budu jako on. No, a když už v roce 1989 nemohl přijet osobně, rád jsem ho na Národní zastoupil – tu máš za Koněva! Tu máš za Koněva,“ vzpomínal dojatým hlasem mlátička Ondráček a Ovčáček za ním polykal slzy. Pak si půjčil mikrofon pro svůj další historický kvíz: „Víte, že Koněv vynalezl telefon?“ Starší lidé kývali hlavami, zatímco aktivista Černohorský opět ze sochy strhl igelit i s Volfovou.

V tu chvíli se dostavili k lešení i odpůrci velkého maršála a strhla se bitva o pomník ne nepodobná bitvě o Prahu. Policie využila vzájemné potyčky a pomník opět zahalila. A protože příznivci maršála Koněva měli početní převahu a vedl je zkušený maršál Ondráček, socha byla brzo osvobozena. Vítězové dokonce ukořistili obrovský transparent protestujících „Jelita národa“ s fotkami jejich oblíbených politiků. „A kde jsme my?“ divili se transparentu poslanci z SPD a za podpory soudruhů z KSČM se tam dokreslili. Potom se objali a za výkřiků „My jsme taky jelita!“ strhli nově instalovanou plachtu z Koněva.

V tu chvíli si vzala slovo paní Volfová se závažným sdělením: „Právě jsem se dozvěděla, že naše demonstrace je nepovolená a jdeme do správního řízení!“ Propuklo obrovské nadšení. „My vás nedáme! My vás neopustíme!“ skandovaly davy pod Koněvem, zatímco policisté nenápadně balili sochu do bublinkové fólie. Dojatá Volfová pokračovala. „Je možné, že budeme muset zaplatit pokutu 15 tisíc. My tady máme takovou krabičku. Prosím, přispějte, kolik můžete, jsme vděční za každou pomoc!“ Nadšení okamžitě opadlo. Jako první se omluvil poslanec Foldyna. Rozdal poslední jazyky a zmizel i s Ovčáčkem. Poslancům SPD připomněla kasička praktiky jejich předsedy Tomia Okamury a roztřásli se po celém těle. Z pódia je jejich voliči odnesli na trávu a mezi zuby jim pro jistotu vložili dopravní kužel.

Pět minut po vyhlášení sbírky nepovolená demonstrace skončila. Pod sochou skončila paní Volfová osamocená. Spočítala hotovost v krabičce – tři dvoukoruny a vršek od piva a podívala se Koněvovi do bublinkových očí: „Chybíš nám tady, maršále.

4 Komentáře

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.