Notorikův ráj

Šestnáctý den nového tisíciletí. Posádka 130 let starého tankeru Jessica se už za tmy pokouší vplout do zátoky pouhých 8 metrů od pobřeží jednoho z galapážských ostrovů – San Atorium. Kapitán se přitom dopouští školácké chyby: nepochopitelně zaměňuje signální bóji, označující místo, za niž loď nesmí plout, s potápěčem svítící si na cestu baterkou. Zrovna na tomto místě je nutné připomenout, že tanker je plný 90% lihu a borovičky. Tedy úplně plný již nebyl, a kdyby si někdo dal tu práci a odměřil všech 900 tisíc litrů této lihoviny, dozajista by na konci svého života zjistil, že chybí právě takové množství, které by se akorát vešlo do kapitánovy pleskačky. Tato obří konzerva pak naráží na lávový útes a nad Galapágami se vznáší přízrak temné katastrofy. Záhadný potápěč pomalu odplouvá na širé moře.

Z proraženého tankeru začíná do okolního moře vytékat doslova smrtonosná kapalina, ačkoliv bezpočet bezdomovců by tento slovní obrat asi nepoužil. První, kdo jsou postiženi touto katastrofou, jsou tučňáci galapážští. Tento tvor, pohybující se už za střízliva značně komickým způsobem, má po krátké koupeli v okolí tankeru základní problémy s rovnováhou a s životními funkcemi obecně. Nehledě na to, co ho čeká doma po příchodu z lovu. Nelépe se má i jeho kamarádka želva sloní. Její normální tělesná teplota se pohybuje okolo 39 – 40 stupňů v závislosti na teplotě vody. Dva dny po katastrofě však nelze v souvislosti s její teplotou či tělem mluvit o pohybu.

Záchranáři se však snaží, seč jim síly stačí. Kubánští ekologové dokonce kromě norných stěn a disperzantů použili i několik disidentů. Ti se sice nikoho nezachránili, ale aspoň se konečně přiznali. Celé Galapágy pak nakonec měli štěstí v neštěstí. Díky silné bouři a vytrvalému dešti nemohli na místo činu dorazit dobrovolní hasiči z Tučap, kteří měli v úmyslu celou oblast vyčistit. Bohudík se již nedozvíme jak.

(Zatím nehodnoceno)  Načítám ...

817 přečtení