Zář

Noční můra NATO

Vložil Petr Tomšů 26. 9. 2001

Za okázalého nezájmu světových zpravodajství se v Pchjongjangu sešel ministr USA Colin Powell s prezidentem KLDR Kim Čong-ilem. Na pořadu dne byla nanejvýš citlivá otázka výstavby protiraketového deštníku v Asii. Jednání bylo samozřejmě veřejnosti nepřístupné, i přesto se nám opět podařilo získat nahrávku celého rozhovoru. Takže pokud máte zájem, zde je její přepis.

Powell: Dobrý den
Kim Čong-il: Koho zdravíte, salutovali jsme si už na zastávce.

P: Já myslel tady toho pána v té lenošce. Kdo to je, nějaký ministr?
K: Co já vím? Leží tu už od středy. Asi umřel hlady. Sedněme tady ke stolu, dáte si něco?

P: No, možná nohy na stůl, pokud vám to nebude vadit. Strašně mě bolí z té tramvaje. Musel jsem stát vedle jakéhosi chlapa, strašně smrděl navíc do mě furt strkal rukou a chtěl peníze.
K: To byl asi revizor. Dal jste mu ty peníze?

P: Ne, zabil jsem ho. Já myslel, že je to zloděj.
K: To máte fuk. O čem jste chtěl se mnou vlastně mluvit?

P: Je tady jeden problém, známý pod pojmem raketový deštník.
K: Já mám pláštěnku. Ale moc ji nenosím. Jenom když prší.

P: Já měl na mysli NMD – systém národní protiraketové obrany. Chystáme se jej vybudovat i zde, v Asii, ale naše výzvědná služba zjistila, že na něčem podobném již také pracujete. Nemohli bychom si vyměnit nějaké podrobnosti? Třeba nakonec dojdeme k závěru, že jej vůbec nebudeme potřebovat.
K: Jo tohle, to jste měl říct dřív. Náhodou o tom něco vím, sám jsem náš systém připravoval. Budiž, můžeme porovnávat.

P: Fajn, skvělý, to jsem ani nečekal. Takže já bych začal hlavními součástmi systému. Základem jsou u nás GBI – pozemní exoatmosferické interceptory. Ty jsou samozřejmě v pevných silech jako dormant missile, kde čekají na povely od BCM2 a IFICS. Předpokládám, že něco podobného máte také.
K: Ééé, nó, samozřejmě. V podzemí tam něco máme. Asi. Nějaké ty sila, stohy, slámu na vesnicích taky najdeme. Teď to ale bude slabší, v úterý večer jsme tu měli menší hladomor. Sýpky budou asi prázdné. Už zas.

P: Dalšími důležitými články NMD jsou BMC3 – řídící systém včetně právě IFICS – 14 pozemních vysílačů a přijímačů. K tomu je připojen XBRs pro rozlišení raket plus UEWR a SBIRS. Nechtějte po mě žádné další detaily, jsou předmětem státního tajemství. Nicméně stejné systémy máte i vy, akorát budete zřejmě používat jiné názvosloví. Že je to tak?
K: Jasně.

P: Jenom by mě zajímalo, jak jste dokázali tyto součásti vybudovat, aniž bychom je zachytili satelity?
K: Tak to mě taky. Ale máme tady hodně šikovné rolníky, tesařina nám jde taky dobře od ruky. Nestěžujeme si.

P: V pořádku, nechcete o tom mluvit. Beru. Teď bych se rád zaměřil na vlastní fungování NMD. Můžeme probrat a porovnat jednotlivé kroky? Klidně mluvte pouze v náznacích, do ničeho vás nenutím. Kdyby se vám něco nelíbilo, normálně mi to řekněte.
K: Nelíbí se mi Pokémoni. Vypadají jak můj ministr pro nálety kobylek.

P: No, pojďme na to.Takže v první fázi, kdy útočná třístupňová raketa dosáhne stokilometrové výšky, ji zaregistruje infračervený senzor. Informaci o startu předá do řídícího počítače C3I. Ten přepne radary včasného varování z pohotovostní polohy do aktivního stavu. Jak jste na tom vy?
K: Trochu mě píchá v boku, ale jinak dobrý.

P: Já myslel, jaké jsou vaše první kroky v případě napadení?
K: Aha. Nó, tak tu cizáckou raketu náš systém taky hnedka zaregistruje, teda jestli to bude v pracovní době. My mu teď ty přesčasy nemůžeme platit. No, jestli ji teda uvidí, okamžitě zvedne telefon a poběží s ním do nejbližší opravny. Někdo mu totiž před týdnem vyrval šňůru. Během opravy telefonu zapíše do knihy hlášení informaci o startu rakety a tu předá řidiči tramvaje číslo 5. Ta jezdí kolem budovy s naším centrálním počítačem – Didaktik Gama. Dobrý stroj. Z bývalého Československa. Dostali jsme je v rámci programu klid za zboží. Ten po doručení zprávy uvede naše radary z klidu do pohotovosti. Prostě je zapne do zásuvky. Jestli teda půjde proud.

P: Hmm, musím uznat, skvěle mlžíte. Takže další krok. V okamžiku, kdy se útočná raketa otáčí a navádí na cíl do naprogramovaného směru pomocí stlačeného dusíku, naše radary včasného varování sledují dráhu letu a zároveň ji extrapolují. V této době se dostává ke slovu rentgen…
K: Ano ano, v této době chodí i u nás plno techniků na rentgen…

P: …nebo-li radar citlivý v pásmu rentgenového záření. Ten eliminuje odhozené stupně rakety a určuje skutečný cíl – jadernou hlavici.
K: Aha. Tak to my poznáme jednodušejc. Prostě vezmem dlouhou železnou tyč, určíme nějakého chlápka jako dobrovolníka, dáme mu plynovou masku…

P: Ach ano, jasně, myslíte něco na způsob našeho Kill Vehicle. Samozřejmě. Tento interceptor dostane do potřebné výšky raketa, přičemž na to spotřebuje první stupeň. Tam vnitřní infračervený senzor navede raketu na cíl. Dráha se koriguje i za pomoci pozemních radarů. Naše obranná raketa se střetně s útočnou a kineticky zničí jadernou nálož, aniž by došlo k výbuchu. Máme na to celkem tři pokusy. To jde, ne?
K: Ale no jó, no. My na to máme taky tři pokusy: Pchjongjang, Sariwon a Nampcho.

P: No, vidím, že jsme vás těžce podcenili. Navrhuji vzájemnou spolupráci a podepsání společné smlouvy o zastavení všech prací na protiraketových systémech na území celé Asie. Nám stačí Evropa a Amerika. Tak co, plácneme si?

K: Pro mě, za mě. A večer můžeme zajít do kina. Dávají u nás novinku: Titanic.
P: Myslíte s Di Capriem?

K: Ne, s Borisem Karlofem. A včera do kina koupili nový klavír. Tak půjdete?