Domácí
Vložil Petr Tomšů 19. 5. 2001

Na Kancelář prezidenta republiky (KaPR), jejíž zkratka je vtipná asi stejně jako traverza položená přes koleje, se s žádostí o milost může obrátit v podstatě kdokoliv. Dotyčný následně obdrží vyrozumění, že kancelář záležitost postoupila ministru spravedlnosti. To bývá většinou každý sudý pátek, který nevyjde na neděli a v poslední době, díky jejich popularitě, ještě v noci za úplňku. Zaměstnanci ministerstva, při troše štěstí, zajistí trestní spisy a další podklady – například vinylovou desku Jimiho Hendrixe s remakem čínské hymny nebo slavnou fotografii atentátu na Kennedyho s jeho osobním věnováním. U osob, které jsou vězněny, pak posudek od vězeňské správy, bachařů, psovodů a kuchařky. Příslušný odbor po prostudování materiálů může žádost založit, zamítnout nebo udělit. Ve většině případů platí první varianta s tím, že je možné se k rozsudku vrátit, ale raději až po výkonu trestu.

Prezidentská kancelář pak provádí vlastní šetření. “Pokud je to možné, snažíme se s těmi lidmi mluvit. Pokud to možné není, a dozorci mu ten roubík nevytáhnout, klepeme mu aspoň morseovku propiskou do hlavy,” vysvětluje ředitelka pro styk s veřejností a ve výtahu KaPR Jana Paneláková. Kancelář spolupracuje s řadou nevládních skupin (Šalamoun, Hnutí občanské solidarity, HC Chemopetrol Litvínov), se sociálními kurátory, Konfederací apolitických vězňů apod. Jestliže je žádost zamítnuta, může dotyčný požádat znovu. Prezident ovšem může milost udělit, ačkoliv o ni nikdo nepožádal a de facto ani nestál. Podívejme se na několik sporných případů.

Případ první: Zfackovaný Sládek

V květnu roku 1998 zavítal šéf SPR-RSČ Miroslav Sládek v rámci volebního mítinku na pláž Waikiki v Honolulu. Republikánský vůdce, věren svým zásadám, se zostra pustil do svých politických odpůrců, což v té době byly všechny parlamentní strany, prezident a zbytek rozumě uvažující populace České republiky. Během Sládkova projevu padla nelichotivá slova na adresu Václava Havla i jeho manželky, kterou přirovnal k sprosté cikánce. Bohužel si nevšiml, že na pláži už není sám, ale že tam za ním stojí parta rómských pracovníků, v té době na zasloužené patnáctileté dovolené z podniku Svit n.p. Ti si samozřejmě takovou urážku nenechali líbit a jasně stručně mu objasnili, proč je ve Svitu ani tak moc nepostrádají.

Sládek skončil na jednotce intenzivní péče v Motole, kam ho okamžitě po incidentu dopravila jeho ochranka – lodí, na kole, stopem, kousek pěšky a nakonec tramvají. Bratři Tancošové, jak se dvojice profesionálních rekreantů nazývá, strávili několik dní v cele předběžného zadržení, odkud se dostali právě po milosti udělené Václavem Havlem. Ten tímto krokem ocenil jejich snahu zabránit veřejnému ponižování jeho manželky, což byl podle Václava Klause stejný nesmysl, jako zákaz dovozu hovězího ze Súdánu.

Případ druhý: Smrt olympionika

Šestého srpna roku 1993 došlo v bufetu U mokrého lokťa na nádraží v Bělé pod Bezdězem k incidentu mezi bývalým olympionikem Josefem Odložilem a jeho kamarádem Janem Železným, současným průměrným sportovcem. Železný po prudké hádce vytáhl odněkud svůj oštěp a z pěti metrů ho po Odložilovi hodil. Oštěp tam sice nedoletěl, ale při ustupování jeho protivník zakopl tak nešťastně, že vletěl přímo pod kola Tatry 815 projíždějící náhodou kolem.

Železný byl v listopadu 1996 odsouzen ke čtyřem letům veřejně prospěšné práce v uranovém dole Grégr I. O něco později mu pak Havel udělil milost. O tu ho požádal poslanec Pavel Dostál, signatáři Charty 77 a Baskicko a svoboda. Ti argumentovali především špatnou prací soudu, který ani nevzal v potaz, zda šlo u Železného o nutnou sebeobranu či o individuální trénink. Navíc, podle prohlášení Mezinárodního olympijského výboru, ten Odložil zas tak dobrý atlet nebyl. Jedna stříbrná medaile nic nedokazuje. Prezident své rozhodnutí odmítl jakkoliv komentovat a vydal k tomuto tématu pouze tři pětisetstránková pojednání a jeden dokumentární film. Sám Železný přiznal, že cítí vinu v tom, že nedokázal svého rivala zabít sám. Nejspíše to byla špatná práce pravého lokte a možná trochu nervozita z přešlapu.

Případ třetí: Předem jasný viník

Počátkem roku 1992 veřejnost vzrušila dvojnásobná vražda manželů Mrtvých. Po pravdě řečeno, vzrušila především určitou část veřejnosti, která má ve zdravotní kartě malou poznámku patologický sadista. Po několika dnech pátrání policie zjistila, že ve voze, kterým byl obětem odcizen, jezdí jistý Jiří Hadovec. Vyšetřovatelé ho v tomto voze dokonce přímo zatkli. Ruce měl od krve a špatně umytá sekyrka ležela na sedadle spolujezdce. Hadovec se také k činu na místě doznal s dodatkem: “Rád jsem ty blázny zabil. Vždyť už byli podle jména stejně polomrtví.” Nicméně o pár dnů později si to v cele rozmyslel a za pachatele tohoto činu označil svého nejlepšího kamaráda Zdeňka Růžičku. Šetření se táhlo čtyři roky a na jeho konci dostal Růžička 17 let nepodmíněně a peněžitý trest ve výši 685,40 Kč za neplacení koncesionářských poplatků. K tomu se musel omluvit Jiřímu Hadovci a na svoje náklady mu nechat vyčistit košili od krvavých skvrn.

O milost prezidenta požádala Růžičkova manželka, které se nelíbily praktiky vyšetřovatelů. A ty byly skutečně zarážející. Tak například k rekonstrukci činu byl přizván pouze Hadovec, který celou událost do detailu popsal a navíc při ní zabil další dva lidi. V tomto případě však Havel nezaváhal a milost nakonec neudělil.

Institut milosti existuje ve všech demokratických státech. Nynější nejmocnější muž světa George Bush jr. získal obrovskou popularitu právě proto, že v řadě případů osob odsouzených k trestu smrti ji odmítl udělit, včetně svého otce, kterému dokonce osobně zkontroloval pojistky. Naopak, milostí plýtval zase například Gustáv Husák. Patřilo k běžnému pražskému koloritu, když do nějakého bytu vběhl polonahý prezident, udělil tam milost vyjevenému kojenci a ve výtahu potom usnul.

Zastánci prezidentských milostí se odvolávají na to, že tento institut je starý jako lidstvo samo a existoval i v předstátních společnostech. “Ostatně, známe to přece z pohádek,” dodává Paneláková..
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (2 hlasů, průměr 5 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,884 přečtení

Jedinný komentář k “Milost, pane!”

  1. katie napsal:

    když sem teda ještě nidko nedal komentář tak se ho sem muismd dát já…Zdenka znám a vím že nic neudělal…stát mu to přiklepl, a že se zjitilo po osmi letech díky testum dna ze to zdenek neudelal, nikoho uz to nezajimalo…kaz­dopadne cejch uz mu nikdo neveme…

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]