Miloš Zeman navštívil Indii

Jen málokdy se premiér něčemu diví. A na veřejnosti už vůbec ne. Ale výkřiky údivu a obdivu se předseda české vlády neubránil ve třetím dnu své návštěvy Indie. Tak ohromě na něj zapůsobil slavný Tádž Mahál – bílá vysoká mramorová hrobka, původně postavena jako svatební dar císaře Šáhdžahána své nepříliš oblíbené tchyni. Méně však už zapůsobil Miloš Zeman na indického předsedu vlády Vádžpéjího, kterého neustále tahal za rukáv a pokřikoval na celou výpravu: “Ty krávo, viděls’ tu věž? 500 roků, fakt, jo? Nekecáš? A co tamto? Další kostel? A toto? Socha boha Višnua? No tak ta se jim moc nepovedla, vypadá jak Künhl”.

To byl ovšem asi jediný moment, kdy si Miloš Zeman mohl aspoň trošku vydechnout během své cesty. Ještě malou chvilku si urval na prohlídku Bombaje, kde se zničených průvodců na vše podrobně vyptával. Jinak přijel do Indie hlavně za obchodem. V Dillí nakoupil v supermarketu několik pokémonů všem členům vlády, u jednoho trhovce zas usmlouval pro sebe nazouváky Adihas za 15 ušmudlaných rupií. Manželce pak u téhož chlapa koupil překrásné potápěčské digitálky do hloubky až 56 tisíc metrů. Nedoporučují se ovšem nechávat ležet na dešti.

Dalšími premiérovými povinnostmi byly státní audience, které se Zeman snažil zlehčit drobnými vtípky a jednoduchou nezávaznou konverzací. Prezidentu Nárájanovi podal místo pravé ruky propisku ČSSD a svému protějšku Vádžpéjímu zas potřásl nejen rukou, ale i hlavou s legendární větou “Před upotřebením zatřepat”. Během tiskových konferencí si pak střídavě zapaloval jednu cigaretu od druhé, naléval do hořčičáku becherovku, konzumoval vepřovou konzervu a pod stolem lechtal vedle sedícího Grégra. Co si ovšem ani v Indii neodpustil, bylo tvrdé kritizování přítomných žurnalistů. Slova hnůj, póvl, hyena, zoufalý amatérismus a beznadějní hlupáci si nechal do hindštiny přeložit už v Praze a při různých setkání s místním tiskem je neváhal použít. Zcela vyšokovaní novináři na ně většinou reagovali nějakou tou lahví nebo dlažební kostkou.

Ke státnickým návštěvám patří i příjemné povinnosti a těmi jsou společenské večírky. Ty většinou začínají slavnostním přípitkem. V Indii se ovšem nepřipíjí žádným alkoholem, ale jablečným moštem. Na což ovšem mohl někdo premiéra předem připravit. Ten by pak nemusel před indickou vládou vyprsknout celý obsah skleničky na taneční parket. Také je štěstí, že v hindštině se slovo kurva nevyskytuje. “Manžel jí všechno”, tvrdí osoba, která nechtěla být jmenována. “Jen nemá rád maso, zeleninu, těstoviny, ovoce a už vůbec nejí ryby. Ale na ta exotická jídla je zvědavý”. Indickým kuchařům se proto povedl husarský kousek, když jim Miloš Zeman vyslovil osobní uznání a pochvalu poté, co před jejich užaslýma očima snědl švába dobrodruha, který jim utekl z kuchyně.

Na konci návštěv přicházejí pravidelně na řadu tradice. Jedna z těch indických velí pozvanému státníkovi, aby zasadil malý strom symbolizující výraz úcty. Zeman se netajil odporem, jaký k této činnosti cítil. Nebyla mu platná ani omluvenka od jeho závodního lékaře, speciálně napsaná pro tuto příležitost, ani výmluva, že doma zapomněl gumáky. A když pak ještě nakonec zjistil, že nesází trnku, ale jakousi okrasnou dřevinu, propadl zoufalství úplně a dal se do práce. Po šesti hodinách usilovné dřiny vypadal výsledek jako spíše menší golfová jamka. Grégr pak do ní opatrně zarazil malý keřík a Fencl ho ve finále vyplavil třiceti litry vzácné pitné vody. Vádžpéjí se snažil tvářit, jako že je někde úplně jinde, zatímco Nárájánan omdlel už při akci Tak mi podejte sakra ten rýč.

I proto bylo loučení na letišti celkem chladné, ačkoliv rtuť teploměru stoupala k číslu 40. Český premiér zhodnotil návštěvu Indie slovy “Slušně zabitý čas”. Jeho protějšek s obličejem barvy mírně zelené zas na oplátku použil z vděčnosti jediné české slovo, kterému se naučil. Začíná na K a není zrovna moc diplomatické.

(6 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

1,414 přečtení