Kursk: epilog

Kursk – nejprve synonymum úspěchu ruského námořnictva, dnes důkaz, že neštěstí nechodí nejen po horách, ale nosí s sebou i akvalung. Mezinárodní tým, složený ze 150 ruských odborníků a dvou ukrajinských dělníků, začal na operaci vyzdvižení ponorky pracovat již před rokem. Nejprve vyslal na místo katastrofy speciální jednotku, která měla prozkoumat místní podmínky a navrhnout způsob provedení. Tento tým ke svému překvapení zjistil přítomnost celkem velkého množství mořské vody, která byla podle laboratorních testů slaná. Což úplně nabouralo plán A, a totiž, poslat tam nějaké chlapy s vlečkou a kanystrem vodky. Neprošel ani plán B – navázat vrak ponorky za půjčenou veslici od místních rybářů a dotáhnout ho tak až do petrohradské ermitáže. Ruské velitelství si vůbec celou akci představovalo jak Hurvínek holocaust. Například požadavek potápěčů na akvalungy je mírně řečeno vyděsil a po nákupu v Kauflandu oznámili, že rozpočet na operaci je nejen vyčerpán, ale i několikrát překročen.

Vlečná loď Giant-4 – obrovské dřevěné monstrum, stlučené ze několika desítek stoletých dubových kmenů a svázané k sobě strašně dlouhým špagátem. Aspoň tak nějak popsal další část operace jeden z odborníků v týmu, tesař Nikolaj. Mezitím hlubinní potápěči pomocí několika pilek na železo a třemi hasáky odřezávají přední část trupu ponorky, která obsahuje ostrou munici, konkrétně dvanáct kuchyňských nožů a tři plynové masky. Vše zatím bohužel nasvědčuje tomu, že se celá akce opozdí, podle posledních prognóz asi o 230 let. Potápěčům se totiž zatím podařilo opět najít vrak a odřezat z něj dvě ošklivě přichycené mušle.

I přes tyto problémy, bezpečně oddalující vlastní vyzdvižení, se obyvatelé břehů Barentsova moře začínají bát možného úniku radiace. Ruské úřady samozřejmě tvrdí, že nic takového, jako radioaktivita neexistuje, a dokonce si k této mediální kampani přizvali odborníky z českého Temelína. Jaderný reaktor na Kursku už prý dávno nepracuje a jaderné zbraně na palubě ani náhodou nebyly. Na důkaz svých slov rozdávají každému na potkání jednorázový dozimetr, schopný zjistit stopové množství radioaktivních látek v ovzduší v okolí několika kilometrů. Což už však tyto přístroje nedokážou, to je poskytnout tuto informaci svému provozovateli. Ale jinak jde opravdu o zázrak techniky.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.