Komunista Ondráček navštívil Doněcko. Během hostiny předal generálům humanitární pomoc

Ondráček v Doněcku
Ondráček v Doněcku

Doněcká lidová republika se připravuje na velkolepou událost. Chystá se uvítat českého komunistického poslance Zdeňka Ondráčka, jednoho ze dvou politiků na světě, kteří tuto republiku uznali jako samostatnou. A zatímco ten druhý politik je stále v péči zkušených psychiatrů, Zdeněk Ondráček nasedá do luxusního terénního mercedesu a vyjíždí směrem k bývalé samoobsluze, dnes sídlem vlády Doněcké republiky. Řidič jede velmi pomalu. Jednak má strach, aby z kapoty nespadly vlaječky přilepené na poslední chvíli nepříliš kvalitním lepidlem, a mercedes navíc patří místnímu obchodníkovi s bílým masem, který mu dal jasně najevo, co by ho čekalo, kdyby auto byť jen odřel.

Před samoobsluhou jsou nataženy dva kdysi červené koberce, které léta sloužily ve foyer místního kina Družba. U koberců zastavuje vypůjčený mercedes a Voloďa Myškin, obecní idiot navlečený v uniformě z divadelního fundusu, se se slavnostní parodií na pochod vydává otevřít dveře terénního vozu. Zdeněk Ondráček se objevuje ve dveřích a vojenská kapela spustí Pochod samopalníků. Je to těžká věc, ale klarinetista, trumpetista a bubeník se s tím perou, seč jim dech stačí. Kameraman se muzikanty zoufale snaží nedostat do záběru, neboť uniformu má pouze jeden z nich a to ještě po dědovi z Waffen SS. Ondráček váhá, zda nenastoupit zpět do auta, ale je řidičem důrazně vystrčen ven, protože vůz dostal půjčený pouze na dvacet minut.

Ondráček se tedy slavnostní chůzí vydává po červeném koberci k Denisi Pušilinovi, prvnímu demokraticky samozvanému prezidentovi Doněcké republiky. Na koberci musí čekat, až přejde skupina místních na cestě z práce do hospody a odhánět pár dotěrných psů. Tříčlenná kapela přestává jako na povel hrát, protože jí ve větru uletěly noty a začíná zpaměti českou hymnu. Ondráček mezitím dorazil k Pušilinovi a vítá se s ním tak srdečně, jako by se před čtvrt hodinou neviděli za rohem u auta, když tento kabaret připravovali. Ondráček se zajímá, kdy přestane kapela ladit a začne hrát. Prezident ho ujišťuje, že jde o českou hymnu a Ondráčkovi dojetím vyhrknou slzy do očí. Po obou hymnách je kapela odvlečena zpět do vězení a návštěva pokračuje velkolepou vojenskou přehlídkou, během které se Ondráček neudrží a skupince osmi vojáků předvede, jak se má správně držet obušek.

Po přehlídce začíná hlavní část programu – bilaterální jednání. Hlavním předmětem tohoto jednání jsou další poslanci, které by mohla Ondráčkova umělecká agentura přivézt na další společné vystoupení. Domluveni jsou čtyři zpívající poslanci z KSČM v čele se šansoniérem Grospičem, dále pak Okamura, Volný a Klaus mladší. Prakticky se jednalo už jen o ceně. Po jednání bylo na programu oficiální focení selfíček a slavnostní recepce ve školní jídelně. Ještě během dopoledne pak bylo sestříháno video z uvítání a odvysíláno na Státní doněcké televizi na youtube. A tak ho měli možnost shlédnout i poslanci v České republice.

Čeští politici se k Ondráčkově návštěvě vyjadřovali rezervovaně. Ministr zahraničí Tomáš Petříček ubezpečil spojence, že Zdeněk Ondráček zastupuje v Parlamentu idioty, kteří ho v rámci demokracie zvolili, a proto se podle ústavního práva musí chovat idiotsky. Opoziční poslanci již nebyli tak vstřícní. Miroslav Kalousek ho označil za vlastizrádce a požadoval pro něj zákaz vstupu na území České republice. Zdeněk Ondráček, v té době již dávno zpět ve svém pražském bytě 3 + bunkr, mu vzkázal, že má hole v ruce. Vstřícnější byl jen prezident Zeman. Poděkoval Ondráčkovi za vzornou reprezentaci České republiky a v zastoupení prezidenta Putina mu předal nejvyšší Krymské vyznamenání Rudého noka.

7 Komentáře

  1. Jako vystřižené z Gogolova Revizora! Chlestakov se však nechal napřed dobře pohostit, uplatit za přímluvu u panstva v Petrohradě, a pak zdrhnul – byl to prostě pěkně vychytralý ptáček. Kdežto pendrekář Ondráček jim nabídne igelitku s humanitární pomocí, a náš gubernátor mu za to ještě předá nejvyšší carský metál!
    Společný pokoj v Bohnicích by jim myslím docela slušel. Možná i někde jinde – hlavně by však měl mít pevné mříže, aby nemohli zdrhnout a udělat zas někde nějakou ostudu.

Napsat komentář: odpůrce hradního lihovaru Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.