Představa, že soukromé firmy dodávají své zboží
na humanitární účely zadarmo a ještě k tomu přidají soucitný úsměv a
nějakou bednu konzerv navíc, je stejně naivní, jako americký turista
v Iráku. Pracovníci soukromých firem a humanitárních organizací se
shodují na jednom – jde hlavně o prachy, ale i o sex, drogy a hlavně
známosti. Platí tady stejná pravidla, jako v jakémkoliv jiném velkoobchodu
či supermarketu: na povodně akce šunka za 90 korun kilo, příští týden
sleva pro oblasti postižené zemětřesením a nechybí ani rozvinutý systém
slev pro stálé zákazníky v podobě kartiček s nálepkami, za které
může organizace obdržet až dvanáct CD s těmi největšími hity 80. let
včetně megahitu Céčka od Míši Davida.
“Máme teď na stole spousty nabídek,” říká šéf firmy Novashoping, která uvedla nedávno na trh úžasný vysoušeč vlasů po ničivých záplavách. Normálně stojí celý komplet, včetně nástavce na svařování a grilování, něco kolem pěti a půl tisíc. OSN bere toto zboží za téměř dvojnásobek a dokonce ani nemá zájem o třicetidenní zkoušku zdarma a záruku vrácení peněz. A jak se podle lidí z Novashopingu obchoduje s OSN? Jde to těžce a oficiální cestou je to téměř nemožné. Nejprve je nutné se zaregistrovat na oficiálních webových stránkách OSN (www.volny.cz/www/osn), přičemž jen za registraci a vedení v databázi zaplatíte měsíčně 200 dolarů a navíc si musíte z velkoobchodu OSN odebrat zboží v minimální výši 12 dolarů. Vzhledem k tomu, že většinu sortimentu tvoří letáky s nápisy Free Vietnam, je i toto dost závažná překážka.
Než oficiální cestu je proto lepší zvolit cestu lobbování, známostí, osobních kontaktů a samozřejmě také úplatků a vydírání. Společnost PlasTorr vyrábějící plastová sedátka do tramvají se u OSN zaregistrovala již před čtyřmi roky a ještě nedostala ani jednu zakázku. “Je to divné, ale fakt ani jednu,” tvrdí šéf firmy, pan Henych, s nohama na stole pokračuje: “Přitom děláme, co můžeme. No ale je jasné, že bez úplatků to prostě nejde. Zatím nám bohužel nikdo žádný nenabídl.” Firma ovšem může také podat žádost na naše ministerstvo zahraničí a doufat, že ji pak někdo předá do Ženevy, když pojede náhodou kolem. Tato metoda je ale firmě stejně platná, jako voda s octem silně závislému narkomanovi. I přesto to ročně zkoušejí desítky tuzemských firem.
Že v tendrech OSN hraje hlavní roli jánabráchysmus potvrzují také zkušenosti firmy Solo Lipník. Díky kontaktům jejího ředitele má tato společnost o mnoho větší manévrovací prostor, než ostatní konkurence. “Noční hlídač parkoviště OSN má známého v prodejně obuvi vedle u nás v baráku. Dohodli jsme se a teď přes něj dodáváme do Ženevy tisíc krabiček sirek za hodinu. Většina zisku sice zůstává u toho hlídače, ale my na tom taky pěkně rýžujem, to se nebojte.” Není se co divit, když si za jednu sirku Solo účtuje stejně jako za jeden strom. Nicméně spokojeni jsou všichni.
A aby cynismu OSN nebylo málo, pořádá tato pochybná instituce také každoroční veletrh humanitární pomoci. Účastnit by se ho měly všechny firmy, které dostávají od OSN pravidelné zakázky a chtěly by, aby to tak zůstalo i nadále. Jeden metr čtverečný na výstavišti stojí takovou společnost v přepočtu až 50 tisíc korun. Pro srovnání, například na českém Invexu platí BVV firmě, která se ho účastní až dva tisíce za metr čtverečný jako odškodění. Není se proto čemu divit, že hlavním trhákem na takových veletrzích bývají především stánky s domorodými zaklínadly pro zemětřesení či skupinka nikaragujských bubeníků schopna přivolat prudký déšť do pěti minut.
  (5 hlasů, průměr 4 z 5) Načítám ... |
2,116 přečtení |
(4.74 out of 5)
