Den v Bratislavě měl být podle přání prezidenta
Václava Klause hlavně rychlý. Původní přání dokonce bylo, aby pilot
pouze zakroužil nad slovenským hlavním městem, Klaus by párkrát zamával
občanům z okýnka a shodil jim nějaké ty čokolády. Bohužel, státnický
protokol takové chování neumožňuje a výjimku si svým chováním
zasloužil jen bývalý oficiální sponzor ruské vodky Boris Jelcin. Chtě
nechtě musel tedy Klaus přistát na letišti a dokonce vystoupit z letadla.
Přímo na ploše se pak rozmrzele přivítal se svým slovenským protějškem
Rudolfem Schusterem, kterému otráveně vrazil do rukou Studentskou pečeť a
zamířil si to k letištnímu bufetu. Cestou řekl „čaues“ několika
desítkám vyrovnaných vojáků z Hradní stráže. Ty tam na něj čekaly
již dva týdny.
A zatímco se za ním Schuster poklusem vydal a za ruku táhl svou manželku, pár lidí, stojící okolo, se novinářům svěřovali, proč sem přišli. „Klaus si zaslouží projev úcty. Takové těžké mozkové postižení a to prezidentství i přesto vzal. Pro mě je to hrdina,“ říká jeden z nich a zároveň ho ukazuje svému malému synovi, který se jej snaží zaměřit v zaměřovači své špuntovky. To už ale u něho stojí prezidentova ochranka a výchovnou ranou gumového obušku zastupuje zanedbanou rodičovskou výchovu. Svěřuje se i postarší Klausova Fanynka: „Já jsem plakala štěstím, když ho zvolili. Nikdy jsem totiž nevěřila, že se jednou dočkám toho, že nebudu litovat, když jsem se po revoluci odstěhovala z České republiky.“ Paní je skutečně dojatá k slzám a pomalu nad sebe přiklápí víko, aby nenastydla.
Ještě před dopoledním jednáním oficiálních delegací čekala na Klause skutečná práce. Na zahradě za prezidentským palácem byl připraven krumpáč a lopata a vytýčena trasa chystané vodovodní přípojky. Schusterovým už přišlo pomalu blbé pořád se umývat v potoce a tak se rozhodli využít návštěvy k zahájení kopáčských prací. „Klausová se mi bude smát, že jsem nešikovný debil,“ poznamenal český prezident, když místo hlíny zaměřil pozornost krumpáče na basu piv přichystané zde k polednímu občerstvení. „Ale nebude,“ usmíval se Schuster a už strkal Lívii lopatu a významně jí ukazoval na skupinku Ukrajinců, kteří bez jakýchkoliv oficialit začali už o kousek dál.
Po těchto nezbytných oficiálních projevech chtěl Václav Klaus dostát slovu: být blízko lidem. Pár Slováků si nechal od ochranky přinést do svého hotelového pokoje a pozorně si je prohlížel. Poté zkonstatoval, že stejně všichni Slováci vypadají stejně a vyhodil je na ulici. Cestou k letadlu potkal také české občany žijící na Slovensku, kteří se ho ptali, jestli si najde někdy čas i na ně. „Ano, už jsem o tom uvažoval, bohužel místní zákony zatím nedovolují vaše dvojí zdanění. Snad později, neztrácejte hlavu.“
  (13 hlasů, průměr 4.92 z 5) Načítám ... |
2,113 přečtení |
Jedinný komentář k “Klausova první zahraniční cesta”
Vlož komentář
ja som velmi snepokojena co robia slovaci ale viem sto percent se ciganov spravily ony sami to co su do roboty nemosu preto se ked si ide cigan robotu hladat tak nemaju miesto viem to vlasnej skusenosty ale bieleho soberu cigan ma podanu siadost na bitovom 10 rokov a este nema narok na bit ked ma nahodov dety tak im radcej deti vesmu do domova ale bit nedaju totom od sialu sacnu pit a kradnut ja som mala bratislave dolnig honov 16 rokov siadost bivala som u sestri a tam smesa tlacili 7 deti a dvaja dospeli moja sestra pracovala slovnafte 18 rokov ja dimitrovke a nemali sme narok na normalni sivot nase deti mali kasdi den konflikti s bielimi detmi ja som to psigicki nesniesla tu dyskriminaciu tak som prisla do holanska tu sijem 8 rokov mam 24 rocneho syna ktory tu studuje advokata a sa mu dary potom mam 14 rocneho glapca ktory tu studuje diren arca ja som snimi moc spokojna moje dety mi robia radost so studia ja som dostala 3 isbovy bit platyn 700 evro mesacne aj svodov so vsetkim ja upratujem gemente haws som spokojna nigdi som tu nepocitila diskriminovali ma to nije ani neviem co to je tu su si ludia vseci rovny skuste tak sit moje deti neviem si prestavit co bi bolo snimi na slovensku som velmi rada se som tu