Domácí
Vložil Petr Tomšů 12. 6. 2003

Když se počátkem května na balkóně lánského zámku objevil Václav Klaus po boku předsedů demokratických stran včetně Miroslava Grebeníčka a Miroslava Sládka, bylo to definitivně jasné: jedna velká éra skončila. A to i přesto, že se oba posledně jmenovaní politici vehementně snažili navzájem přehodit přes zábradlí. Václav Havel vždy odmítal s komunisty jednat. Mluvil na ně zásadně přes dveře a ještě pro jistotu měnil hlas. Jeho nástupce a dlouholetý rival Klaus už žádné zábrany necítí: „Ne, to skutečně ne. Sládek hraje obstojně tenis, Grebeníček, když nemluví, je velice velice příjemný společník a navíc mi jeho otec se svými zkušenostmi ze zaměstnání pomohl s elektrikou na chalupě.“

Tento „lánský“ obrázek by byl zřejmě podobný, i kdyby Havla nahradili další možní kandidáti na post prezidenta – Petr Pithart, Miloš Zeman či Sokol strážce noci. Jenže nakonec vyhrál Klaus a od začátku začal naplňovat svůj zoufale neoriginální program „prezident do škol“ – PRDOŠ. Tento trik mu má zajistit podporu všech lidí, školáky, pomalu začínající vnímat politický svět, nevyjímaje. A to se mu daří. Během jeho pobytu v úřadu se vyšplhala obliba prezidenta z míst, která novináři uvozují slovy „ve své době populární“, „tragický osud poznamenal“ nebo „hrob, nalezený nedaleko Věstonic“ k místům, kde již noviny přecházejí na tučná písmena a začínají si ověřovat jeho křestní jméno i přiloženou fotografii.

Kdo však Klausovi zatím nejde na ruku jsou zahraniční média a to zejména díky jeho názoru na EU: „Dnes nelze být v Evropě bez členství v Evropské unii. Ale že bych radostí nad tím skákal do nového palubkového stropu na mé chalupě – to by bylo ode mě hodně falešné. Spíš než krásný sen je to pro mě temná noční můra plná hnusných úřednických oslizlých stvůr. Je to manželství z rozumu, svatba zkrátka být musí, republiku nám úředníci z Bruselu už stejně zbouchli a na naše děti čeká polepšovna.“

Na vnitropolitické scéně Klausovy kroky zatím nevyvolaly takové pobouření jako třeba Kroky Františka Janečka. Což dokreslují některé jeho výroky: “Nemám velikášské ambice abych drahým způsobem všechno změnil, ale to, jak to tam vypadá, na mě působilo dost depresivně. Myslím si, že dělat si srandu z bombardování Drážďan takovým způsobem, to je příliš laciné.“ Po první prohlídce Hradu a jeho okolí. “Musíme se dívat do budoucnosti a vyrazit tím správným směrem pravou nohou a pevným krokem.“ Při náhodném setkání s Egonem Lánským na invalidním vozíku u očního lékaře. “Kdyby Bůh chtěl, aby lidé útočili na Irák, dal by nám plynové masky.“ Na ministra zahraničí Svobodu při rozebírání situace v Bagdádu.
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (2 hlasů, průměr 5 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,800 přečtení

Jedinný komentář k “Klaus slaví stovku”

  1. sumix napsal:

    „Ne, to skutečně ne. Sládek hraje obstojně tenis, Grebeníček, když nemluví, je velice velice příjemný společník a navíc mi jeho otec se svými zkušenostmi ze zaměstnání pomohl s elektrikou na chalupě.“ :-D se tu valim smichy :))

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]