Klaus slaví stovku

Když se počátkem května na balkóně lánského zámku objevil Václav Klaus po boku předsedů demokratických stran včetně Miroslava Grebeníčka a Miroslava Sládka, bylo to definitivně jasné: jedna velká éra skončila. A to i přesto, že se oba posledně jmenovaní politici vehementně snažili navzájem přehodit přes zábradlí. Václav Havel vždy odmítal s komunisty jednat. Mluvil na ně zásadně přes dveře a ještě pro jistotu měnil hlas. Jeho nástupce a dlouholetý rival Klaus už žádné zábrany necítí: „Ne, to skutečně ne. Sládek hraje obstojně tenis, Grebeníček, když nemluví, je velice velice příjemný společník a navíc mi jeho otec se svými zkušenostmi ze zaměstnání pomohl s elektrikou na chalupě.“

Tento „lánský“ obrázek by byl zřejmě podobný, i kdyby Havla nahradili další možní kandidáti na post prezidenta – Petr Pithart, Miloš Zeman či Sokol strážce noci. Jenže nakonec vyhrál Klaus a od začátku začal naplňovat svůj zoufale neoriginální program „prezident do škol“ – PRDOŠ. Tento trik mu má zajistit podporu všech lidí, školáky, pomalu začínající vnímat politický svět, nevyjímaje. A to se mu daří. Během jeho pobytu v úřadu se vyšplhala obliba prezidenta z míst, která novináři uvozují slovy „ve své době populární“, „tragický osud poznamenal“ nebo „hrob, nalezený nedaleko Věstonic“ k místům, kde již noviny přecházejí na tučná písmena a začínají si ověřovat jeho křestní jméno i přiloženou fotografii.

Kdo však Klausovi zatím nejde na ruku jsou zahraniční média a to zejména díky jeho názoru na EU: „Dnes nelze být v Evropě bez členství v Evropské unii. Ale že bych radostí nad tím skákal do nového palubkového stropu na mé chalupě – to by bylo ode mě hodně falešné. Spíš než krásný sen je to pro mě temná noční můra plná hnusných úřednických oslizlých stvůr. Je to manželství z rozumu, svatba zkrátka být musí, republiku nám úředníci z Bruselu už stejně zbouchli a na naše děti čeká polepšovna.“

Na vnitropolitické scéně Klausovy kroky zatím nevyvolaly takové pobouření jako třeba Kroky Františka Janečka. Což dokreslují některé jeho výroky: “Nemám velikášské ambice abych drahým způsobem všechno změnil, ale to, jak to tam vypadá, na mě působilo dost depresivně. Myslím si, že dělat si srandu z bombardování Drážďan takovým způsobem, to je příliš laciné.“ Po první prohlídce Hradu a jeho okolí. “Musíme se dívat do budoucnosti a vyrazit tím správným směrem pravou nohou a pevným krokem.“ Při náhodném setkání s Egonem Lánským na invalidním vozíku u očního lékaře. “Kdyby Bůh chtěl, aby lidé útočili na Irák, dal by nám plynové masky.“ Na ministra zahraničí Svobodu při rozebírání situace v Bagdádu.

(2 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

1,715 přečtení