Kdo bude prezidentem

To se ještě neví. Ale podívejme se, čím se od sebe liší tři kandidáti na nového prezidenta – Václav Klaus, Jan Švejnar a Karel Gott. A mají něco společného? Zde je několik aktuálních témat a pohledy možných kandidátů na ně.

Evropská unie
Jasný postoj zde zaujímá samozřejmě současný prezident Václav Klaus, u kterého míra euroskepticismu už dávno překročila únosnou mez. Je známo, že Klaus, nahlodán nedůvěrou k umělohmotné měně euro, se snaží na západě platit zásadně v markách či lirách, zatímco v Maďarsku vnucuje odtažitým prodavačům bony. Poslední smlouvu, nahrazující zkrachovalou euroústavu, označil za „největší evropskou zradu“ a velice se divil, jak to, že nebyla tradičně podepsána v Mnichově.

Ekonom Švejnar by eurem nejraději platil v Praze už teď a za několik let i v Číně a na Madagaskaru.

Karel Gott je také zastánce eura. Odmalička sice prakticky neznal jinou měnu než západní marky a polské zloté, ale takhle se mu aspoň nebudou míchat v peněžence. Jinak je ale s prací Bruselu spokojen, ačkoliv tam nikdy nebyl, ale „jednou jsem zpíval Špidlovi na mítinku. Nebo to byl Klaus?“

Ekologie
I tady má prezident Klaus nejvíce vyhraněný názor. Globální změna klimatu podle něj nesouvisí s vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší a s kácením deštných pralesů, ale spíše „se snahou některých zkrachovalých politiků a ekologů se zviditelnit a získat pro sebe ceny, který by mohl jinak dostat někdo jiný, třeba já.“ Oteplení planety o několik málo desetin stupňů není nijak vážné a jak napsal ve své knize – na tričko to ještě je.

Jan Švejnar vidí naopak v globálním oteplování obrovský problém, do kterého je nutné investovat neuvěřitelně vysoké částky peněz a kdyby šel nějaký tok i skrz něj, bylo by to jenom dobře. Za největší vynález lidstva považuje větrné elektrárny a určitě by jako prezident nechal vyhubit všechny netopýry, kteří do nich v noci naráží a komplikují tak výrobu ekologicky čisté energie.

Karel Gott má také strach o matičku Zemi. Svůj příspěvek hodlá k ochraně přírody učinit již příští rok, kdy si chce zakoupit auto na řepkový olej. „A když to nebude jezdit, aspoň si to namažu na chleba,“ usmívá se Karel a v ruce si točí klíčky od třílitrového mercedesu třídy S.

Ekonomická transformace
Václav Klaus byl v devadesátých letech prakticky otcem kupónové privatizace a dodnes na své nepodařené dítko, sedící dávno v kriminálu, s dojetím vzpomíná a nedá na něj dopustit. Na rozdíl od Jana Švejnara, který o ní tvrdí, že šlo o „dějinný debakl ekonomiky vhodný k okamžitému zařazení do učebnic dějepisu, hned vedle Bílé hory a Pepy z Hongkongu.“

K tomuto tématu nemá Karel Gott moc co říct. Za svou tisícovku si na začátku devadesátých let pořídil akcie malého, ale výkonného podničku na pionýrské odznáčky, který zkrachoval ještě týž den. Od té doby nechce o privatizaci ani slyšet a odznáčky taky přestal nosit.

Emigrace
Současný prezident Václav Klaus o emigraci nikdy v životě, ani jednu jedinou pikosekundu, nikdy nikdy neuvažoval. „Pouze jsem si ty dlouhé večery, nad sklenicí mandarinkové sodovky říkal, že opustit svou zemi, ve chvílích nejtěžších, to mohou udělat snad jen krkavčí daňoví poplatníci.“

Otec Jana Švejnara zjevně sodovku nekupoval a tak hned v roce 1968 opouští Československo a míří do USA. Malý Honzík tak vystudoval vysokou školu Cornell University, oženil se v Princetonu a v Sunset Boulevardu si pořídil dvě děti. Černou fixkou se do paměti Václave Klause vryl svým porevolučním poradenstvím pro tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Karel Gott s emigrací zásadní problém neměl. Dvakrát dokonce emigroval do západního Německa, ale když si toho nikdo ani po půl roce nevšiml, zklamaně se vrátil domů.