Lis

Kauza IPB opět na scéně

Domácí

Vložil Petr Tomšů 20. 11. 2001

Rok utekl jako voda z Temelína a na prvních stránkách novin se opět začínají scházet tři populární písmena I, P a B. Vypadá to, že se chystá poslední zúčtování. Jak si tedy stojíme? Minulý týden pronikla na veřejnost skutečná částka, kterou bude muset stát zaplatit ČSOB za špatné hospodaření IPB. Jedná se přibližně o jeden milion korun. Je to méně, než některými prognostiky odhadovaných 180 miliard korun, i tak ale pochybnosti nadále zůstávají. Peníze má totiž zaplatit ministr financí Rusnok v hotovosti v pátek přesně o půlnoci. Hotovost musí být předána v použitých pětikorunách a v bílé igelitové tašce. Rusnok se má na Hlavním nádraží postavit k automatu na kondomy a čekat, až jej osloví Pavel Kavánek, šéf ČSOB, přestrojený za výhodný úvěr. Na otázku “Nemáte cigaretu?” odpoví Rusnok “Ne, kouřím pouze po sexu”, načež mu předá igelitku a lístek na tramvaj, taktéž použitý. A pochopitelně: pokud bude v blízkém okolí zpozorovaný nějaký policista, ČSOB ještě ten den vrátí IPB státu.

Pomineme-li tyto přinejmenším absolutně šokující podmínky platby, nelze se nepozastavit nad výší předávané sumy. Původní odhady se totiž předháněly v astronomických číslech, Václavu Klausovi se dokonce jeho věštba ani nevlezla celá na kalkulačku. Kam tedy zmizel ten rozdíl? Určitý podíl na ztrátách IPB se zavázal uhradit bývalý člen vedení Libor Procházka. O půl hodiny však toto své prohlášení vetoval s tím, že si dělal srandu. K odpovědnosti se nehlásí ani další Liborovi kamarádi ze zasedačky, Jan Klacek a Jiří Tesař. Za ztrátové transakce podle nich můžou pouze a jen zaměstnanci zkrachovalých podniků. Jako příklad uvedli dva údržbáře z Třineckých železáren, kteří jenom během odpolední směny zcizili příklepovou vrtačku Narex, sadu vrtáků do ztrouchnivělého dřeva a tři těsnící kroužky k vodovodnímu kohoutku. Tato rétorika vyděsila i Miloše Zemana, který na vládě hodlá předložit zákon na obnovení trestu smrti pro ředitele bank.

“Je to strašně jednoduchý. Chlapci z Konsolidačky na sebe hodí 46 miliard a stát se zaručí za dalších 130 miliard rizikových úvěrů. Z těch počítáme tak zhruba 50 miliard ztrát. Což v součtu dává přibližně těch 95 miliard. Když o tom tak mluvím, ten Kavánek je vlastně celkem machr, že chce jenom milion. Zmáčkni jedničku,” zněla odpověď Jiřího Rusnoka na otázku našeho reportéra, do kterého patra jede. I tato indicie naznačuje, že Kavánkova dovolená někde u moře bude asi letos o něco delší než obvykle.

A zatímco politikové a postižení akcionáři se s vládou i rok po zavedení nucené zprávy na IPB dohadují, jestli měli mít zasahující policisté na hlavách kukly, nebo stačily pouze rukavice a šály, ekonomové mají jasno: bylo to jediné možné řešení situace. Počasí se mohlo změnit každou chvíli. Nicméně tímto ponurým vyrovnáním ještě nemusí vše končit. Japonská kampelička Nomura & strýc, která vlastnila 46 procent akcií IPB, hrozí, že v arbitráži na ochranu investic u mezinárodního soudu pro válečné zločiny bude po České republice požadovat 35 miliard korun. Tyto peníze se už do igelitky nevejdou. Navíc se zdá, že strýcové mají celkem reálnou naději na úspěch. Alespoň to naznačuje zoufalé a zmatené počínání vládních agentů, kteří se snaží ze hry dostat šéfa londýnské pobočky Nomura Randalla Dillarda. Tomu už prý nejde ani tak o peníze, jako o vlastní existenci. Úspěšně zatím čelil vaně s kyselinou a semtexu místo spolujezdce, teď ho ještě očekává klasický ostřelovač ve skladu knih a v pátek šílený řidič kamionu.

Aby žalob nebylo málo, podali minulý týden taky jednu drobní akcionáři a to na bývalého ministra financí Pavla Mertlíka. Ten se podle ní měl dopustit těžkého zločinu proti lidskosti, když po jeho zásahu v IPB zůstali těmto akcionářům v rukou pouze bezcenné papíry. Zde ovšem nezávislí právní experti předpovídají vítězství státu. Největším nebezpečím, jak se zdá, zůstává i nadále japonská mezinárodní žaloba. Jiří Rusnok ji krátce před druhým patrem komentoval klasickým citátem: “Kurvy šikmooké”.