ROMÁNEK
Vložil Petr Tomšů 23. 11. 2008

Uplynulo šest týdnů. Šest týdnů, během nichž Morgan nenápadně pronikal ještě hlouběji do života vinice, dokud se on a Bruce nestali nerozlučnou dvojkou. Protože Dinah byla odhodlaná se Morganovi vyhýbat, setkávala se zřídka i s dědečkem, z čehož byla smutná. Bruce jí opakovaně vytýkal, že trucuje jak malý Dieter. Nechápal, proč Morganovi nevěří a proč má strach z toho, že by mu mohl nějak ublížit. A z nějakého nepochopitelného důvodu mu Dinah neřekla, co ví.

Jednoho mrazivého nedělního odpoledne se Dinah sama procházela u blat a přemýšlela o Morganovi a o tom, jak se všechno od jeho příchodu změnilo. Na keřích révy ležel povlak nažloutlého ledu, vysráženého ze zplodin, vypouštěných nedalekou teplárnou, a na slunci se třpytil jako slavnostní jímka na výročním plese Vodovodů a kanalizací. Stromy u močálu byly bez listů, bez kmenů, bez naděje. Jejich větve trčely k nebi jako černé pařáty zapomenuté mrtvoly. I zarytý sebevrah s prádelní šňůrou v ruce by si při pohledu na toto utrpení svůj čin rozmyslel. Přes hryzavý chlad se Dinah neodhodlala vrátit zpět do domu. Tam by jí to připomínalo Morgana a konflikt v jejím vlastním nitru. Ušla ještě něco přes půl metru, když najednou zvedla hlavu a před sebou uviděla Morgana, který pomalu kráčel mezi řádky keřů se svými holemi. Jako obvykle předstíral studium vinice. Jak mazané, dokonce i daleko od domu si hraje na kladného hrdinu. Zamračila se, když viděla, jak se jeho vysoká kostnatá postava sklání nad umrzajícím keřem, jako smrtka nad obětí hladomoru. Nejspíš se přesvědčoval, jestli se už hodí na topení a šťouchal do něho křivákem.

Uvědomovala si, že je nespravedlivá, ale i úsilí a píle, se kterou Morgan přistupoval k učení, jí byly podezřelé. Vždyť on si ani nepsal taháky na lahvičku svého antiastmatika, jako to dělávala ona. Nemohla uvěřit, že jeho zájem je opravdový. Snažila se rychle ztratit, aby ji nezahlédl. V tu chvíli ji nenapadlo nic chytřejší, než zalehnout na zem a přískoky se plížit pryč. Jeho hlas ji zastavil. „Dinah?“
Pomalu se zvedla ze země a začala se oprašovat. „Sem uklouzla.“
„Už hodně dlouho chci s tebou mluvit, Dinah.“

Stál vedle ní a jeho svěží pitralon naplňoval vzduch. V zelených maskáčích vynikal tvar jeho boků a stehen. Na širokých ramenou mu visela dědečkova bunda, která mu byla příliš malá a vypadala na něm jako velký černý motýlek na klaunově pohřbu. Dívala se všude kolem, jenom ne na něj, ale jako vždy si jasně uvědomovala, jak je vysoký a mužný.

„Vyhýbáš se mi, Dinah.“ Informační trhák to zrovna nebyl, ale Dinah se chytila. „Mám k tomu své důvody.“
„A já bych chtěl sakra vědět, jaké to jsou.“ V jeho překrásném hlase se ozval náznak zdrsnění.
„Nechci, abys tady byl. To je všechno.“ Pořád ještě věnovala svůj pohled kachně v bažině, která jí ho ovšem nehodlala opětovat, protože tam před týdnem umrzla. Na něj se pohlédnout neodvážila.
„Proč zde nemohu být? Ubližuju ti snad nějak? Posmívám se ti? Házím po tobě rohlíky?“
„Jestli neodejdeš, nakonec někomu ublížíš.“
„Proč to říkáš?“ Znovu ten tichý, vemlouvavý tón jeho hlasu. „Je to proto, že…“

Jednou rukou ji odhrnul z čela zmrzlý pramen dlouhých, nažloutlých vlasů. Jemný dotek jeho prstů na její kůži byl elektrizující a zrádná jiskřička sympatií, které k němu cítila, v ní vyvolala strach. Nebyla na takové pocity zvyklá a snažila se jeho ruku odtáhnout, ale uchopil ji za zápěstí a přitáhl se ke rtům. Pak už se nemohla pohnout, kdyby ji to mělo stát zbytek jejího neradostného mládí.

„Dinah…Dinah…Di­nah…“ šeptal.
„Morgane…Morga­ne…Morgane…“ Na tyto situace Dinah taháky neměla, zkoušela opisovat.

Nikdo jí neřekl, že při pohlazení od chlapce a sladkých slovech jde rozum stranou. Jeho ústa vášnivě zamlžující její brýle, hudba jeho hlasu v uších, to vše ji omámilo a její pečlivě vybudovaná ochrana se zhroutila. Hladově si ji přitáhl do náručí, ztěžka pročesával její poslepované vlasy a přihlazoval je k její soudkovité šíji. Pak po nich jeho prsty uklouzly až ke krku, kde se pohybovaly v nesmyslných krouživých pohybech, až byla naplněna divokým pocitem rozkoše, který před tím nikdy nezažila. Kolena se jí podlomila a její mučené tělo na něm zůstalo viset jako mokrý hadr na topení.

„Dinah, po tomhle jsem toužil jako blázen, takhle tě hladit, takhle tě přidržovat,“ zafuněl přerývaným hlasem. „Ale nechtěl jsem, aby k tomu došlo. Ne dneska. Myslel jsem, že si spolu jen promluvíme. O Lize mistrů nebo tak…“ Došly mu nápady, došla mu řeč.

Kéž by ji jen přestal svírat, kéž by jí přestal šeptat ty sladké nesmysly, pomyslela si. Ale nechtěla na nic myslet, chtěla, aby ji svíral a laskal. Celý život se jí po něčem takovém stýskalo. Když se o to naposledy pokoušel její dědeček, vypadla mu z kočárku a zle se poranila o ústřední topení. Jeho rty v jejích vlasech byly jako vášnivé ústřice v chaluhách horkého Sargasového moře. Řekla si, že takhle nějak by mohla vypadat láska, kdyby jen uměla překonat ten strašný pocit osamění. Zdálo se jí, že celý svět ji pozoruje kritickým pohledem pravidelného diváka mexických telenovel, a přitiskla se k Morganovi v okouzleném zmatku: chtěla ho, ale zároveň za to sama sebe odsuzovala.

Pozdvihl ji hlavu a Dinah na něj bez dechu mžourala napůl zamrzlými heliovary. „Ne,“ vypravila ze sebe a značné přemáhání ji na čele vykouzlilo několik modrých žilek. „To nesmíme.“
„Tenkrát, když jsem o tobě řekl, že jsi skoro hezká, jsem to nemyslel vážně. Jen jsem se tě chtěl zbavit. Teď to ale myslím vážně: jsi skoro hezká. Stydlivá jako kotě a přesto statečná jako velryba. Tohle si o tobě myslím pořád. Nikdy nezapomenu na to, jak ses bezhlavě postavila proti Helmuthovi. Jak bezmyšlenkovitě a hloupě. Jsi pro mě příliš mladá, nejen věkem, ale i rozumem, a nechtěl jsem, abys věděla, co k tobě cítím. Chtěl jsem nejdřív počkat, chtěl jsem, abychom byli nejdříve kamarádi. Takoví ti, co po sobě zprvu hází polštáře, tenisáky, kočky, co spolu chodí na výlety do ZOO – promiň, do kina, kde si pak v přítmí začnou dlábit ruce a spolu se pak šťastní prosmějí celým Shindlerovým seznamem. Ale ty přede mnou pořád utíkáš. Myslím si, že víš, co k tobě cítím, a proto chceš, abych skočil pod vlak, nebo aby mě lidi umlátili na dvoře před domem leteckými brožurami pro případ neštěstí, jako tvoje adoptivní rodiče. V šestnácti je to přirozené. Nejsi na to připravená. Já také ne. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl k někomu…“ Odmlčel se. „Nemůžu se přinutit, abych po tobě netoužil. To víš, dlouho jsem nikoho neměl. Ale po dnešku ti Dinah slibuji, že už se tě ani nedotknu, ani kdyby mě to mělo snad zabít. Jen jednou jsem tě musel takhle obejmout, abych ti dal najevo, co k tobě cítím. Nemusíš se bát, Dinah, mě ne. Nikdy.“

Bezmocně se dívala na jeho tvář. Jeho ústa se přitiskla na její takovou silou, až zuby bezmocně zacvakaly o sebe. Jeho polibek jí pronikl jako zlatým kouzlem, zasáhl ji až do hloubi a prostoupil ohněm každé vlákénko její bytosti. Ve stmívající se krajině musela zářit jako Highlander po konečné dekapitaci. Za zavřenými víčky explodovaly tisíce supernov. Plavala v ohnivém moři, vznášela se do nebetyčných výšek a svět se s ní točil. Tohle je lepší než rum.

Vrátila mu polibek tak, jak ještě nikdy nikoho nepolíbila, snad jen učitele tělocviku – první lásky každé dívky, na konci školního roku. Její ruce, které najednou neměly do čeho píchnout, bezcílně bloumaly po Morganově těle a hledaly místo, kde by si mohly odpočinout. Po úzkých ramenech, štíhlých zádech našly konečně odpočívadlo na jeho krku. Objala ho.

Jeho hlad po ní byl téměř neukojitelný, když tiskl její trup ke svému. Kardiostimulátor se začal přehřívat a kontrolka oleje blikala jako maják sanitky. Morgan pomocí palce, ukazováku a dřívka něžně pootevřel její rty, aby mohl okusit sladkou hloubku jejích úst. Byla cítit po Ba-ju. V nejzazším koutku její duše vyvolal Morgan tímto svým posledním kouskem první zasténání nováčka mezi ostatními city – rozkoše. Planoucí oheň jejich vášně je zasáhl oba a Dinah už věděla, že ta chvějící se bolest ve spodní části nejsou vzpomínky na Gracielin oběd. Chtěla Morgana celého a tato zoufalá potřeba úplné důvěrnosti ji děsila a zahanbovala. Zrudly jí i brýle.

„Morgane, musíme přestat,“ vypravila ze sebe zastřeným a neforemným hlasem, pod který by producenti nejspíše odsouhlasili titulky. „Musíme.“
„Já vím, já vím,“ zachroptěl jemně.

Ale nemohl. Jeho paže se ještě více sevřely a povytáhly ji na špičky. Držel ji jako chobotnice a jeho arogantní jistota přemohla její chabé slabé pokusy o bezhlavý útěk. Vzlykla, když ji znovu políbil a pak se rozplynula v úplném odevzdání. Konečně odtáhl své rty a přilepil si její hlavu k hrudi. Majetnicky ji držel v objetí. Cítila divoký a běsnící tep jeho srdce, v žaludku mu smutně kručelo. Natáhla ruku a jemně přejela po ostře řezaných rysech jeho tváře připomínající reklamu na hudební festival nezávislé tvorby. Byl to úchvatný okamžik, který nechtěl přerušit ani jeden z nich. Vítr skučel mezi sebevražednými stromy a čeřil hladinu zamrzlé tůně. Byla to jiskřivá chvíle, kterou si Dinah bude pamatovat do konce dědečkova života.

Konečně se jeho přerývavý dech uklidnil a Morgan váhavě uvolnil své sevření, i když ji ještě držel za rukávy. Pohlédla do jeho hořících modrých očí.

„Proto jsi chtěla, Dinah, abych odešel? Proto se mi vyhýbáš? Protože mezi námi existuje tato mocná a vášnivá touha a ani jeden z nás na ni není připravený, ačkoliv naše srdce již tuto radostnou skutečnost zaznamenala a celá hoří?“ Morgan byl rád, že může opět mluvit jako normální člověk a dokonce si zapálil cigaretu.
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (15 hlasů, průměr 4.67 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,826 přečtení

10 komentářů k “Kapitola 6: Vášeň na vinici”

  1. David napsal:

    Paráda. Nechceš to skutečně vydat?

  2. sumix napsal:

    Skvely :-D

  3. Petr Magnusek napsal:

    Už sa těšim na dalši…

  4. Robert napsal:

    Tak kam se na tohle hrabe Daniela „Vítkovice“ Steel…

  5. Michal napsal:

    Bomba, fakt vynikající.

    TOHLE je lepší než rum!

  6. Petr Tomšů napsal:

    Přiznám se, že kdysi dávno jsem měl pocit, že by to mohl někdo snad vydat a tak jsem to nabídnul několika nakladatelstvím. Asi nemusím dodávat, jak to dopadlo.

  7. chose napsal:

    bejt tebou zkusim to nabidnout vydavatelstvi JOTA v Brně … uz jsem cetl par super knizek co vydali (treba cokoliv od C.D.PAYNA) … treba se chyti…

  8. JREwing napsal:

    Tak tohle je bomba. Obdivuji bohatost vasi cestiny a az neuveritelna prirovnani. Tak naprosto poeticka, jemne dokreslujici romaticky pribeh. V teto casti me „nejromantictejsi“ prislo asi „její mučené tělo na něm zůstalo viset jako mokrý hadr na topení“ :-D Kazda romanticka myslenka je okamzite vracena do reality nejakym takovymto prirovnanim. Jen dal a houst, tohle vyjit knizne, tak romanky pro zeny propadnou velmi v prodeji.

  9. Jiřik napsal:

    Cítila divoký a běsnící tep jeho srdce, v žaludku mu smutně kručelo. :-)

  10. Pavel napsal:

    Tohle je zatím nejlepší kapitola! Co nejdřív bych prosil další. Vezmou se? Dá mu ruku? Má nějakou?

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]