ROMÁNEK
Vložil Petr Tomšů 29. 10. 2008

„A nejsem ani tak nevinná.“ Bylo pro ni moc důležité, aby si o ní nemyslel, že je úplně blbá kráva. Což bylo přesně to, co si o ní právě myslel.
„Opravdu?“ V hlase se mu objevil náznak veselí.
„Opravdu,“ odpověděla chraplavě.
Morgan už to nevydržel a začal se smát nahlas. Když po chvíli přestal, jeho tvář dostala úplně jiný výraz – na Dinah měla účinek přímo zničující. Kardiostimulátor začal opět řadit vyšší stupně. Vzpomněla si na jeho horké ruce na svém těle a na odznáček Stop Temelin! na jeho hrudi. To laskavé srdce! Uvědomovala si jeho fyzickou přítomnost tak, jako u žádného z jiných chlapců, kteří se jí pokoušeli neohrabaně krmit na nedělních vycházkách v zoologické zahradě.

„Nevypadáš na víc než na padesát. Asi budeš o něco mladší, ale nemyslím si, že bys byla tak zkušená,“ řekl.
Mužská zkušenost v jeho zastřeně ostrém pohledu ji podivně vzrušovala. Pohodila hlavou a z pod kapuce se jí na ramena vyřinuly stružky špinavé vody a chomáče zmuchlaných vlasů.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se. Fascinovaně ji sledoval, jak si vlasy namotává na kousek dřívka a snaží se je dostat zpět do pláštěnky.
„Proč to chceš vědět?“
„Třeba kvůli policajtům, pro pozdější identifikaci.“
„Dinah,“ hlesla dojatě.
„To není moc hezké jméno, ale i tak ti děkuji. Málem jsi mi zachránila život,“ pronesl oficiálním tónem úředníka, který má sice v popisu práce bavit se i s těmito lidmi, ale na druhou stranu mu za deset minut končí pracovní doba.
„Jak se jmenuješ ty?“ zeptala se.
„Morgan. Morgan, é…hmm…ech, nó,“ zoufale se rozhlížel kolem sebe a hledal záchytný bod. Nakonec jej našel v podobě zrezavělé tabulky na druhé straně silnice: „Morgan Minefield. Jo, to je moje jméno.“
„To je divné jméno.“
„No, víš, kdyby mi to řekl někdo jiný, možná bych se nad tím zamyslel,“ odsekl drsně. Dinah poznala, že mu otázka jeho pravého jména není příjemná. Morgan očividně znervózněl a stehenní tepna mu začala opět krvácet. „Radši už půjdu, nerad bych umřel v téhle díře.“ Oči měl upřené na její nos. Když si ho nervózně olízla a utřela do rukávu, rychle přesunul pohled na příjemnější věci v kaluži pod nohama. Otočil se a podivnými přískoky se pohyboval směrem od ní.

„Nemůžeš odejít,“ vykřikla hystericky. „Jsi raněný a dva dny jsi nejedl. Jsi špinavý. Jsi mrzák. Vykrvácíš dřív, než umřeš. Většina lidí by se ti bála pomoc, i kdyby nakrásně chtěla. I já si nejprve myslela, že jsi bankovní lupič.“
„Bankovní lupič!“ Rozesmál se, mužně pohodil rozbitou hlavou a složil se na zem. Po chvíli se dal dohromady, zvedl se a pevným hlasem zamumlal: „A ty se mě nebojíš?“

Vyběhla za ním a postavila se mu přímo do cesty. Oběma rukama jí zvedl hlavu a podíval se jí hluboce do očí. Byl to rozkošný pocit vidět, jak se nad ní tyčí jako hora, a cítit jeho prsty na svých uších.
„Ne,“ kuňkla. „Nebojím se.“
„Možná by ses měla bát.“ Jeho hlas byl tichý, jako by si ani nepřál, aby to Dinah slyšela.
„Jestli dokážeš ujít pár kilometrů, přebrodit močály a vyšplhat na kopec s naším domem, ošetřím ti to zranění. Dědeček ti dá možná i najíst, ale moc s tím nepočítej. On dává chleba jenom za práci. Asi bys musel porýt nějaké to pole.“
„Nestojím o tvou dobročinnost, ani o dobročinnost tvého dědečka. Nestojím o práci, během níž vykrvácím do vašich přiblblých brambor,“ prohlásil, náhle znovu divokým hlasem. „A děvče jako ty by se mnou nemělo mít nic společného.“ Spustil ruce z jejich uší. „Dokážu se o sebe postarat sám.“ „Asi tak, jako když ses postavil k Helmuthovi zády.“

„Jo,“ vypravil ze sebe. „Asi tak.“ Chtěl se pokusit o úsměv, ale po chvilce marné námahy nasadil opět svůj zoufalý výraz hraboše lapeného v pasti na lední medvědy. Chtěl udělat další krok směrem od ní, ale rty se mu stáhly bolestí, když stehenní tepna vyvrhla do kaluže další dvojku červeného. Morgan se složil na zem, která ho už vítala jako svého dobrého známého. Dinah se k němu okamžitě rozeběhla.
„Ty hlupáku,“ zašeptala. „Hloupý, tvrdohlavý, pyšný, špinavý – a to jsou určitě tvé menší chyby.“ Vzpomněla si na svou silnou žárlivost k Holly a na svůj hrozivý výraz v zrcadle, když si ráno uvědomila, že si včera po večeři zapomněla vyndat kosti kuřete z pusy. Nikdo není dokonalý.

Opatrně se dotkla jeho hubeného ramene. Pod tenkou látkou umolousané košile a nátělníku bylo jeho tělo štíhlé, pevné a horké. Až moc, pomyslela si a uvědomila si, že má horečku. Odkoulela ho z kaluže, ve které se již pomalu začal topit, a položila mu hlavu na pařez. Než Dinah zjistila, že je v něm mraveniště, mělo Morganovo tělo další důvod k zamyšlení se nad legalizací euthanasie.
Dinah neměla odvahu ho opustit. Bála se, že kdyby přišel k sobě, umřel by. Mrazivý vítr bičoval její pláštěnku. Roztřásla se a položila si jeho hlavu na svůj klín.

Nikdy nedržela chlapce, nikdy nepocítila, jak se pevné chlapecké tělo tiskne k jejímu, ale byl to podivně hezký pocit, mít někoho u sebe. Kdysi sice držela kolem krku vepříka Káju, když ho vedli k řezníkovi, ale s tímhle se to nedalo moc srovnávat. Snad ten zápach? Její adoptivní rodiče zemřeli díky letecké katastrofě, když byla ještě malá a dědeček projevoval své city pouze při dokumentech o třetí říši či fotbalových zápasech.

Na Morganově tváři se srážela krev z rány na hlavě a se dvěmi podlitinami v očích připomínal Ozzyho Osbourna v nejlepších letech. Přála si, aby pro něj mohla něco udělat, aby mu mohla pomoci. Konečně se odvážila mu z čela odstřihnout nůžkami na plot pramen jeho hustých blonďatých vlasů. Na památku. Dotýkat se ho bylo velice příjemné. Nebezpečně příjemné.

Čelo měl široké jako nejnovější film George Lucase, nos byl rovný a ostře řezaná brada dokreslovala jeho silnou tvář. Tvář mužnou a pod pleťovou maskou vinařského bláta snad i trochu hezkou. Silné bezvědomí mu na ní vykouzlilo překrásný výraz spokojeného dítěte, který se pomalu, ale jistě, proměňoval v rigor mortis. Ke své hrůze zjistila, že svůj pohled upírá na jeho nesmyslné rty s mírně vyceněnými zuby a náhle ji zachvátila nezřízená touha se jich dotknout nebo je aspoň vyčistit. Napadla ji myšlenka – když to udělá, Morgan se o tom stejně nikdy nedozví.

Třesoucími se prsty mu přejela po zubech a pak i po celé tváři. Zkoumala ho se zvědavostí pyrotechnika, ale byla to žena a nikoliv policejní technik v ní, kdo ji k tomu vedl. Její prsty se na mučivý okamžik vznášely nad jeho rty. Pohnul se jí v náruči a ona okamžitě ucukla rukou tak prudce, že mu loktem málem zlomila nos.

Co se to s ní děje? Tenhle drsný chlapec byl cizinec pochybného, asi východního původu, ale jí to nevadilo. Normálně by se do něj pustila, jako do každého stánkaře, který se jí pokoušel prodat střevíčky Adihas s osmi pruhy na patě. Dnes však ne. Musela mu pomoci. Byl sám a zraněný a Dinah v podvědomí cítila, že stejně osamocená je i ona.

Uslyšela kvílení pneumatik a zalekla se, že se vrací paní Donaguová, aby dokončila své bohulibé dílo. K její úlevě to byl sportovní jeep bratří Heinrichů. Opatrně shodila Morgana na zem a zamávala na ně. Ralf Heinrich i jeho bratr měli plno otázek, když ho pokládali mezi dva statné a několika protitankovými granáty roztrhané srnce.
„Našla jsem ho na ulici,“ řekla. „Je zraněný.“

Ralf se sehnul a z bláta, na místě kde Morgan ležel, zvedl třpytivý předmět. „Ztratila jsi obojek,“ zasmál se a podal jí ho.

Byla to školní jmenovka na přetrženém řetízku. Pohlédla na ni a strnula. Na jmenovce nebylo jméno Minefield, ale jméno, které okamžitě poznala, jméno, které se díky Morganovi a jeho světoznámé matce stalo před nedávnem ještě známější. Nebyl to chudý prosťáček z Dickensových paperbacků, který potřebuje zastavit tepenní krvácení. Byl to poslední člověk v galaxii, pro kterého by něco udělala, kdyby věděla, o koho se jedná.

  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (17 hlasů, průměr 4.71 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,662 přečtení

4 komentářů k “Kapitola 4: Morganovo představení”

  1. PrasoX napsal:

    Chtěl udělat další krok směrem od ní, ale rty se mu stáhly bolestí, když stehenní tepna vyvrhla do kaluže další dvojku červeného

    neuveritelne, kam na to chodis :)
    jinak sem sE opet vyborne pobavil a nemuzu se dockat dalsi :)
    diky

  2. Roberto napsal:

    tak u tohohle sem byl málem postižen inkontinencí…MASAKR

  3. naex napsal:

    zatím nejlepší část, minimum těžké prvoplánové legrace, lepšíš se.

  4. Jiřik napsal:

    „… položila mu hlavu na pařez. Než Dinah zjistila, že je v něm mraveniště, mělo Morganovo tělo další důvod k zamyšlení se nad legalizací euthanasie.“ :-D :-D :-D

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]