ROMÁNEK
Vložil Petr Tomšů 9. 2. 2009

Dinah probudil Hollyin zvonivý smích, který se mísil s Morganovým drsným „cha cha cha.“
„Tohle byl můj starý pokojíček, víš,“ ozvala se Holly z haly. „Ale teď vypadá tak chlapácky. Co se stalo s mými růžovými záclonkami, se sbírkou bárbínek a plakáty Motorheadu? A kam vůbec zmizela moje pětikilová plechovka make-upu?“
„To byl make-up? Já tím hubím krtky, cha cha cha. No trošku jsem si ten pokoj předělal a tvůj styl se ke mně příliš nehodil. Ale jestli chceš, klidně se přestěhuji zpátky do kompostu a ty tu můžeš zase bydlet.“
„Ani ve snu jsem na to nepomyslela. Docela se mi ta představa, že spíš v mém pokoji nahatý, líbí,“ ozvala se koketní odpověď. „Tady ten plakát, to je z kterého filmu? Něco z války?“
„Kdepak, to je Kárl Gott, toho neznáš,“ odpověděl poslušně Morgan a Dinah si nebyla jistá, zda v jeho hlase nezaslechla náznak podřízenosti.
„A toto je co?“ nehodlala skončit Holly a dál si prohlížela svůj bývalý pokojíček.
„To je stolní lampička.“
„K čemu?“
„No když tady večer pracuji, tak si ji rozsvítím a pak můžu lépe číst.“
„Aha, chytré,“ opět se zasmála svým typickým smíchem Holly a dál se Morgana vyptávala.

Dinah se malátně opřela o dveře. Srdce měla plné strachu a zloby. Zcela jasně v Hollyině hlasu slyšela kořistnický zájem o Morgana. Proč Holly vždycky chce to, co Dinah. Je to tak nespravedlivé, tak nízké, tak barbarské a primitivní. Dinah měla sto chutí utlouci Holly pazourkovým pěstním klínem. Otevřela dveře.

„Ale, Dinah,“ roztomile zatrylkovala Holly. „Ty jsi už úplně dospělá.“ Stála u okna s Morganem a usmívala se na ni pouze rty. V jejích břidlicových očích se však ukrýval pouze mrazák plný chladu a ledových citů.

Hollyina slova měla zcela jasně znamenat, že ji považuje stále za dítě a krátký románek s Morganem byl něco jako dílo náhody, protože zde nebyla ona. Dinah se zakabonila. Pak si uvědomila, že ji Morgan s varovným výrazem na své tmavé tváři pokryté nánosem rtěnky sleduje, a vzpomněla si, že jí říkal, aby byla k Holly velkomyslná. To pro ni bude velice, velice těžké. Pokusila se o přátelské přivítání: „Vítej doma, Holly. Jaký byl potrat?“
„To je od tebe hezké, sestřičko, že máš o mě takový zájem. Jsem ráda, že jsem zase doma. Kdybych věděla, že tady najdu někoho takhle zajímavého, možná, že bych se vrátila mnohem, mnohem dřív. Holly zamrkala pěticentimetrovými umělými řasami na Morgana, který se na ni blaženě usmíval. Dinah se sevřelo srdce, kardiostimulátor se pozvolna zadrhával a zbytek její dobré nálady se propadl zpět do temnoty, kde je jen pláč a skřípění zubů. Zoufalství si otevřelo svou pobočku v její hlavě a začalo vydávat volné vstupenky na svá vystoupení. Dinah nikdy nebyla na svou sestru žárlivější a nikdy si nebyla vědoma její krásy více, než teď.

Holly v nařasených upnutých šatech světle modré barvy vypadala vedle Dinah jako mladý šikovný strojvůdce vedle své lokomotivy. Světlé vlasy ji v kadeřavých vlnách spadaly na ramena a do hlubokého výstřihu. Dokonale nalíčená tvář mohla ukrývat cokoliv, teď však nejvíce ze všeho připomínala Marylin Monroe. Dinah nikdy nebyla schopna konkurovat Holly ve vzhledu a náhle se začala obávat o Morganovu lásku. Jak by ji mohl chtít, když se mu Holly sama nabízela?

„Dinah, drahoušku, Morgan mi slíbil ukázat vinici, sklepy a tam ten lesík, zatímco budeš ve škole,“ pronesla Holly.
„Skutečně,“ zamumlala Dinah a usilovně se snažila propadnout do podlahy. Nemohla se ani podívat směrem, kde stál Morgan. Nakonec se jí podařilo zacouvat do svého pokoje, kde ji od sebevraždy odradil pouze pohled na budík, který ukazoval, že je nejvyšší čas vyrazit do školy. Otupěle a s myšlenkami někde úplně jinde na sebe navlékla košili, tepláky a starou plachtu na auto. Snažila se Holly a Morgana ve vedlejším pokoji neposlouchat, ale nevnímat strašný jekot Hollyina smíchu a koketní žvatlání prostě nešlo. Všechny její staré hrozné pocity se vrátily z dovolené a s nedočkavou nabubřelostí zasedly ke společnému stolu beznaděje. Dinah si připadala ztracená a opuštěná jako na začátku knížky.

Později, když Holly sešla dolů, aby se oblékla, Morgan zlehka vyťukal na její dveře morseovkou prosbu o další bednu munice. „Dinah,“ ozval se jeho tichý hlas.
Připadala si příliš nešťastná, než aby se s ním mohla setkat. „Padej pryč.“
„Dinah, prosím tě, nebuď jak malý Dieter.“
„Řekla jsem, abys vypadl.“
„Chci s tebou mluvit.“
„Jdi si raději promluvit s Holly. Ta je z tebe evidentně úplně v šoku. Že jsi se na ni zrovna rovnou nevrhl, když jste stáli u toho okna. Proč byla u tebe tak blízko, co?“
„Sakra, Dinah, spadla mi do oka masařka. Pomáhala mi ji pouze vyndat.“
„Prosím tě, nech mě být,“ vykřikla Dinah nešťastně.“
„Jestli to tedy chceš, není nic jednoduššího. Nebudu se tady přece vybavovat z paranoidní hysterkou. Nazdar.“
Uslyšela kroky na schodišti a s bolestí v srdci a strachem z toho, co udělala, otevřela dveře, aby ho přivolala zpět. Hollyin afektovaný hlas ji zastavil. „Morgane, myslela jsem, že povezeš Dinah do školky. Echm, myslím do školy, hi hi.“
„Časy se mění. Do školky ji dneska nepovezu.“
„Nevadilo by ti, kdybys mi teda ukázal ty sklepy hned teď? Jsem na ně hrozně zvědavá. Tma, brambory, plíseň, to bude dobrodružné.“
Morgan na okamžik zaváhal.
„Proč ne, sakra. A víš co? Pojedeme se raději podívat přímo do toho lesíku,“ zazněl ten krásný mužský hlas, který Dinah milovala víc, než cokoliv jiného na světě.

Oslepená slzami a prachem ze svých vlasů Dinah doklopýtala k oknu a rozhrnula záclony právě včas, aby je viděla vycházet společně z domu. Holly byla do Morgana majetnicky zavěšená a dokonce se mu pokoušela vylézt na záda. Morgan se smál vlastním vtipům, držel ji za ruku a Dinah si už jen představovala malá růžovoučká srdíčka poletující nad jejich hlavami. Byli překrásný pár a Dinah si uvědomila, že když bude i nadále předvádět to, co dneska ráno, vžene Morgana do Hollyiny náruče do několika dnů.

Dinah byla ale příliš mladá a vynervovaná, než aby dokázala být opatrná. Zatímco se jaro nenápadně přesunovalo k podzimu, aby si toho léto nevšimlo, Dinah statečně hrála do zkušených a kořistnických pařátů svojí starší sestry.

Holly bezpečně věděla, jak na Morgana udělat dojem zcestovalé a zkušené dívky a jak vyprovokovat sestřinu žárlivost. Až příliš často se Dinah chovala majetnicky a žárlivě a hádala se s Morganem. U člověka jako Morgan to byla absolutně špatná taktika a Dinah to, při vyhýbání se dlažebním kostkám a vzrostlým pařezům, také pomalu docházelo. Neřekl snad už jednou, že se nenechá komandovat od ženské? S každou vulgaritou Dinah od sebe Morgana zaháněla dál a dál.

Morgan chápal její klinickou žárlivost na Holly a dával jí to za vinu. Říkal, že je mu té chudinky Holly líto a že by se Dinah měla více snažit pochopit Hollyiny problémy s její krásou a šarmem, což samozřejmě ví, že není jednoduché, když někdo ani netuší, o co vůbec jde. Čím víc se přikláněl na Hollyinu stranu, tím víc byla Dinah žárlivější. Kdyby si byla více jista Morganovou láskou, možná by dokázala svoji taktiku kamikadze poněkud mírnit. Ale s Holly, která ji soustavně zesměšňovala a shazovala, to bylo nemožné. Když jí chtěla Holly ublížit, nebylo nic jednoduššího, než hodit na žehlicí prkno v obýváku stejnou teplákovou soupravu, jako nosí Dinah a chodit kolem něho, ptát se na školu a poté se mu se smíchem omlouvat, že se spletla. Tento její vtip patřil k těm nejubožejším a snad proto ho Holly opakovala až padesátkrát denně. Dinah nikdy nezapomene na Morganovo typické „cha cha cha“ před žehlicím prknem.

Možná by Morgan mohl vědět, jak je to opravdu, kdyby neměl tolik práce na vinici. Pro všechny to bylo období nejistoty, ale mezi hádkami se Morgan a Dinah divoce milovali na každém možném i nemožném místě. Ve vrcholcích stromů při západu slunce, v hlubokém lese za úplňku i na prosluněném poli uprostřed žní, kdy se jim dařilo jen tak tak vyhýbat se rozjetým kombajnům. Dinah připadalo milování ještě sladčí, protože v srdci mělo vedle kardiostimulátoru již své pevné místo zoufalství a pocit, že to může být dnes naposledy. Jako kdyby ho chtěla k sobě připoutat svým tělem. Pak přišla největší rána – Hirošima jejich lásky a osobní Nagasaki Dinah. Celé měsíce Bruce viděl, jak jeho milovaná Holly bezpáteřně líčí na Morgana. Měl radost z toho, že se konečně zajímá o vinici a sklepy a stejnou radost malého kojenečka měl i při pomyšlení na vztah mezi Morganem a Holly. Jako vždycky chtěl, aby Holly dostala, co si zamane.

Bruce nevnímal změněný vztah mezi Dinah a Morganem a tak se jí jednoho večera u šálku Gracieliny speciality – čaje z korýšů, svěřil: „Nebylo by to bezvadné, Dinah, kdyby si Morgan vzal Holly?“
Dinah spadla na podlahu a začala lapat po dechu. „C-ože?“ celé tělo se jí začalo třást a chvíli trvalo, než s pomocí nohy stolu opět zaparkovala na houpacím koníkovi.
„Je jasné, že ho Holly má ráda a Morgan tady chce mít perspektivu. I když tu posledních pár let udřel hodně brigádníků, nemůžu přece v jeho prospěch vydědit jednu ze svých vnuček. Nakonec bych se musel rozhodovat mezi vámi dvěmi a podívejme se pravdě do očí, byla by jsi to ty, Dinah, kdo by zůstal na dlažbě. Navíc jste se nikdy ty a on neměli moc v lásce.“
Dinah spadla podruhé. „Nikdy moc v lásce…,“ vzpomínka na jeho mozolnaté ruce důvěrně se dotýkající jejího mozolnatého těla vyvolala nejhorší bolest. „Ten problém s Morganem mě tlačí v hlavě už dost dlouho. Není ti tam zima, Dinah, nechceš tam deku? Kdyby si vzal Holly, mohl bych jí dát část pozemků a Morgan by tady mohl zůstat napořád. A já bych šel do domova důchodců.“

Přesně v tu chvíli vkročil do knihovny Morgan vrátit nějaké Čtyřlístky. Oči mu svítily zájmem a Dinah si vzpomněla na jeho nenaplněné ambice, co se týkalo vinice a sklepů.
„Cos to říkal o tom, že bych zůstal napořád?“

Holly stála za ním v bílých svatebních šatech a vypadala oslnivě, aspoň tak to Dinah vnímala. Neubránila se tomu, aby se neptala, jestli byli někde spolu a jestli něco bylo. Holly s vítězným gestem pozvedla skleničku a vyplázla na ni nenápadně jazyk.
„Já – já jsem strašně utahaná,“ pronesla Dinah zemdleně, zvedla se ze země a její nekonečné neštěstí ji dokopalo do jejího pokojíčku.
„Jo jo, jdi si raději lehnout, Dinah, vypadáš opravdu hrozně,“ slyšela za sebou dědečkovo povzbuzení.

Další den si Dinah připadala přesně jako v trafostanici – okolo samé vysoké napětí a ve vzduchu bouřka. Už si domyslela, že Bruce přednesl Morganovi svůj podlý návrh. Dinah teď měla strach, jaký ještě nepoznala. Morgan se jí s ničím nesvěřil a místo toho odešel do hospody dřív, než měl ve zvyku, a Dinah věděla, že bude přemýšlet, jak se rozhodnout. A přemýšlet bude zřejmě hodně zodpovědně, k jeho posteli bude lepší přistavit ten větší kýbl. V poledne už Dinah byla k smrti ztrápená obavami. Holly vrazila do jídelny s poštou přesně ve chvíli, kdy se Morganovi podařilo otevřít dveře a s několika krokovými variacemi na téma chůze se přesunul k baru, ve kterém si na chvíli ustlal.

„Dědečku, máš tady dopis… od hraběte de L’atrine,“ pronesla s přehnaným nadšením Holly.
Dinah si uvědomila, jak neomylný smysl má její sestra pro načasování situace a o její tělo se začal přetahovat infarkt s epilepsií. Mírně zbledla a mrákoty vesele rozkoply dveře jejího vědomí.

Bruce roztrhl památeční šavlí obálku a začal číst nahlas. „Hrabě de L’atrine srdečně zve Dinah Kirstenovou na svůj zámek v Bordeaux na celý zbytek léta, protože jeho syn Edouououard de L’atrine má letos obzvláště velké problémy se svou třetí nohou a snad mu roste i čtvrtá. Jak se vyjádřil, potřeboval by vedle sebe někoho podobného.“ Dopis ještě pokračoval vyjádřením samotného Edouououarda, ale číst něco, co se skládá převážně z kaněk a rozpláclých much, to se nechtělo ani dědečkovi. V obálce pak byly přiloženy lístky na autobus, kapesné na cestu ve výši 3 šilinků a kousek tvrdého rohlíku od Edouououarda.

„Ach, Dinah, dopis od samotného hraběte,“ vykřikla Holly nadšením a zatočila se kolem dokola. „Kdo by dokázal odmítnout?“
„Ano. Kdo.“ Morganův hlas studil jako led, do kterého si naložil hlavu.
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (18 hlasů, průměr 4.17 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,700 přečtení

2 komentářů k “Kapitola 13: Holly a komplikace”

  1. Jiřik napsal:

    „Zoufalství si otevřelo svou pobočku v její hlavě a začalo vydávat volné vstupenky na svá vystoupení.“ ***** „Všechny její staré hrozné pocity se vrátily z dovolené a s nedočkavou nabubřelostí zasedly ke společnému stolu beznaděje.“ ***** „Zatímco se jaro nenápadně přesunovalo k podzimu, aby si toho léto nevšimlo…“ ***** „mrákoty vesele rozkoply dveře jejího vědomí“ ............ proboha kam na to chodíš? :-D :-D :-D

  2. Petr Tomšů napsal:

    Jsem rád, že mám tak pozorné čtenáře, inu nějakou práci to dalo :)

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]