Kapitola 11: Na křídlech lásky

Jeho pohled se dost neochotně přesunul zpět na ucho Dinah. „Máš dneska výskytniny, mláčku,“ začal opatrně a slovo miláček raději zmrzačil, jakoby se mu nechtělo přes rty. „Je ti možná jednadvacet. Už jsi dospělá, konečně.“

Přejížděl palcem po obrysu jejích rtů. Jemně se dotýkal všech křivek jejích úst a nakonec jí rty palcem pootevřel a spočítal jí zuby. Žárlivost ji hned přešla a mohla teď myslet jenom na to, jak krásně ji Morgan kontroluje. Náhle nemohla dýchat, neboť smyslné představy, které v ní Morganovy dotyky vyvolávaly, zcela odstavily centrální nervovou soustavu od jakékoliv smysluplné činnosti. Vzpamatovala se právě včas, aby zaslechla jeho další monolog. „Bylo ode mě sobecké, že jsem vůbec přišel na ten nápad odejít od Bruceho právě teď na jaře,“ pokračoval sobecky v samomluvě. „Možná jsem odešel právě jen kvůli té jarní nervozitě.“

Matně si uvědomila, o čem to vůbec mluví. Předjaří bylo na vinicích vždycky obdobím nejistoty. Peníze docházely a pořádné hazardní sázky na koně a fotbal se přes zimu nekonaly. Převládal také strach, zda tato letošní úroda bude stejně slabá jako ta minulá, nebo snad ještě horší. Přitáhl si ji do náručí. Dinah se bála pohnout, aby se nebouchla o šajtrpáku a cítila jeho i svůj zrychlující se tep.

„Moc romantický zrovna nejsi – v této nádherné chvíli lásky a vznešené rozkoše myslet na zahnojenou práci.“
„Ty žárlíš – dokonce i na vinici,“ Pokřiveně se usmál. Jeho rty se vznášely jen pár centimetrů nad jejími ústy tak, že mohla zřetelně cítit jeho těžký dech se silným česnekovým odérem. „Někdy, až budeš doopravdy velká, poznáš, že o naši lásku nemusíš bojovat. Pro dědečka i pro mě znamenáš velmi moc. Naše láska ti vždycky patřila.“
„Opravdu Morgane?“
„Hmm, no jo.“
„Od prvního dne, kdy jsi mě potkal?“
„Nó, jó.“
„Ale celá ta léta jsi nic neřekl. Ani slovo. Pořád jsi jen chodil po vinicích a po sklípcích.“ Dinah to nešlo pořád na rozum.
„Pracoval jsem proto, abych si zachoval zdravý rozum. Moc se mi to nepovedlo. Tobě bylo šestnáct a já jsem si tě pořád představoval bez té tvé teplákovky, bez gumáků a…“ Na chvíli se odmlčel. „Musel jsem počkat, až vyrosteš. To se nestalo, ale jsi už aspoň plnoletá.“
„Chodil jsi s jinými děvčaty. Viděla jsem tě.“
„Na žádné mi nezáleželo tolik, jako na tobě. A navíc to lezlo do peněz. Tvůj dědeček je starý škudlil, tak si asi dokážeš představit, na jaká děvčata mi asi zbylo.“
„Gertruda není zrovna škaredá.“
„Ne, to ne. Šedesát osm bych jí rozhodně nehádal. Ale byly to jen úlety. Ty pro mě znamenáš mnohem víc. Máš v sobě tolik harmonie – jak jsi hezká, tak jsi chytrá.“ Další pokus o kompliment raději zapadl okamžitě pod auto a zůstal tam s hrdou okázalostí ležet.

Najednou se rozprostřelo ticho, nikdo nevěděl co říct. Morgan ji uchopil za vlasy a přitáhl si ji k sobě. Její tělo se pod jeho rukama chvělo, když v ní bojovali proti sobě pocity strachu, vášně, vzrušení a zimy, ačkoliv žádnému se nechtělo přebrat větší iniciativu. Pak ji políbil na ústa, nejprve něžně až zbaběle a pak stále vášnivěji a drzeji. Rozjel se tak, že přibral do akce i brýle. Její ruce mu sklouzly kolem sedáku a začaly jemně hladit jeho opěrku hlavy. Její třes byl čím dál větší, do většího nasazení se zřejmě nakonec odhodlal pocit zimy.

„Nedokážeš si představit, jaké to bylo peklo být zamilován do blbé šestnáctky,“ zachrchlal ji do ouška a znovu a znovu ji líbal. „Myslím, že jsi byla ta nejbezcitnější dívka pod sluncem. Tvoji rodiče museli být z Německa. Máš teď hodně co dohánět.“
„Ano, ano, chci to všechno dohnat, lásko moje. Chci tě.“

Nebylo pochyb o tom, že by si ji Morgan mohl vzít již první den, kdy se vrátil domů, ale neudělal to. Byl hodně unavený a v televizi dávali Tutti Frutti. Taky si nebyl jistý, jestli si je ona jistá a zda si pod pojmem antikoncepce nepředstavuje špinavou práci podlého inženýra v plánovacím oddělení. Řekl jí, že na fyzické naplnění jejich lásky mají čas celý zbytek života, ale jen tuto krátkou dobu na všechny ty malé něžnosti, které budou muset skončit bohužel před sportovním zpravodajstvím.

V těch zlatých báječných časech chodila do školy jako pod drogami, zatímco Morgan pilně kontroloval brigádníky na vinici. Musel před nadcházející sezónou provést nutné opravy všech strojů, sudů, sklepů i hladomorny. Bruce zůstal v San Franciscu a většina práce se po dobu Morganovy nepřítomnosti sama neudělala, což Morgana na brigádníky dost mrzelo. Přes nulový program si Dinah nikdy nepřipadala živější a více plná očekávání. Žila proto, aby mohla být s Morganem. Odpoledne, když ji přivezli z družiny, nechal okamžitě elektrický proud elektrickým proudem a doprovázel ji. Dělali všechno to, čemu se v bažinatých rekreačních oblastech věnují turisté. V jednom kuse chodili na policejní stanici, že se jim ztratili nějaké věci, brzy ráno pokřikovali německy z oken hospody na procházející dělníky a kopali do prašivek. Morgan vzal Dinah na výlet teplovzdušným balónem. Balón startoval z věže kostela, která byla akorát tak vysoká, aby si turisti i při špatně ohřátém vzduchu mohli o půl hodiny později na úrazovce říct, že teda přece jenom kousek letěli.

Balón se nafukoval a pomalu dostával značně podezřelý tvar. Nebylo se ale čemu divit, tento reklamní let sponzorovala místní lékárna snažící se doprodat své zásoby plesnivé viagry. Dinah se k Morganovi pevně tiskla a snažila se zadržovat dech, aby ho nepozvracela. Mezitím balón pomalu stoupal nad kostel a lidi dole na náměstí, co si v jednom kuse klepali prstem na čelo, byli naštěstí čím dál tím menší.

Čím výš stoupali, tím pevněji se Dinah k Morganovi lepila. V devět hodin už na pažích cítili studené cáry mlhy. Pod nimi se najednou hrůzou rozplynul jeden mrak a Dinah mohla radostně vykřiknout: „Jé, podívej, Morgane, to jsou staré a vzácné Assholovy sklepy. Teď tam staví Delvitu. Aspoň to budeme mít blízko. Vidíš ten žlutý pásák?“
„Vidím,“ odpověděl, ale dole se ani nepodíval, jak byl zaměstnán hledáním igelitového sáčku pro ženu, jež držel v objetí. Ta už jej ale nepotřebovala, byla naprosto ohromena a unesena krásou mlhy, kterou prolétávali stejně lehce, jako komár aerosolem biolitu.

Balón se vznesl až do výšky čtyřiceti osmi kilometrů, odkud byl nádherný pohled na velkou část Evropy pod nimi. Morgan, kterému se ve stratosféře špatně dýchalo, si zapálil cigaretu.

„Asi budou problémy,“ zahlásil věštecky, když jedním okem mrkl na rampouchy okolo koše balónu. Vše naštěstí dopadlo dobře a jediný problém, co měli, byl s čínským pilotem balónu. Tomu bylo hrozně líto vyhazovat jako první zánovní pytle s pískem a neustále pokukoval po Dinah. V jednu chvíli se ji i snažil vystrčit přes okraj, ale v té chvíli tvrdě zasáhl Morgan a dal tomu chudákovi nějaké peníze.

Jindy odpoledne ji Morgan zavezl do sklepů v severní části údolí. Polorozpadlé šedivé budovy na vysokém kopci vypadaly jako rumunské sídliště. Ruku v ruce seděli Morgan s Dinah v ocelové kleci lanovky, která je vyvezla až na vrcholek. Tam pak chvíli procházeli sklepy, ale většina z nich byla stejně zamčená. Hromady shnilých brambor výletu trošku té nezbytné romantiky také nepřidaly.

V pohasínajícím slunci měly vinice pod nimi barvu kradeného zlata. Plevelná divoká hořčice ještě nebyla zaorána.
„Už jsem ti vykládala tu pověst o tom, proč tady máme plevelnou hořčici?“ zeptala se a bezstarostně se opřela o zaprášenou zeď jednoho sklepa.
„Nejmíň stokrát,“ zašeptal otráveně a raději jí pozdvihl vlasy a políbil ji na nátělník. „Už to nechci slyšet.“
„Když podle legendy přišel otec Narkonicus v roce 1823 poprvé k močálům Neziderského jezera, neměl vůbec nic. Jen malý pytlík s trávou. Ten si ale v hospodě omylem vyměnil s místním farmářem, který v něm měl právě hořčičná semínka. Když to pak na kopci otec zjistil, rozzuřil se a po větru všechny semena vysypal. A pak šel na medvědy.“
Morgan její slova nevnímal, pouze se soustředil na její pohybující se špatně namalované rty. Mohla sotva mluvit, jak se jí k sobě lepily.
„Ale vždyť ty mě vůbec neposloucháš,“ prohlásila dotčeně.
„Cože?“ zamrkal Morgan.
„Tak schválně, co jsem teďka říkala?“
„No jak se Narkonicus zkouřil a po nocích plašil zajíce svým pytlem. Já už to opravdu znám. Nakonec ho ten chlápek z hospody dohnal a umlátil ho motykou.“
„Ale ne, zajícem. V tom je přece ten vtip.“ Dinah cítila, že její historka není pro tuto chvíli zrovna to pravé.
„Aha, máš pravdu. Je to opravdu moc pěkný a vtipný příběh. Až mi někdy nebude do smíchu, rozhodně si ho vybavím,“ zaplétal se do lží Morgan. „Já vím o hořčici jenom to, že je buď plnotučná nebo kremžská a většinou se mi válí na talíři vedle klobásky,“ pokusil se nakonec o vtip.
„To toho moc nevíš.“
„Zemědělství není moc romantická záležitost, Dinah. A já jsem v podstatě rolník. Každý den cítím tu překrásnou poezii z kravského chlíva, tu nespoutanou vášeň čerstvého hnoje.“
„Jsi ale velmi romantický rolník,“ zapředla jako kotě, co se uložilo do tenisky vítěze maratónského běhu.

To byla na delší dobu jejich poslední slova, než si uvědomili, že jsou vlastně na veřejně přístupném místě a ty neomalené výrazy od kolem stojících turistů už opravdu trošku překračují všechny meze. Takové rady Dinah nechtěla slyšet. Morgan by si je možná rád poslechl, ale asi by se jim nemohl před svou dívkou smát. A o přidání nějakého toho vtípku už nemohla být vůbec řeč.

„Chci být s tebou o samotě,“ navrhl jí proto a drtil ji při tom v objetí.
Němě přikývla a vtiskla mu poslední polibek. Pak šli opět k lanovce. Dychtila po jeho polibcích stejně jako kapr po žížale. A Morgan představoval pěkný háček.

Jindy ji pozval na večeři do nádražního bufetu, který měl otevřeno až do desáté hodiny večerní. Nad výbornou večeří sestávající se z hnědé ponuré hmoty a kousků tvrdého chleba, které asi z pohnuté rodinné tradice říkali tamní zaměstnanci hovězí guláš, si spolu povídali a drželi se za ruce. Nevečeřelo se jim takto zrovna jednoduše, ale láska je nejlepší etiketa. Tichým a tlumeným hlasem se znovu a znovu objevovali. Dinah si spolu s pivem vylévala i své srdce a poněkolikáté mu vyprávěla o všech nejistotách a žárlivosti, které ji od dětství pronásledují až dodnes. Hodinu hovořila o své sestře a o jejím vztahu k ní. Když asi po stodvanácté použila slovní spojení na hovno, Morgan se probral, vstal a zmateně prohlásil: „Dětství není pro nikoho jednoduché.“ Poté opět stejně zmateně sedl.

Na tvář se mu tiše přikradl záhadný výraz a na dlouhou chvíli se tam usadil. Dinah věděla, že myslí na svoje vlastní dětství, které vyvrcholilo v divokém neklidu dospívání v pasťáku.

„Nikdy jsi mi o svém dětství nevyprávěl,“ nadhodila drze téma rozhovoru, u kterého Morgan pravidelně omdléval.
„Někdy…někdy to možná dokážu. Zatím o té době pořád nemůžu mluvit. Můžu se jí snažit jenom pohřbít.“ Morgan mluvil potichu a hlasem stejně pomalým a temným jako psychicky zničený vesničan v Kambodži, kterého Pol Pot násilně vysídlil na venkov a kde jen náhodou přežil brutální řádění Rudých Khmerů.
„Ach Morgane, jak jsi musel trpět…“
„Říká se tomu přežití, Dinah. Neumím si vylít srdce jako nějaká pornohvězda. Řeknu ti jen jednu věc.“
„Jakou?“
„No to už je jedno. Ale abychom to nezamluvili, včera jsem se díval po vinicích a představ si to, našel jsem tam stopy po krtcích. Ještě aby mi tak zničili úrodu. Všiml jsem si, že Bruce tam má na polici v garáži nějaký starý plyn v plechovce, možná kdybych…“
„Morgane!“
„No, když jsem byl minulý týden pryč, jel jsem do Los Angeles. Viděl jsem se s matkou.“
„S mojí matkou? Já ani nevím, která to byla.“
„Ne. S mojí matkou. Znáš ji z televize.“

Dinah nevěděla, co na to říci. Něco v jeho očích jí říkalo, že další pokus o vtip na toto téma by v nejbližší vteřině rázně ukončil jejich věčnou lásku. Dokázala mu pouze pod stolem pevněji stisknout kus rukávu.

Tichým hlasem pokračoval: „Myslel jsem si, že už ji nechci nikdy spatřit, víš. Myslel jsem si, že je pro mě mrtvá. Přál jsem si, aby byla. Těch pastí, co jsem se naskládal! Teď vím, že jsem tam neměl jezdit. Ale jedna naše sousedka, stejně stará jako já, se mi vždycky, když byla situace úplně nesnesitelná, snažila pomoci a nechávala mě u sebe přespat. Proto ji ještě čas od času navštívím připomenout si staré časy.“
„Oh, jak jsi laskavý, Morgane.“
„Nedávno mi psala, že je matka vážně nemocná, ať se přijedu podívat a vezmu si foťák. Stojí to prý za to. Tak jsem si koupil kameru a jel jsem. Opravdu to za to stálo. Alkoholismus jí dal tak zabrat, že většinou ani neví, co se kolem děje, kde vůbec je a kdy si naposledy měnila spodní prádlo. Když mě konečně poznala, začala vyvádět jako pominutá. Tolik mě nenávidí. Už začala dokonce věřit svým vlastním lžím. Pořád se mě ptala: ‘Proč jenom vypadáš jako on?’ Nevím, co tím myslela, ale mám to natočené a je to celkem sranda. Zbytek výletu jsem strávil u sousedky a probírali jsme naše společné vzpomínky. Co ale bylo na tom výletě nejhorší, že mě tu kameru na letišti ukradli.“

Dlouhou dobu seděli bez jediného slova, drželi se za rukávy a zasněně poslouchali veselý řev jednoho kandidáta na pomoc od Armády spásy u vedlejšího stolu, který chtěl něco někam zašroubovat. Ale od toho večera, kdy se jí Morgan snažil říci o své minulosti, mezi nimi existovalo nové pouto. Morgan totiž přes své navenek daleko vyzařující sebevědomí ukázal, že ho uvnitř trápí jeho dětství a jeho minulost.

V ten páteční večer, kdy Graciela pomalu odvážela na svém vozíčku zbytky od večeře ze stolu a stůl pak se značnými problémy stěhovala zpět do poschodí, se Morgan naklonil k Dinah a pošeptal jí: „Dva dny teď nejdeš do školy. Bruce telefonoval a hulákal, že se vrátí až v úterý. Proč si tedy dnes večer někam nevyjet? Mám tip na jedno velmi romantické místo.“ Jeho horký pohled se jí přilepil na kořen nosu, který začal ihned doutnat. Smyslné napětí v místnosti bylo téměř hmatatelné a při troše štěstí by se dalo i zavařovat, kdyby ovšem o něj někdo později vůbec stál. Dinah začalo srdce bušit dávným rytmem omámených šamanů. „Když jsem byl v Los Angeles, potkal jsem tam jednu známou, která má náhodou tady někde poblíž chalupu. Kdybych potřeboval, je prý kdykoliv k dispozici. Je to prý nádherné místo, tak co kdybychom tam vyrazili společně?“
„I s tou známou?“
„Ne, zatím jen my dva.“
Odpovědí mu byl vášnivý polibek, který mu sebral zbytek odvahy.

(19 hlasů, průměr 4.79 z 5)  Načítám ...

1,373 přečtení