Úno

Jiný mír

Vložil Petr Tomšů 8. 2. 2001

60 procent – to není jen obsah vody v 100% pomerančové šťávě plné ubohých vitaminů a brouků dobrodruhů. To je také volební účast na posledních parlamentních volbách v Izraeli. Za takovou účast by sice český politik prodal klidně babičku i se sousedovou krávou, nicméně na Izraelce je to celkem slabé kafe. Ti, co k urnám přece jen ve zdraví doběhli, udělali tak pouze ze zvyku. A protože zvyklí poslouchat jsou především vojáci a hudební kritici, zaznamenal drtivé vítězství Ariel Šaron, známý voják a milovník dechovky. Barakova porážka tak téměř určitě bude znamenat válku. “Tak to je naprostá hovadina,” prohlásil rozhodně Šaron na své první tiskové konferenci, nicméně fakt, že na ni přišel s odjištěným samopalem a s plynovou maskou na obličeji, nepůsobí dvakrát přesvědčivě. Když pak v jejím závěru zastřelil dva palestinské novináře, kteří, podle jeho slov, projevili málo nadšení z jeho řečí o míru, věděl už celý svět, kam pošle CNN své kamikadze.

Arabové nazývají Ariela Šarona bejrůtským řezníkem či pekařem z Gazy. Předvolební televizní spoty ho představily coby moudrého dědečka s dvěma dětmi v náručí, jak plive na arabský hrob. Západní analytikové ho označují za kontroverzního orla pravice, zatímco východní komentátoři většinou neví o koho jde a maskují to větami typu: “Azurit Šaman? Jo jasně, s ním jsem byl na univerzitě. No a co je s ním?” Už v prvních letech existence Izraele vedl Šaron odvetné komando, jež pořádalo akce proti palestinským teroristům. Jednou se jednomu jeho oddílu dokonce podařilo vypustit tři pneumatiky u protivníkova obrněného vozu, než je pak hlídač na parkovišti chytil. V roce 1973 zakládá stranu Likud a kupuje si auto. Likud si, na rozdíl od Olcita, vede dobře a několikrát se také stává jednou z vládních stran. V současné době je ve vládě od roku 1996 a v zemi je prakticky rozhodující stranou, ovšem pod diktátem premiéra Ehuda Baraka. I proto před těmito volbami dojednal Ariel Šaron s Alešem Brichtou koupi práv k jeho písni Barák na odstřel. Celkem byla nakonec velmi příznivá, Šaron nepotřeboval diakritiku.