Zelené slzy smutku stékají po tvářích Michala
Klepáče, který ukazuje prostřední rukou na jadernou elektrárnu
v Jaslovských Bohunicích. Dva zdejší reaktory sovětské výroby jsou
určeny k uzavření. Rozhodla o tom Dzurindova vláda, která se tímto
krokem chce zalíbit Evropské unii. Nehledě na to, že ty reaktory stejně
nefungují a slovenským technikům se je vlastně nepodařilo ani najít.
Ruský manuál je v těchto otázkách hodně stručný a velkou většinu
stránek se tváří jak tajemný hrad v Karpatech.
Podle šestnáctiletého Klepáče, v současné době v invalidním důchodě, je uzavření elektrárny tou největší pitomostí, kterou mohla slovenská vláda udělat. Teda hned po zdanění dobrých skutků a privatizaci prezidentské kanceláře. Vlastně jediným počinem, kterým si Dzurinda u obyčejných lidí šplhl, bylo znovuzavedení trestu smrti pro ředitele pojišťoven. Uzavření elektrárny v Jaslovských Bohunicích charakterizuje potíže, kterým bude muset Slovensko čelit při vstupu do EU. Kandidáti musí zavádět úsporné programy snižující inflaci, zavádějí různé bolestné reformy a v neposlední řadě omezují počet pracovních míst. Například zrovna po odstavení jaderné elektrárny budou muset vedoucí pracovníci rozpustit až 1051 pracovníků. Na tolik kyseliny však podnik zatím nemá finance a ministerstvo kultury nechce o žádné dotaci ani slyšet.
Pro Jaslovské Bohunice znamená zavření byť jen části mohutné elektrárny, kterou téměř láskyplně nazývají “naše metastázička”, obrovskou ztrátu. Téměř každý zde pracoval, byl na exkurzi nebo má aspoň něco z jejího vybavení doma v kredenci. Lidé jako Klepáč si myslí, že cena za vstup do EU v podobě uzavření elektrárny je příliš vysoká. “Celá moje rodina pracuje v elektrárně – Jožo jako noční osvětlení a Mirka plaší příliš dotěrné mutanty. Kdo jim pak dá práci?”
  (7 hlasů, průměr 4.43 z 5) Načítám ... |
2,244 přečtení |
