Jako sedláci u Waterloo

Sedláci u Chlumce se musí pod břehem obracet. Takhle si přivlastnit jejich literární paralelismus a je samotné odsunout až někam k bobrům, to se může podařit opravdu jen slovenskému národnímu týmu hokejistů. Silná slova, která hráči volili před začátkem kvalifikace, by si nedovolil vyslovit ani Alexandr Veliký se svým vojskem před branami chátrající vísky se třemi nemocnými obyvateli. Skutečně, stačí jen vzpomenout, co pronesl manažer Peter Šťastný na adresu svého prvního soupeře Německa: “Jasně, jsou to kryptofašistický srágory. Zase od nás dostanou na frak, stejně jako u Stalingradu. Chachá, domů je povezou v antonech a možná skončí v Norimberku.” Nepochlapil se ani kouč Ján Filc: “Ještě ani nevím, jestli na ten zápas vůbec půjdu. Radši bych vítězství našich úžasných hochů sledoval v televizi v hotelu. Ještě si to rozmyslím.”

Na zápas s Německem nakonec přišel. Sice jenom tak polehku v bermudách, s přichystanou slovenskou vlajkou v igelitce a se zapáleným vítězným doutníkem v ústech. Po prvním gólu ho málem spolknul. Okamžitě vyslal do boje svou tajnou zbraň, útočníka Los Angeles Kings Pálffyho. Ten se snažil, seč mu síly stačily, ale nikdo mu nechtěl svou hokejku půjčit. On si své totiž zapomněl v letadle a tak zbytek zápasu odehrál pouze s malou umělohmotnou hokejkou, kterou mu půjčil jeden malý americký kojeneček z hlediště. Konečné skóre zápasu bylo 3:0 pro Německo a to jen proto, že ve třetí třetině se pokazilo počítadlo a tak dalších patnáct gólů ve slovenské bráně nemohlo být zapsáno.

Ještě hůře dopadl nedělní zápas s Lotyšskem. Výsledek 6:6 má na svědomí také porouchané počítací zařízení. Branky Lotyšů přičítalo stejně i Slovákům. Nicméně ani tato náhoda už Slovensku nepomohla. Nad Lotyšskem potřebovali vyhrát, což se ani náhodou nepodařilo. Tým proto musí odjet z dějiště olympiády pokud možno co nejpozději, až trochu vystydnou hlavy fanoušků ve vlasti, kteří již s napřáhnutou nohou čekají ve dveřích letiště.

(4 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

1,166 přečtení