Již několik týdnů je ve velínu zpravodajství
zabarikádovaná parta několika novinářů, přičemž jediným viditelným
výsledkem tohoto počínaní jsou dvě verze zpravodajství. Obě ovšem
vyvážené asi tak jak, jako váha na vánoční kapry v zeleninovém trhu na
Štědrý den ráno. Jak se ale žije vzbouřencům na několika málo metrech
čtverečních? Nehrozí zúčastněným dobrodruhům třeba ponorková nemoc?
“Rozhodně ne,” potvrdil našemu reportérovi stávkující pan Janeček
poté, co si z obličeje sundal potápěčské brýle a šnorchl. “Akorát
Toušlová si myslí, že je Křemílek a Vochomůrka. Dali jsme jí acylpiryn,
metadon a po držce.” dodává později a cpe si do úst reportérovu umělou
kytičku z klopy. Včera totiž Bobošíková úplně odřízla poslední
zásobovací cestu k velínu – košík na kabelu od kamery – a to
doslova.
“Víte, s jídlem už problémy nejsou. Včera jsme snědli Voldánovou a dneska žereme Svěráka. Ten je dobrý, akorát některé hlody jsou pro nás těžko stravitelné.” To ovšem ještě neautorizované osoby netuší, co na ně Bobokomando chystá zítra. “Odřízneme je od přívodu pitné vody. Pučila jsem si od kamarádky rozbrušovačku, neměl by to být velký problém,” uvedla v oficiálním tiskovém prohlášení Jana Bobošíková. “Ani to nás neodradí,” vzkazuje Janeček své nadřízené, zatímco ohryzává náš erární mikrofon: “Myslím, že se velice rychle dostaneme do stádia pití vlastní moči. Námořníci to tak ve středověku dělali vždycky. Navíc jsem si všiml, že Ruml toto praktikuje už od středy a to jsme ještě dokonce měli i nějaké lahváče v lednici. To je polyethylén?”
  (3 hlasů, průměr 4.67 z 5) Načítám ... |
1,296 přečtení |
