Kvě

Hoši děkujem!

Sport

Vložil Petr Tomšů 16. 5. 2001

Historickým nedělním zápasem se Česká republika zapsala opět zlatým písmem do historie hokejových šampionátů. S Finskem vyhrála v těžkém boji 3:2. Pojďme si ve zkratce připomenout tento zápas.

První třetina se nesla ve znamení Finů, a to především jejich první elitní “auto” pětky ve složení Klaksonen, Blinkrinen, Kapalinen a Řadící Paakinen. V bráně stanul opět famózní Nudlinen. Finové se dostali do tempa díky Pilařově faulu na prodavače Coca-coly a následné přesilovce. V té však naše branka zůstala nedotčená. Soupeři dělali našemu týmu problémy obscénními pohyby a sprostými nadávkami, díky kterým se dostávali do okamžitých protiútoků. Česká defenzíva přestála i druhé oslabení poté, co Ručinský nedovoleně malorážkou zastavil pronikajícího Kapalinena. Hra se postupně vyrovnávala a do šancí se dostávali i Češi. Čajánek se v desáté minutě prodral až k Nudlinenovi a pukem ho pěkně trefil do kolena. Jenomže v osmnácté minutě se vedení ujmuli Finové. Klaksonen využil toho, že rozhodčí zastavil hru a šel sám na prázdnou branku. Hnilička, v té době doplňující termosku s kávou na střídačce, pak jen bezmocně hleděl na puk ve své brance a švédského rozhodčího, který gól beze studu uznal.

I druhou třetinu měli ve své režii Finové. Tentokrát se do popředí dostala jejich druhá pětka. Při tak zvučných jménech jako Kapavkinen, Rakovinen, Encefalitidinen a Ryyma, měli naši hokejisté co dělat, aby na ledě neumřeli smíchy. Možná i proto nevyužili dvojnásobné přesilovky. Naopak. V 39. minutě, kdy na trestné lavici seděl Procházka kdoví za co, se k puku dostal Kapavkinen a od modré vypálil směrem na Hniličku. Ten puk vyrazil před sebe. Tam bohužel spal Ryyma, kterého odražená střela probudila. Dlouho neváhal a nadvakrát doklepl puk za brankářova záda.

Třetí třetina již patřila Čechům. Finové ještě na začátku zahrozili přesilovkou, ale pak přišel jejich konec. Přišel přesně ve chvíli, kdy se na led dostavil Mika Häkkinen osobně, aby povzbudil své krajany. Ti však měli ještě v živé paměti jeho odpolední závod, kdy s McLarenem ujel asi deset metrů a to ho ještě museli tlačit, a závodníka zahrnuli ne zrovna lichotivými sprostými nadávkami. To samé si zjevně myslel i rozhodčí, který Häkkinenovi naděli 2×10 hodin a poslal ho předčasně do sprch. I tento krátký incident stačil na to, aby rozhození Finové inkasovali dvě branky, nejprve od Procházky a o jedenáct minut později od Dopity. V té době Nudlinen očekával svůj první infarkt v životě. Naštěstí však přišel konec regulérní hrací doby a obě mužstva čekalo dvacetiminutové prodloužení.

Nastavený čas se nezačal vyvíjet nejšťastněji. Čajánkovi v šatně někdo odcizil slipy a trenér Augusta zakopl na chodbě a spadl na svůj finský protějšek Hanku Paralympa tak nešťastně, že mu zlomil obě nohy a ukradl peněženku. Augusta si ale tohle nenechal líbit a v 11. minutě prodloužení poslal na led Paterovu formaci. Ten také krásně uvolnil do mezikruží Moravce, který bekhendem po ledě učinil zlatou tečku za třemi uplynulými šampionáty. Vše proběhlo tak rychle, že Finové si všimli své prohry, až v letadle cestou domů.

Takže ještě jednou: hoši děkujem!