Pro

Havárie v Otrokovicích

Domácí

Vložil Petr Tomšů 18. 12. 2000

Třináct mrtvých, z toho dva těžce – to je bilance pátečního požáru ve skladu radioaktivních odpadů firmy BIO – DANNONE v Otrokovicích. Jak nám potvrdil velitel hasičského záchranného sboru, Arnošt Sirka, v továrně hořely především vysoce jedovaté cereálie a umělé aromatizační látky s příchutí Zdechlý pes II či populární Ovoce v asfaltu. Zachránit se podařilo pouze geneticky upravené zásoby potravin, které před ohněm samy včas utekly. Příčinou požáru je zatím neznámá, ačkoliv několik svědků nehody se domnívá, že na vině jsou trosky letadla sestřeleného někdy na konci druhé světové války. To bylo zcela nedávno nalezeno v zemi kousek od inkriminovaného skladu. Na tehdejší havárii jsme se zeptali přímého svědka, penzistu Františka S.

“Ano, ano, vzpomínám si na to. To bylo ve čtvrtek. Nebo v pátek? Né, středa to byla. Ano, byla už tma, takže to musela být středa. A já jsem šel takhle po tom břehu na poštu pro důchod. Ale za války byly jiné důchody, cha, to není jak teď, že tě odbudou nějakýma sedmi tisícama. Já ti řeknu, že v čtyřiačtyřicátým jsem bral skoro osum stovek! Osum stovek, dovedeš si to představit? A já pro ně tak šel, jak vždycky chodím kolem toho potoka, a najednou ti slyším nějaký zvuky. Já napřed myslel, že jsou to myslivci a dou mě zastřelit – to si tak ze mě chlapi dělali srandu, že jsem už moc starý, ať na mě nemusí platit daně. Cha, to jsou rošťáci. No, už jsou taky mrtví. A než jsem to stihl domyslet, tak buch. Vedle mě spadlo letadlo a zabilo mojeho souseda Lojzu Povotočenýho. To je ten, jak si vzal snachu od starý Vodičkový, co vždycky chodívala v takovým tom žlutým šátku, kolem krku ho nosila a měla takového chlapa nic moc. Já si pamatuju, on chodíval každé pondělí na stavbu s cihlama a chlapi z hospody mu říkali Kalíšek. Já nevím proč.A jeho dcera si pak vzala toho, nó, jo Tondu. Tondu Zákostelskýho, co ho pak přejela tramvaj. To bylo neštěstí, já jsem mu hrál tehdy na pohřbu. Ale tak pěkný to měl. A my jsme pak šli do hospody a mě pak musela domů donést dcera! Cha. Ona je teď ale v Austrálii…”(pozn. red.: Podstatně zkráceno, rozhovor totiž prakticky ještě neskončil)

Pilota nalezeného v zrezivělých troskách už bohužel nedokázala zachránit ani přivolaná lékařská pomoc, nicméně fosforové bomby byly ještě použitelné. Vedení BIO je okamžitě zabavilo a zkoušelo je nějak přidat do výrobního procesu. Nový výrobek se měl jmenovat Zářík a na světě už byl dokonce i reklamní slogan: Nový Zářík od Dannone – osvětlí váš život” Bohužel, během manipulace při přelívání fosforu do kelímků se kapalina vzňala a během 0,0003 vteřin explodovala. Při následném hašení požáru pak přišlo tragicky o život třináct požárníků, kteří v přestávce při výměně kyslíkové bomby ochutnali nový Zářík. Ovšem tato nehoda má i klady. Za prvé několik tisícovek zachráněných lidských životů – potencionálních konzumentů Záříku a za druhé: “Třináct mrtvých, říkáš? Budu muset oprášit křídlovku. Ale tak, já říkám každá koruna dobrá. To jsem říkal i mojí dceři. Ona je teď v Austrálii…”