Domácí
Vložil Petr Tomšů 5. 8. 2003

Po uši vykukující z černého roláku zadlužený Václav Fišer našel konečně partnera, který by mu měl pomoci vyřešit finanční nouzi. Včera odpoledne oznámil, že podepsal smlouvu se společností Jihočínské moře zeleninové trhy. Na základě této smlouvy by se měl uskutečnit i kapitálový vstup Jihočínského moře do Fišerových firem. Podmínkou realizace smlouvy je prodej dvou kamiónů speciálních nerozbitných potápěčských hodinek Superdigi, jejichž tržní hodnota by měla stačit k zastavení exekuce ve prospěch firmy Harmasan. Té Václav Fišer dlužil blíže neurčenou šestimístnou částku s trojkou na začátku za její pětivrstvý toaletní papír do sociálních zařízení pro své letušky.

Problém je ovšem právě v těchto kamiónech. Hodinky jsou sice nerozbitné a pochopitelně vodotěsné, nicméně jejich záruka zaniká v okamžiku, kdy si je vezmete do ruky a vyjdete v nich do slabého deště s poletujícími prachovými či pylovými částicemi. Firmě chtěl pomoci i samotný Václav Fišer, který si s úsměvem jedny takové hodinky za směšnou sumu 12 000 korun koupil. Smích přešel společnost poté, co se během několika potřesení zpocených rukou digitálky implodovaly, zahrály parodii na Love Me Tender a zcela naposledy ukázaly přesný čas – asi čtvrt na něco.

Nicméně i tak musel Fišer na tuto smlouvu přistoupit. Na tiskové konferenci přiznal své dluhy vůči dalším firmám ze svého okolí, které mu pomáhaly zajišťovat příjemný pobyt Čechů v zahraničí: Českým aeroliniím, České správě letišť, pobřežním hlídkám, lovcům žraloků, pákistánským kardiochirurgům, imunologickému oddělení v Chorvatsku, ekvádorským hasičům a v neposlední řadě pohřební službě International Grave. Současně však řekl, že ho postup těchto subjektů překvapil, normálně prý na ně hleděl dobrou půlhodinu a myslel si, že má snad vidiny. Strašně ho to prý mrzelo. „Jak České aerolinky, tak ekvádorští hasiči věděli, že tato situace je řešena a že zcela jistě vyřešena bude. Přesto k tomuto kroku přistoupili. Je to od nich hodně blbé,“ poznamenal zjevně unavený šéf s ohořelou rukou od posledního pokusu se Superdigi.

Celá tisková konference probíhala vůbec v podivném duchu. Václav Fišer se nejprve podivil, že jsou v sále přítomni novináři. Když se s tímto faktem po třech hodinách smířil, nechtěl věřit vlastním očím, že mají u sebe fotoaparáty. Televizní reportéři s kamerami se už v té chvíli raději dekovali za sloupy. Nakonec si vymínil, že teda pár slov řekne, ale nikdo se ho nesmí na nic ptát, nikdo ho nesmí v žádném případě fotografovat a kdyby se mu prý náhodou pokusil někdo podat ruku, okamžitě skočí z okna, čímž tiskovku předčasně ukončí. Svůj proslov skončil ujištěním, že klientům, kteří si zakoupili zájezd od jeho firmy, nic nehrozí, pákistánští kardiochirurgové jsou ochotni ještě nějaký ten čas počkat.
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (3 hlasů, průměr 4.67 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,421 přečtení

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]