OSOBNÍ
Vložil Petr Tomšů 17. 10. 2007

Značnou část mého útlého dětství jsem žil v přesvědčení, že máme doma v komoře schovaný samopal. Tipl bych to na vzor 58, protože táta byl na vojně někdy po roce 1960 a to on mě touto historkou o zapomenutém samopalu ze základní vojenské služby dlouhé roky napínal. Vzpomínky na tuto historku jsou tak zmatené, že jsem ještě dnes schopen tvrdit, že jsem tam tu zbraň opravdu viděl. Dokonce si přesně pamatuji, jak visela za řemen na věšáku vedle takových těch károvaných povoskovaných tašek do pramenu. I dnes mi někdy na to místo zabloudí důvěřivé očko. Co kdyby. Dětská fantazie je nekonečná.

Táta mojí holky zase svým dcerám bez skrupulí a s vážnou tváří tvrdil, že tu jizvu na noze má od banderovců, jak ho jako malého kluka honili po otrokovických pasekách. Sice jim tak tak unikl, ale stihli ho aspoň postřelit. Předpokládám, že ji má od nějakého banálního lékařského zákroku, ale kdo ví. Vsadím se, že v každé rodině existuje nějaký podobný barvitý příběh s přesně dávkovaným napětím, plný záhad a korunovaný fyzickým důkazem. Nebo aspoň zavřenými dveřmi.

I já mám jeden v záloze. Nedávno jsem byl taky na jednom takovém chirurgickém zákroku. Doktor House by mě s tím nejspíš poslal za nejbližším vrátným s příborovým nožem, nicméně jizva na zádech mi zůstala. Viděl bych to asi takhle: v prosinci 89 jsem šel na zlínské náměstí dělat revoluci. Bez kluka z osmé třídy by to samozřejmě nešlo, to dá rozum. A zrovna, když jsem lezl na stožár, abych vítězně strhnul potupnou sovětskou vlajku, začali komunisti střílet. První střela mě neškodně škrábla do ruky (rozbité sklo z lustru – sedmá třída), ale druhá už mě trefila. Střelili mě jako zbabělci zezadu a kulka mi uvízla v srdci. Spadl jsem ze šestimetrové výšky na zem (ošklivý pád z kola – čtvrtá třída) a museli mě ve spacáku odvézt do nemocnice. A protože kulka v srdci není žádná sranda a neoperuje se zrovna nejsnadněji, doktoři se mi ji tam raději rozhodli nechat.

No, není to ještě učesané, ale na to budu mít snad času dost. Zatím to vypadá jako něco ze životopisu Jana Rumla. Dětská fantazie se s tím ale vyrovná. Jenom doufám, že mě mí budoucí potomci nebudou mít v oblibě jen kvůli těmto historkám od krbu. Ačkoliv…
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (3 hlasů, průměr 4 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,257 přečtení

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]