Kvě

ČT v sobotu slavila

Kultura

Vložil Petr Tomšů 20. 5. 2003

V sobotu pořádala Česká televize Den pootevřených dveří. Nechala tam škvíru jen asi deset centimetrů širokou, ale i tak se do jejího areálu podařilo vecpat až několik stovek rozhořčených koncesionářů. Většinou přicházely celé rodiny s dětmi. „Představ si, že poprvé byl použit termín ‚debilní televize‘ na pařížské výstavě Expo v roce 1900,“ říká tatínek svému dospívajícímu synovi. „A co má jako bejt? Mám skočit z vokna?“ zní nejobvyklejší odpověď. „A v roce 1924 britský vědec přenáší obraz maltézského kříže na vzdálenost dva a půl metru s pouze třemi reklamními přestávkami,“ zkouší to dál otec. „Nesnaž se, fotr.“

Oba stojí ve frontě před pozlacenými budovami – sídlem České televize. Obrovskou vstupní bránu chrání chromovaný ostnatý drát. Každému návštěvníkovi, kterému se podaří dostat dovnitř, podávají asistentky zaprášenou brožurku k dvacátému výročí založení ČT z roku 1973 a inkasují za to od překvapeného zájemce 1200 korun, což je prý budoucí optimální výše koncesionářského poplatku. Na oplátku obdrží od hostesky razítko ‚Die Besuchers‘ na čelo a je poslán k východu, kde si může koupit barevné pexeso s motivy rákosníčkových večerníčků. A mnozí skutečně jdou. Někteří se ovšem nenechají zmást a pokračují dál do útrob televize.

Prohlídka vede skrz bílé přenosové vozy. Evidentně nepříjemně překvapení technici schovávají na poslední chvíli nedopité láhve tuzemáku mezi prázdné basy piv a v hustém cigaretovém kouři hledají marně okno. Když je jakž takž vyvětráno a děti si mohou sundat igelitové tašky z hlavy, nastává ta pravá radost poznání. Technici se nenechávají dvakrát pobízet a sami od sebe vysvětlují nadšeným šestiletým dětem, co má který přístroj na starosti: „Tohle je obrazový mixážní pult em dé čtyřka. Stál dva melouny, vole, ale stojí za hovno a normálně by ses posral, kdybys měl na něm dělat celých vosum hodin, jak já.“ Zděšení rodiče táhnou vykulené děti na další atrakci a po cestě jim z ruček tahají cigarety, které jim ještě technici přenosového vozu stačili nabídnout.

Tou další atrakcí jsou studia, kde se natáčí oblíbené pořady pro celou rodinu. V této sekci si své užijí hlavně tátové. „Paní, plosím, já ci klávu“, žadoní dítě po hostesce. „Á, ty myslíš pohádkovou kravičku z Kouzelné školky, viď?“ A než stačí rodič zakročit, dítě kontruje: „Ne-e. Já ci tu plíšelnou klávu Paloskou z libiček. Tati žíkal.“ Rudnoucí otec mumlá nějakou omluvu a táhne svou ratolest někam do kouta, kde ji hodlá okamžitě uškrtit. To se mu ale nemůže podařit, za rohem již čeká další brigádnice a láká návštěvníky do rekvizitárny.

O tuto místnost je snad největší zájem. Děti na sebe věší kostýmy ze svých oblíbených pohádek, maminky se strojí do šatů princezen a otcové do sebe marně nahýbají umělohmotné sklenice s umělohmotným pivem. Teenageři si potěžkávají polystyrénové činky a přemýšlejí, kudy by se daly nepozorovaně vynést ven. Nakonec usuzují, že nikudy a tak aspoň zkouší, jak moc je šedý polystyren hořlavý.

Celkově lze ovšem říct, že Den pootevřených dveří se České televizi podařil. Zdemolované budovy a rozkradený sklad rekvizit může nyní přidat ke všem ostatním pádným argumentů, proč je třeba zvýšit koncesionářské poplatky na úroveň životního minima.