OSOBNÍ
Vložil Petr Tomšů 11. 11. 2007

Jako zapálenému cimrmanologovi – amatérovi mě už delší dobu zarážela jedna věc: čtyřicet let Divadla Járy Cimrmana a tak málo objevů. Když srovnáme osobu tohoto génia s objektem podobné velikosti, například s oborem astronomie, podívejme se, kde je astronomie dnes a kde je Cimrman. Astronomie se vznáší na vrcholu vědních oborů, zatímco Jára se krčí v malém divadýlku na Žižkově. Můžeme snad DJC srovnávat s NASA? Za čtyřicet let se našlo pouze několik málo her, nějaká ta korespondence, pár vynálezů a to je asi tak všechno. Co ten Svěrák s tím Smoljakem pořád dělají? Kde to vázne? Rozhodl jsem se, že zachráním, co se dá a okamžitě jsem se vypravil do Liptákova.

Už při příchodu k chaloupce Dr. Hedvábného se mě zmocnilo strašné podezření. Pak, při pohledu přes laťkový plot, jsem přehlédl celou tu hrůzu, tu nepopsatelnou spoušť. Zahrada byla komplet renovovaná, všude nějaké záhonky, jezírka, stromky, bylinky, švestky, vstavače. Přemek by zajásal. To mi vyrazilo dech. Člověk by zde přece čekal mohutné výkopové práce, armády archeologů, hluboké vrty, těžní věže… Co je tady? Prd! Co zde dělali celých čtyřicet let? Čeština snad ani nemá takový výraz a tak jsem si dopomohl výstižným rakouským „nichts!“ V rohu malebné zahrádky leželi na bobkových listech pánové Svěrák a Smoljak a vyhřívali se na listopadovém sluníčku. Nehýbali se. Vypadalo to, že usnuli na vavřínech.

Nedalo mi to a tiše jsem se proplížil do chaloupky. V přízemí nemá cenu hledat, půdu jistě prohlédl půdoznalec, ale co sklep? Sešel jsem do podzemí, kde jsem narazil na dvoje dveře. Za jedněmi čekal otop na zimu, ale na druhých visela varovná cedulka: „NEVSTUPOVAT, HROZÍ DALŠÍ OBJEVY!“ Netřeba dodávat, že písmo patřilo ještě Jiřímu Šebánkovi. Přítomným zřejmě nápis k odrazení stačil, dveře totiž nebyly ani zamknuté. Vešel jsem dovnitř.

Uvnitř mě čekalo další překvapení. Jako u vytržení jsem chodil kolem stolů plných vynálezů nejasného účelu, kolem polic napěchovaných rukopisy génia až jsem došel k velké almaře s vlastnoručním cimrmanovým výrazně protihabsburským nápisem na dveřích: „PADEVĚT JE BLBEC!“ Nedalo mi to a skříň jsem otevřel. Byla plná plánů! V tu chvíli jsem uslyšel kroky na schodech do sklepa. Sbalil jsem náhodně jeden plán pod vaťák a schoval se za dveře. Příchozí Zdeněk Svěrák naštěstí mířil do vedlejších prostor, kde nabíral z velké hromady lopatkou zlaté desky Supraphonu do uhláku, aby mohl nahoře přiložit do kamen. Využil jsem relativně čistého vzduchu, kdy Svěrák se Smoljakem bojovali v hustém dýmu s kamny a z chaloupky jsem zmizel. Po cestě domů jsem ve vlaku studoval ukořistěnou trofej a nestačil jsem se divit.

Cimrman ve své době správně soudil, že Češi potřebují něco, co by je spojilo a co by jim dodalo pocit národního sebeuvědomění. Něco, co bude ryze české, odvážné a co bude vyjadřovat hloubku jejich citu k rodné vlasti. Cimrman nejprve myslel na stavbu ponorky. První česká ponorka na Vltavě – to měl být další z hřebíků do rakve zpuchřelého mocnářství. Bohužel první praktické pokusy s pramicí, příručním metrem a pokusnou fenkou Vlajkou v gumovém obleku ukázaly, že Vltava je na Cimrmanovu ponorku příliš plytká a neustále by z ní vyčuhovala. Jára se nevzdával. Když zjistil, že ponorku nepůjde zmenšit, snažil se prohloubit koryto Vltavy. I tento nápad nevyšel. S gumáky zatíženými pískem a lopatou stihl odvalit sotva jeden kámen, než ho proud odnesl někam kousek před Mělník.

Po tomto dobrodružství musel být Cimrman hospitalizován s vysokými horečkami, závratěmi a kašlem. Doktoři u něj posléze jako u prvního člověka na světě diagnostikovali ponorkovou nemoc. Na rehabilitačním lůžku pak génius myšlenku ponorky opustil a vzal za vděk nápadem postavit na Letné Národní knihovnu. Ale ani u této myšlenky nechybělo Cimrmanovo trauma z toho, že Češi nemají své moře. „Toto stavení ať vypadá jako některá z mořských potvor, ať císař vidí, že Češi se ničeho neobávají.“

Záhadou zůstává, jak se architekt Kaplický nachomýtl k této myšlence. Napadá mě jen jedno možné vysvětlení – Cimrman stále někde žije a s panem Kaplickým s jen někde potkal, neb oba jsou světoběžníci.
  • Print
  • email
  • Twitter
  • Facebook
  • Add to favorites
  • Google Bookmarks

Tags: ,

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (12 hlasů, průměr 4 z 5)
Načítám ... Načítám ...
1,635 přečtení

Vlož komentář

Můžeš použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

[CNW:Counter]