Led

ČEZ na ocet

Domácí

Vložil Petr Tomšů 11. 1. 2002

Příliš malá cena a neochota zájemců vejít se do mantinelů, na kterých trvala vláda. Na tom ztroskotal prodej elektrárenské společnosti ČEZ. “Například pochybné společnosti Enel se nelíbil odstaveček v podmínkách, který dával montérům za úkol dvakrát do měsíce natírat všechny kandelábry na zeleno. Vláda není žádné ořezávátko. Je to banda pošuků a nevím, co by sakra ještě chtěli,” vyplivl dost nejasně premiér Zeman na tiskové konferenci další bonmot. Ministr Grégr si neodpustil také jednu poznámku: “Je ovšem zajímavé, že když k nám přijeli tito zástupci na jednání, neměla jejich auta ani rožnutá světla. To už musí šetřit i na autobaterii?” Za tuto větu sklidil v sále nefalšovaný obdiv přítomných lékařů.

Italská firma Enel nebyla jediná firma, která dostala zálusk na českou energetiku. Zkusil to i ukrajinský Těplomet. Jejich nabídka ztroskotala zase na jiné podmínce. Případný výherce tendru by se totiž musel vládě zaručit, že bude odebírat severočeské černé uhlí ve stejném objemu i po následujících 300 let. Ukrajinští manažeři si jen lehce otřeli ruky do montérek a pouze zopakovali své stanovisko: maximálně dvě kolečka denně po dobu následujících tří měsíců. Sluha je osobně vyprovodil až k zadnímu vchodu, kde jim pro jistotu prohledal kapsy a poté je propustil. Aby trefili k bráně, poslal s nimi raději dva dobrmany.

Jak tedy bude pokračovat prodej ČEZu? Je několik variant. Jednu z nich navrhl Miloš Zeman: “Prostě to tu dneska zavřem, zajdem na jedno a třeba se nám rozsvítí.” S tímto návrhem zásadně nesouhlasil jeho jmenovec, ministr školství: “Už zas? Vždyť jsme byli včera. Nerad bych zas zítra ráno na exkurzi pozvracel celou jednu třídy mateřské školky i s uklizečkou. Já nikam nepudu.” Chvilkové nesoustředěnosti všech členů vlády využil ministr životního prostředí a bleskově si schválil zákon na zrušení ČEZu do dvou týdnů. Smutné na tom je, že tento zákon má celkem velkou šanci projít parlamentem, tam se totiž právě řeší důležitější věci – zvýšení nové ceny přidělovaných stravenek. Ze tří stovkových na dvoutisícové.