Budova ranče, stojícího na útesech spadajícího do
Neziderského jezera, byla stejně velká jako očekávání Dinah a stejně tak
pokřivená. Její architekt neměl zrovna svůj den, když ji navrhoval, a
když spatřili vnitřek budovy, došli k názoru, že neměl svůj nejspíš
celý život. Do každého pokoje vedlo vždy několik schodů a to buď dolů,
nebo nahoru, to podle toho, jak moc byla v tom místě křivá podlaha.
Místnosti by mohly být zařízeny spartánsky, kdyby se do nich někdo
obtěžoval dát aspoň židli. Obrovská jídelna navozovala dojem, že v ní
musel denně jíst celý dav koní. Štokrlata kolem několika koryt, která
vedla z kuchyně a mírně svažující končila v díře ve zdi a v jezeru,
dávala tušit, že už jen slovo komfort je zde samo komfortem.
Přečíst celý článek Kapitola 12: Sex, déšť a chaluhy
  (26 hlasů, průměr 4.73 z 5) Načítám ... |
2,287 přečtení Komentářů: 8 » |
Jeho pohled se dost neochotně přesunul zpět na ucho
Dinah. „Máš dneska výskytniny, mláčku,“ začal opatrně a slovo
miláček raději zmrzačil, jakoby se mu nechtělo přes rty. „Je ti možná
jednadvacet. Už jsi dospělá, konečně.“
Přejížděl palcem po obrysu jejích rtů. Jemně se dotýkal všech křivek jejích úst a nakonec jí rty palcem pootevřel a spočítal jí zuby. Žárlivost ji hned přešla a mohla teď myslet jenom na to, jak krásně ji Morgan kontroluje. Náhle nemohla dýchat, neboť smyslné představy, které v ní Morganovy dotyky vyvolávaly, zcela odstavily centrální nervovou soustavu od jakékoliv smysluplné činnosti. Vzpamatovala se právě včas, aby zaslechla jeho další monolog. „Bylo ode mě sobecké, že jsem vůbec přišel na ten nápad odejít od Bruceho právě teď na jaře,“ pokračoval sobecky v samomluvě. „Možná jsem odešel právě jen kvůli té jarní nervozitě.“
Přečíst celý článek Kapitola 11: Na křídlech lásky
| (19 hlasů, průměr 4.79 z 5) Načítám ... |
1,373 přečtení Komentářů: 5 » |
Když s omluvným mumláním stahoval okýnko, Dinah
se zachvěla. Morgan si myslel, že to bude zimou a opět se chopil kličky
okna, které se ovšem beznadějně zaseklo v té nejnižší poloze. Sundal si
bundu a neobratně ji přehodil přes její velkou hlavu. Léta s ním žila ve
stejném domě, spala ve vedlejší ložnici a chodila na stejný záchod. Měla
by mít pocit, že je to její starší bratr, ale nic takového necítila.
Nikdy předtím si nikoho víc tak neuvědomovala jako muže. Vlastně už jenom
Nicka Slaughtera. Pozorovala úzkost jeho ramen, cítila svěží vůni
spáleného filtru, kterou kolem sebe šířil, vnímala jeho temnou
přítomnost vedle sebe. Upravila si jeho teplákovou bundu Pama. Být s ním
bylo nebezpečně příjemné. Když jí náhodou přejel rukou po uchu,
cítila, jak se jí v žilách rozhořívá ten starý zrádný ohýnek
naděje.
Přečíst celý článek Kapitola 10: Románek začíná
| (11 hlasů, průměr 4.91 z 5) Načítám ... |
2,132 přečtení Komentářů: 2 » |
Bylo jaro roku, ve kterém Dinah dosáhla dvaceti let.
Bruce chtěl, aby pokračovala v živoření na univerzitě, ale Dinah s ním
chtěla zůstat na vinici a pomáhat mu. Proč to nedokázal pochopit?
„Protože se musíš naučit, že život nejsou pouze naše vinice, ale i mnoho dalších věcí. Naši vojáci neumírali s hlavou ve zmrzlém bahně na východní frontě jen pro tyto zvadlé keře. Tady jde i o něco navíc, o krásy poznání a přírody. A ty se je naučíš poznávat, nebo je do tebe natluču,“ vysvětloval Bruce. „Když se budeš chtít později vrátit, najdu pro tebe místo. Graciela k sobě vždy potřebuje nějakou tu ruku, která ji zabrání sypat do jídla ty divné věci, které tam sype.“
Přečíst celý článek Kapitola 9: Obrácení Dinah
| (17 hlasů, průměr 5 z 5) Načítám ... |
2,729 přečtení Komentářů: 3 » |
Dinah se nedokázala přimět, aby dědečkovi řekla
pravdu o Morganovi. Několikrát již stála u jeho dveří, nerozhodná zda
zaklepat či ne, ale nakonec vždy slavila vítězství zbabělost a vědomí
toho, že žádný slušný člověk neklepe v noci na dveře od záchodu, byť
zvuky za nimi mohly klidně připomínat jakoukoliv invazi.
Morgan za ní přišel jenom jednou a tiše jí zachraptěl do ucha: „Děkuju, Dinah. Nebudeš toho litovat. To ti slibuju. Jsi strašně…chrchly chrchly..ehm.“ Ale jak se mýlil! Dinah toho litovala už teď!
Přečíst celý článek Kapitola 8: Tak jde čas
| (12 hlasů, průměr 4.58 z 5) Načítám ... |
1,615 přečtení Komentář » |
