STRACH - politická satira CZ » ROMÁNEK

ROMÁNEK: kompletní kniha

Petr Tomšů — Mon, 25 Oct 2010 05:05:41 +0000

Již několikrát jsem byl upozorněn a bral jsem to jako dluh, že Románek není dokončen. Proto tedy na tomto místě přináším kompletní verzi Románku, který si můžete stáhnut zde:

romanek.pdf

nebo pro majitele nějaké e-čtečky je možné stahovat libovolné formáty zde:

palmknihy.cz

Pro ty, kteří neví, o co jde: Románek je parodie na kvalitní knížky z edice červených knihoven a pokud se vám líbí humor, který na Strachu produkuju, budete mít radost i z tohoto dílka. Rozhodně doporučuji!

Přeji příjemnou zábavu.

Kapitola 21: Edouououardův konec

Petr Tomšů — Wed, 23 Dec 2009 06:09:53 +0000

Dinah se okamžitě vrátila do své ubytovny STS Sankt Moritz. V neútulném a nepohodlném prostředí dvoupatrového paneláku se spoustou špíny a nefungujícím venkovním výtahem, co tam nechali zedníci, jí připadalo, že Morgan a jeho ultimátum je všude kolem ní. Toužila hovořit s Edouououardem o samotě a byla rozčarovaná, když našla jeho pokoj plný lidí patřících k jeho vinařskému okolí a kterým, snad z vtipu, říkal vinaři. Byla to společnost podle jeho gusta, kterou o dovolené tak rád vyhledával.

Kapitola 20: Životní volba

Petr Tomšů — Wed, 02 Dec 2009 06:30:06 +0000

„Můžu tě udat.“
„Tak to bych se divil. Takový soud přenášený přímým přenosem v televizi, z toho by asi měli Adolfovi spolužáci radost. Možná by si to i nahrávali.“
„Ublížil bys našemu harantovi pro nic za nic. Edouououard mně miluje. Nikdy by nereagoval, jak si přeješ. Na rozdíl od tebe totiž používá hlavu i na něco jiného než jenom na zatloukání hřebíků. Ví, že jsem s tebou měla cosi jako dítě a kolik práce mi to potom dalo se ho zbavit.“

Jeho nevýrazné oči se na ni dál kulily. S mastnými černými vlasy spadající jí přes čelo a obličej a černýma očima divoce doutnajícími z pod mírného sněžení lupů byla zoufale přitažlivá, a kdyby se nezastávala Edouououarda, možná by i Morgan ještě rád ustoupil. Takový z ní dostal najednou strach. Ale zůstal klidný a uvolněný, pouze jednou rukou křečovitě sevřel opěrátko židličky.

Kapitola 19: Zlom v mrazivém pokoji

Petr Tomšů — Mon, 09 Nov 2009 06:18:38 +0000

„Nikdy jsem nechápal, proč Adolfa nesnáší. Myslel jsem, že je to tím jeho nešťastným jménem, které si po dlouhé debatě prosadil Bruce. Uvědomovala si, že jen díky jemu má mě. Kdybych věděl, že to není její syn…“ větu záměrně nedokončil, ale bouchnutí pěstí do stolu, který se okamžitě sesul na jednu stranu, mělo naznačit, co by asi tak mohlo Holly čekat. Morgan se zakuckal, když se napil ze šálku a pak vyplivl na zem něco, co se podezřele podobalo ovčímu bobku.
„Aha, tak promiň,“ pronesla Dinah nepřesvědčivě a nebyla schopná se mu podívat do očí. To raději riskovala minimalistické usrknutí vody ze svého šálku. „Opravdu mě to trochu mrzí. Kdybych to věděla, napsala bych ti SMSku. Ale to už je minulost, Holly je mrtvá. Slyšela jsem, že ten náklaďák ji přejel dokonce několikrát.“

Kapitola 18: Kruté pravdy

Petr Tomšů — Wed, 30 Sep 2009 05:53:24 +0000

„Dědeček mi slíbil, že to nikdy nikomu neprozradí!“ vzlykla na celou garsonku Dinah, které osud právě uštědřil další ze svých lekcí.
Morgan přihodil do krbu další pneumatiku. „Naštěstí ten slib nedodržel. Ke konci ještě prosil, aby mi to mohl říct. Víš, my ze speciálních jednotek vždycky dostaneme z těch šikmookých žabožroutů, co potřebujeme slyšet,“ pronesl zkušeně.

Umělohmotné nemoderní závěsy s motivy štěstím opilých pestrobarevných motýlků v podkroví chaty, kterou její stavitelé dali dohromady spíš ze srandy, než že by to mysleli vážně, jim zaručovaly naprosté soukromí. Morgan klečel před příručním krbem z Baumaxu a snažil se rozfoukat oheň. Všude kolem něj poletovaly saze a zbytky včerejšího kuřete, které si upekl k večeři. Morgan neměl rád násilí na zvířatech a proto kuřata před opékáním raději ani nezabíjel. Dinah ho sledovala z bezpečné vzdálenosti. Stále ještě schoulená ve svém bruslařském úboru seděla na druhém konci pokoji, což bylo ve skutečnosti asi tak metr od něj.

Kapitola 17: Sněhová válka

Petr Tomšů — Thu, 11 Jun 2009 06:16:15 +0000

Byla to zajímavá exkurze a těžko říci, kdo z ní vyšel jako vítěz. Čas Morganovi z tváře vymazal všechnu hranou drsnost, která jako výraz před několika lety hravě převažovala, a nahradil ji něčím, co připomínalo opilého hrobníka, který viděl věci, že by mohl povídat, kdyby ho ovšem bral někdo aspoň trošku vážně. Vypadal o stovky let starší, vrásky u očí a hluboké brázdy kolem popraskaných rtů jenom zvýrazňovaly jeho životní zoufalství.

Kapitola 16: Drama na svahu

Petr Tomšů — Thu, 16 Apr 2009 05:18:34 +0000

Helikoptéra se hlučně vznášela nad zemí a pilot dírami po kulkách v předním skle hledal prostor, kde oba bruslaře vyklopit. „Jsem tak ráda, že jsme se sem vydali, Edouououarde,“ zařvala najednou Dinah do hluku motoru, až její druh nadskočil a prostřední nohou se praštil o její hlavu. Pod nimi se rozprostíraly tiché, bílé, lákající svahy.

Kapitola 15: Po letech

Petr Tomšů — Mon, 30 Mar 2009 07:13:34 +0000

Dinah proběhlo po páteři těžké zašimrání jako by jí tam severokorejský důstojník vrazil žhavý hřebík. Upustila krepovaným papírem lemovanou rukavici, kterou se snažila přetáhnout přes cínový zásnubní prsten s obrovským pískovcem uprostřed. Pouze jeden muž v ní vyvolával takovéhle horečnaté smyslné mrazení – a to bylo před více než osmi lety. Až do okamžiku, kdy se včera objevil ten cizinec v černém!

Kapitola 14: Osudový zlom

Petr Tomšů — Wed, 04 Mar 2009 06:45:31 +0000

Později večer přišlo k nevyhnutelné hádce mezi Morganem a Dinah. Byli sami ve starém polozříceném sklepě, který přesně dokresloval jejich nálady a pocity. Humus a bláto ležící na podlaze se jim lepili na sandály jako špatné svědomí. Záře ustupujícího měsíce nepřidávala místu na atraktivnosti. Jako vždy Dinah podlehla emocím a obvinila Morgana z toho, že chce Holly a vinice a ji že jenom sprostě využil. Neopomněla dodat, že všechny pocity uspokojení z jejich milování pouze předstírala a není si prý jista, jestli toho bude Holly taky schopna.

Kapitola 13: Holly a komplikace

Petr Tomšů — Mon, 09 Feb 2009 06:05:12 +0000

Dinah probudil Hollyin zvonivý smích, který se mísil s Morganovým drsným „cha cha cha.“
„Tohle byl můj starý pokojíček, víš,“ ozvala se Holly z haly. „Ale teď vypadá tak chlapácky. Co se stalo s mými růžovými záclonkami, se sbírkou bárbínek a plakáty Motorheadu? A kam vůbec zmizela moje pětikilová plechovka make-upu?“
„To byl make-up? Já tím hubím krtky, cha cha cha. No trošku jsem si ten pokoj předělal a tvůj styl se ke mně příliš nehodil. Ale jestli chceš, klidně se přestěhuji zpátky do kompostu a ty tu můžeš zase bydlet.“
„Ani ve snu jsem na to nepomyslela. Docela se mi ta představa, že spíš v mém pokoji nahatý, líbí,“ ozvala se koketní odpověď. „Tady ten plakát, to je z kterého filmu? Něco z války?“
„Kdepak, to je Kárl Gott, toho neznáš,“ odpověděl poslušně Morgan a Dinah si nebyla jistá, zda v jeho hlase nezaslechla náznak podřízenosti.