Dinah se okamžitě vrátila do své ubytovny STS Sankt
Moritz. V neútulném a nepohodlném prostředí dvoupatrového paneláku se
spoustou špíny a nefungujícím venkovním výtahem, co tam nechali zedníci,
jí připadalo, že Morgan a jeho ultimátum je všude kolem ní. Toužila
hovořit s Edouououardem o samotě a byla rozčarovaná, když našla jeho
pokoj plný lidí patřících k jeho vinařskému okolí a kterým, snad
z vtipu, říkal vinaři. Byla to společnost podle jeho gusta, kterou
o dovolené tak rád vyhledával.
Přečíst celý článek Kapitola 21: Edouououardův konec
   (11 hlasů, průměr 3.82 z 5) Načítám ... |
3,409 přečtení Žádný komentář » |
„Můžu tě udat.“
„Tak to bych se divil. Takový soud přenášený přímým přenosem
v televizi, z toho by asi měli Adolfovi spolužáci radost. Možná by si to
i nahrávali.“
„Ublížil bys našemu harantovi pro nic za nic. Edouououard mně miluje.
Nikdy by nereagoval, jak si přeješ. Na rozdíl od tebe totiž používá hlavu
i na něco jiného než jenom na zatloukání hřebíků. Ví, že jsem
s tebou měla cosi jako dítě a kolik práce mi to potom dalo se ho
zbavit.“
Jeho nevýrazné oči se na ni dál kulily. S mastnými černými vlasy spadající jí přes čelo a obličej a černýma očima divoce doutnajícími z pod mírného sněžení lupů byla zoufale přitažlivá, a kdyby se nezastávala Edouououarda, možná by i Morgan ještě rád ustoupil. Takový z ní dostal najednou strach. Ale zůstal klidný a uvolněný, pouze jednou rukou křečovitě sevřel opěrátko židličky.
Přečíst celý článek Kapitola 20: Životní volba
| (9 hlasů, průměr 4.56 z 5) Načítám ... |
1,935 přečtení Komentářů: 5 » |
„Nikdy jsem nechápal, proč Adolfa nesnáší.
Myslel jsem, že je to tím jeho nešťastným jménem, které si po dlouhé
debatě prosadil Bruce. Uvědomovala si, že jen díky jemu má mě. Kdybych
věděl, že to není její syn…“ větu záměrně nedokončil, ale
bouchnutí pěstí do stolu, který se okamžitě sesul na jednu stranu, mělo
naznačit, co by asi tak mohlo Holly čekat. Morgan se zakuckal, když se napil
ze šálku a pak vyplivl na zem něco, co se podezřele podobalo ovčímu
bobku.
„Aha, tak promiň,“ pronesla Dinah nepřesvědčivě a nebyla schopná se mu
podívat do očí. To raději riskovala minimalistické usrknutí vody ze svého
šálku. „Opravdu mě to trochu mrzí. Kdybych to věděla, napsala bych ti
SMSku. Ale to už je minulost, Holly je mrtvá. Slyšela jsem, že ten
náklaďák ji přejel dokonce několikrát.“
Přečíst celý článek Kapitola 19: Zlom v mrazivém pokoji
| (6 hlasů, průměr 4.67 z 5) Načítám ... |
1,384 přečtení Žádný komentář » |
„Dědeček mi slíbil, že to nikdy nikomu
neprozradí!“ vzlykla na celou garsonku Dinah, které osud právě uštědřil
další ze svých lekcí.
Morgan přihodil do krbu další pneumatiku. „Naštěstí ten slib nedodržel.
Ke konci ještě prosil, aby mi to mohl říct. Víš, my ze speciálních
jednotek vždycky dostaneme z těch šikmookých žabožroutů, co potřebujeme
slyšet,“ pronesl zkušeně.
Umělohmotné nemoderní závěsy s motivy štěstím opilých pestrobarevných motýlků v podkroví chaty, kterou její stavitelé dali dohromady spíš ze srandy, než že by to mysleli vážně, jim zaručovaly naprosté soukromí. Morgan klečel před příručním krbem z Baumaxu a snažil se rozfoukat oheň. Všude kolem něj poletovaly saze a zbytky včerejšího kuřete, které si upekl k večeři. Morgan neměl rád násilí na zvířatech a proto kuřata před opékáním raději ani nezabíjel. Dinah ho sledovala z bezpečné vzdálenosti. Stále ještě schoulená ve svém bruslařském úboru seděla na druhém konci pokoji, což bylo ve skutečnosti asi tak metr od něj.
Přečíst celý článek Kapitola 18: Kruté pravdy
| (9 hlasů, průměr 4.44 z 5) Načítám ... |
1,090 přečtení Komentářů: 4 » |
Byla to zajímavá exkurze a těžko říci, kdo z ní
vyšel jako vítěz. Čas Morganovi z tváře vymazal všechnu hranou drsnost,
která jako výraz před několika lety hravě převažovala, a nahradil ji
něčím, co připomínalo opilého hrobníka, který viděl věci, že by mohl
povídat, kdyby ho ovšem bral někdo aspoň trošku vážně. Vypadal o stovky
let starší, vrásky u očí a hluboké brázdy kolem popraskaných rtů jenom
zvýrazňovaly jeho životní zoufalství.
Přečíst celý článek Kapitola 17: Sněhová válka
| (18 hlasů, průměr 4 z 5) Načítám ... |
2,437 přečtení Komentářů: 4 » |
Helikoptéra se hlučně vznášela nad zemí a pilot
dírami po kulkách v předním skle hledal prostor, kde oba bruslaře
vyklopit. „Jsem tak ráda, že jsme se sem vydali, Edouououarde,“ zařvala
najednou Dinah do hluku motoru, až její druh nadskočil a prostřední nohou
se praštil o její hlavu. Pod nimi se rozprostíraly tiché, bílé,
lákající svahy.
Přečíst celý článek Kapitola 16: Drama na svahu
| (16 hlasů, průměr 4.06 z 5) Načítám ... |
3,240 přečtení Komentářů: 5 » |
Dinah proběhlo po páteři těžké zašimrání jako
by jí tam severokorejský důstojník vrazil žhavý hřebík. Upustila
krepovaným papírem lemovanou rukavici, kterou se snažila přetáhnout přes
cínový zásnubní prsten s obrovským pískovcem uprostřed. Pouze jeden muž
v ní vyvolával takovéhle horečnaté smyslné mrazení – a to bylo před
více než osmi lety. Až do okamžiku, kdy se včera objevil ten cizinec
v černém!
Přečíst celý článek Kapitola 15: Po letech
| (11 hlasů, průměr 4.09 z 5) Načítám ... |
1,262 přečtení Komentář » |
Později večer přišlo k nevyhnutelné hádce mezi
Morganem a Dinah. Byli sami ve starém polozříceném sklepě, který přesně
dokresloval jejich nálady a pocity. Humus a bláto ležící na podlaze se jim
lepili na sandály jako špatné svědomí. Záře ustupujícího měsíce
nepřidávala místu na atraktivnosti. Jako vždy Dinah podlehla emocím a
obvinila Morgana z toho, že chce Holly a vinice a ji že jenom sprostě
využil. Neopomněla dodat, že všechny pocity uspokojení z jejich milování
pouze předstírala a není si prý jista, jestli toho bude Holly taky
schopna.
Přečíst celý článek Kapitola 14: Osudový zlom
| (18 hlasů, průměr 4.61 z 5) Načítám ... |
1,269 přečtení Komentářů: 2 » |
Dinah probudil Hollyin zvonivý smích, který se
mísil s Morganovým drsným „cha cha cha.“
„Tohle byl můj starý pokojíček, víš,“ ozvala se Holly z haly. „Ale
teď vypadá tak chlapácky. Co se stalo s mými růžovými záclonkami, se
sbírkou bárbínek a plakáty Motorheadu? A kam vůbec zmizela moje
pětikilová plechovka make-upu?“
„To byl make-up? Já tím hubím krtky, cha cha cha. No trošku jsem si ten
pokoj předělal a tvůj styl se ke mně příliš nehodil. Ale jestli chceš,
klidně se přestěhuji zpátky do kompostu a ty tu můžeš zase bydlet.“
„Ani ve snu jsem na to nepomyslela. Docela se mi ta představa, že spíš
v mém pokoji nahatý, líbí,“ ozvala se koketní odpověď. „Tady ten
plakát, to je z kterého filmu? Něco z války?“
„Kdepak, to je Kárl Gott, toho neznáš,“ odpověděl poslušně Morgan a
Dinah si nebyla jistá, zda v jeho hlase nezaslechla náznak podřízenosti.
Přečíst celý článek Kapitola 13: Holly a komplikace
| (18 hlasů, průměr 4.17 z 5) Načítám ... |
1,331 přečtení Komentářů: 2 » |
Budova ranče, stojícího na útesech spadajícího do
Neziderského jezera, byla stejně velká jako očekávání Dinah a stejně tak
pokřivená. Její architekt neměl zrovna svůj den, když ji navrhoval, a
když spatřili vnitřek budovy, došli k názoru, že neměl svůj nejspíš
celý život. Do každého pokoje vedlo vždy několik schodů a to buď dolů,
nebo nahoru, to podle toho, jak moc byla v tom místě křivá podlaha.
Místnosti by mohly být zařízeny spartánsky, kdyby se do nich někdo
obtěžoval dát aspoň židli. Obrovská jídelna navozovala dojem, že v ní
musel denně jíst celý dav koní. Štokrlata kolem několika koryt, která
vedla z kuchyně a mírně svažující končila v díře ve zdi a v jezeru,
dávala tušit, že už jen slovo komfort je zde samo komfortem.
Přečíst celý článek Kapitola 12: Sex, déšť a chaluhy
| (26 hlasů, průměr 4.73 z 5) Načítám ... |
1,721 přečtení Komentářů: 8 » |
