Bém v Lozi

Nejslavnější bobr v České republice je v současné době ten přejetý v Suché Lozi – ve vesnici, kde se na pár dnů ujal křesla starosty pražský primátor Pavel Bém. „Ano, ten bobr tam opravdu ležel a tvářil se velice mrtvě. Trochu mi připomínal Davida Ratha,“ vysvětloval Bém novinářům z kempu, který si postavili kousek za dědinou. Zároveň jim přiblížil své další kroky: „Nejprve jsme museli vyšetřit, kdo ho přejel. To nebylo zas tak složité, byl jsem to prý já. Z toho jsem pochopil, jak jsem zde asi oblíbený. Předpokládám, že bobry tu asi mají za posvátná zvířata.“ Závěr vyšetřování potvrdil i očitý svědek, zemědělec Jaryn: „Tu noc jsem viděl poprvé mrtvého bobra a živého Béma. Kdyby to bylo naopak, vůbec bych se nezlobil.“

Další úkol k řešení představoval rozbitý plot. „No, tak ten jsem zničil taky já. Ale na to si pamatuji, bylo to těsně poté, co mě obvinili z politické vraždy toho bobra. To jsem se teda neudržel a vyrval jsem jim plot u mateřské školy i s několika dětmi na něm,“ rozohnil se primátor a marně hledal ve strnulých tvářích novinářů náznak soucitu. Ovšem jediné, co tyto tváře naznačovaly, byl počet procent slivovice, kterou včera v místním restauračním zařízení zkonzumovaly. Bém tedy pokračoval: „Nicméně jsem tím aspoň místním chlapům ukázal, že jsem taky jeden z nich. Dokonce mě vzali mezi sebe a plácali mě po ramenou. Teda zatím jenom rýčem.“

Pavel Bém se ovšem nespokojil pouze s pasivním řešením problémů, ale rozhodl se vesnici zvelebit. „Šel jsem tuhle kolem místní obdoby Václaváku a hned jsem si říkal – tady by šla postavit bobová dráha. Nebo aspoň plavecký bazén, něco jak měli teďka v Číně.“ V tom okamžiku Bém zahlédl obrovské mračno nesouhlasu, které se prohnalo po tvářích místních obyvatel, a jeho pud sebezáchovy se prohnul pod náporem přemýšlení při hledání omluvy. „Samozřejmě jsem tím nemyslel nic s olympiádou,“ zkusil se zachránit Bém, ale bylo pozdě. Už to slovo padlo a tak si místní zastupitelé vzali primátora mezi sebe a opět ho poplácali po zádech, tentokrát židlemi a stolem.

Jediné, čím se mohl Pavel Bém na konci svého funkčního období v Suché Lozi pochlubit, bylo urovnání sporu mezi dvěma sousedy. Jeden si chtěl na zahradě postavit altánek a druhý mu to nechtěl povolit, protože by vzhledově neladil s jeho přístavkem na nářadí. Tomu druhému Bém poradil zpochybnit výběrové řízení, zatímco jeho kolegovi doporučil mezinárodní arbitráž. Oba se rozpačitě poškrábali na čele, potom společně primátora ignorovali lešenářskou trubkou a nakonec si ten altánek postavili společně.